16. Kdo podepsal trest smrti pro Francii 1940?

Příběh 16.

Kdo podepsal trest smrti pro Francii 1940? (I)

originál zdroj – vlastní překlad 27.1.2016

Nikolaj Starikov (Rusko)

Toto je něco, co byste měli vědět:
pokaždé, když musíme volit mezi
Evropou a otevřeným mořem,
bychom si měli vždy vybrat otevřené moře.

Winston Churchill[1]

Obracení na Kontinent bylo dost
k vytvoření Britské touhy pohltit sama sebe 
při své vlastní obraně.

Charles de Gaulle[2]

 6.října 1939, dva týdny po pádu Varšavy a ukončení polské kampaně řekl Hitler v Reichstagu:

 Mou hlavní snahou bylo, zbavit naše vztahy s Francií všech špatných stop a učinit je přijatelnými pro oba národyNěmecko nemá žádné další nároky vůči Francii … odmítl jsem se dokonce zmínit o problému Alsaska-Lotrinskavždy jsem směrem k Francii vyjadřoval své přání pohřbít navždy naše dávné nepřátelství a spojit tyto dva národy, z nichž oba mají takovou slavnou minulost

 Neméně úsilí jsem věnoval dosažení Anglo-německého porozumění, ba víc než to, Anglo-německého přátelství. V žádné době a na žádném místě, kde jsem nikdy nejednal v rozporu s Britskými zájmy i dnes věřím, že může být skutečný mír v Evropě a v celém světě, pokud Německo a Anglie dojdou k vzájemnému pochopení. (William Shirer. Vzestup a Pád Třetí Říše, p. 576)

 Při čtení přepisu Hitlerova projevu, by mu mohlo být odpuštěno za předpokladu, že by se jednalo o názory největšího mírotvorce nějaké éry či národa, ne o řeči největšího zločince v dějinách lidstva. Během své politické kariéry Führer mluvil často a zdlouhavě o míru a přitom se připravoval na válku. Na této řeči ale bylo něco zvláštního. Bylo to, jako by mluvil k neviditelným spolupracovníkům v Londýně a Paříži, snažíl se je ovlivnit, ještě jednou vysvětlit své postavení a pokoušel se ovlivnit jejich rozhodnutí, i když není pochyb o tom, že už věděl jaké bylo.

 Hitler-before-the-Reichstag-1939 Jaký byl Hitlerův cíl? Obhájit se před budoucími generacemi? Prezentovat svou fiktivní tužbu po míru před německým národem, takže později by bylo jednodušší vhodit své lidi do tyglíku nejstrašnější války? Snad. Ale zdá se mi, že cílová skupina tohoto projevu se skládala z několika desítek lidí, kteří formují britskou politiku a spolu s ní i budoucí události historie.

 Proč by musela být vybojována válka na? Pro obnovu Polska? Polsko podle Versailleské smlouvy nikdy nemělo znovu povstat … Otázka obnovení polského státu je problémem, který nebude vyřešen válkou na Západě, ale výlučně mezi Ruskem a Německem … Bylo by nesmyslné ničit životy milionů mužů a majetek v hodnotě milionů, aby se rekonstruoval stát, který už po svém zrodu byl nazván potratem všemi těmi, kdo nejsou polského původu.

 Jaký je jiný důvod pro jeho existenci? ….   

 Pokud má být tato válka skutečně vedena pouze s cílem dát Německu nový režim … pak budou miliony lidských životů obětovány marně … Ne, tato válka na Západě neuspokojí žádné problémy … (ibid., 641)

 “V žádném okamžiku a na žádném místě, jsem nejednal v rozporu s britskými zájmy,” tvrdí Hitler. Jak podivná slova … Co se snaží obhajit před těmi, kteří vyhlásila válku jeho zemi? “Německe zájmy nejsou v rozporu britskými” je to, co by měl říci. S jedním “ale” – pouze v případě, že by moc ve své vlastní zemi převzal sám Adolf Hitler a ne němečtí průmyslníci, kteří měli prsty v jeho kariéře. Už jsme si ale ukázali, že Anglie, Francie a USA hráli roli při vzniku nacistického režimu. Adolf Hitler tak odůvodňoval před britskými sponzory skutečnost, že se vymanil z pod jejich kontroly a už nebyl plně kontrolovatelný. Snažil se zapůsobit na jeden důležitý bod: Navzdory tomu, co se stalo, nechtěl zasahovat do jejich říše a chtěl pouze, aby s ním jednali jako rovný s rovným. Proto jeho poznámky o tom, jak Západ nepotřebuje válku.

 Ale Hitlerova řeč nebyla výzvou k míru. Jednalo se o pokus postrčit Brity a Francouze z jejich zatvrzelého neochoty, aby Německo přijali jako rovného partnera na mezinárodní politické scéně. Jejich rozdíly se zredukovaly na cosi velmi jednoduchého: Hitler se chtěl nejprve ujistit, že se mu dostalo rovného zacházení a teprve potom by byl připraven zaútočit na Rusko, které vždycky nenáviděl. Ale západní vůdci odmítli si sednout s Němci společně k jednomu stolu, dokud Berlín nesplní svou povinnost rozdrtit Rusko / SSSR. POžadovali, abz Hitler stáhl německá vojska z polského území a obnovil Polský stát. Za jakým účelem? Za účelem dosažení dlouholetého cíle západní politiky, který měl vyvolat konflikt mezi Německem a Ruskem. Koneckonců bylo velmi nepravděpodobné, že by Stalin jednoduše souhlasil s navrácením území, která byla postoupena Sovětskému svazu v rámci Sovětsko-německé paktu o neútočení. Podmínky pro “obnovení Polska” znělo dobře, ale ve skutečnosti neměly nic společného s mírem na evropském kontinentu, ale pouze nahrazovaly jednu “podivnou” válku jinou, jen “správnou”.

 Myšlenky, které Hitler vyjádřil z řečniště Reichstagu 6. října 1939 již byly předány vůdcům ve Velké Británii a USA prostřednictvím důvěrných kanálů. Dne 26. září 1939 Hitler osobně nařídil Göringovi, že je nutné sdělit tyto teze Londýnu prostřednictvím švédského zprostředkovatele Birgera Dahleruse. Ve stejné době, Führer využil amerického ropného magnáta Williama Rhodes Davise, aby sdělit své návrhy prezidentu Rooseveltovi. Takže Hitlerovi mírové návrhy byly určeny, aby pádly na “úrodnou půdu”. Což znamená, že byla dobrá šance, že německý vůdce uvidí Západ změnit svůj postoj a souhlasit s diskusí o předpokladech Německa, připojit se k existujícímu anglosaskému světovému řádu. To byl důvod, proč projev Adolfa Hitlera zněl mírumilovně, aby dělal čest kterémukoliv prominentu. Další den zaplnily živé titulky všechny první strany každých německých novin: “Německo je pro mír”, “Žádnou válku s Francií a Anglií – žádné další požadavky na revise s výjimkou kolonií”?”Snížení zbrojení”. (ibid., 642)

 Munich-1938 Nyní mohly vlády Británie a Francie, z Führerova pohledu, podat pomocnou ruku Třetí říše, aniž by ztratily tvář. Koneckonců to nebyly ony, kdo požádal o mír, ale Německo samo. Takže Hitlerovy mírové předehry k Západu byly docela pravděpodobné, byly míněny velmi vážně. Nicméně s úmyslem, později je transformovat do válečné vřavy s Východem. Ale iniciativa Führera zůstala nezodpovězena. Nebo spíš – odpověď zněla ne. Další den 7.října 1939, francouzský premiér Edouard Daladier řekl Hitlerovi řekl, že Francie se nevzdá svých záruk, které byly získány pro “skutečný mír a všeobecnou bezpečnost” (ibid., 643). Dne 12. října 1939 britský premiér Neville Chamberlain nazval Hitlerovy návrhy “vágními a nejistými”. Ale to čím Angličan pokračoval při své odpovědi, by nemělo být špatně pochopeno. Britský vůdce uvedl, že pokud chce Německo mír, “činy – ne jen slova – musí následovat”. Hitler potřeboval ukázat Londýnu “přesvědčivý důkaz”, že chtěl opravdu mír, tj., pořeboval zaútočit na SSSR.

 Co Adolf Hitler udělal? Nabídl mír a byl odmítnut. Vše co zbylo, bylo připravit se k boji. Takže čekal tři dny a pak vydal rozkaz – vypracovat plán k vyhlazení nepřítele, který ležel nejblíže po ruce – Francie.

 Nikdy se nedozvíme, co bylo tím co Adolf Hitler opravdu chtěl nebo jak vážné byly jeho záměry, zdecimovat francouze. Ale při pohledu na určité skutečnosti můžeme rozpoznat, že jeho hlavní myšlenkou bylo ještě se Západem jednat. Jaká to byly skutečnosti? Například, pokud Hitler opravdu chtěl bojovat s Londýnem a Paříží, neměl by zadržovat německé námořnictvo od provádění toho, co bylo jeho jednoznačným úkolem – potápění nepřátelských lodí. Německé námořnictvo ale začalo bojovat tak hrdinně, že Führer musel rychle zasáhnout, aby přitáhl otěže svým příliš horlivým kapitánům. Během prvního týdne války Němci potopili 11 lodí o celkovém výtlaku 64.595 tun. Pokud by to pokračovalo, pohybovaly by se brzy kolem Britských ostrovů pouze německé ponorky. Pak ale nastal skutečný zázrak: celkový výtlak anglických lodí, které byly potopeny v druhém týdnu války činil pouze 51.561 tun, ve třetím týdnu jen 12.750 tun a pouze 4.646 tun ve čtvrtém týdnu. (ibid, 635.)

 Co vedlo k tak prudkému poklesu účinnosti německých ponorek? Možná se Britové naučili jak je potápět? Nebo byli kapitáni britských lodí stale opatrnější a zkušenější? Ne, britští námořníci sami byli překvapeni těmito čísly. Ale není těžké přijít na to, jak k tomuto “zázraku” došlo. Hitler požádal své námořní velitele, aby nepotápěli anglické a francouzské lodě! Německý admirál Erich Raeder si poznamenal do svého deníku, že hlavní politickou linií bylo vpodstatě, “zachovávat zdrženlivost, dokud se politická situace na Západě nestane jasnější” (ibid., 636). Je znám incident, ve kterém kapitán německé ponorky požádal o povolení k útoku francouzskou válečnou loď u Dunkerque, která byla ve zranitelném postavení, ale byl odmítnut. [3] Vůdce osobně zakázal útok!

 Příběh Hitlerova útoku na Francii se zdá být stejně nepravděpodobný. Hitler nejprve naplánovali útok na 12. listopadu 1939 [4], ale ve skutečnosti se konal dne 10. května 1940. Během této doby Hitler odložil útočné akce celkem 20 krát! [5] (Je zajímavé, že k prvnímu zpoždění v útoku došlo po preemptivním pokusu o “atentát” na Hitlerův život, který zorganizovala skupina britských tajných agentů 8. listopadu 1939 v Bürgerbräukellerské pivnici v Mnichově.)

 Jak se Britové a Francouzi připravovali k odražení jeho útoku? Někdy to vypadalo, jako by až do samého konce prostě nemohli uvěřit, že se Führer rozhodne provést tento tah. Dokonce i když probíhaly zahřívací bitvy v Norsku mezi německými a britskými silami, drželi Britové stále svá letadla na zemi. Jen několik letadel vzlétlo k útoku – nejprve v průběhu dne a pak hlavně v noci. Během těchto výpadů britské letouny rozhazovaly nespočet propagandistických letáků určených německé veřejnosti. A tato idyla trvala až do května 1940, tj. až do počátku německé ofenzívy.

German-tanks-in-France-1940

Německé tanky ve Francii. Ani Paříž ani Londýn neočekávali, že by Hitler riskoval útok na Západ. Což vysvětluje rychlou prohru.

[1] Charles de Gaulle, The Complete War Memoirs of Charles de Gaulle (New York: Carroll & Graf Publishers, 1998) 557.

[2] Ibid., 59.

[3] Albert Speer. Inside the Third Reich. Memoirs (New York: Simon & Schuster, 1997) 165.

[4] Franz Halder. The Halder War Diary, 1939-1942 (Novato, CA: Presidio Press, 1988) 672.

[5] Hans-Adolf Jacobsen, 1939–1945. Vtoraya Mirovaya Voina // Vtoraya Mirovaya Voina: Dva Vzglyada. 13.


Kdo podepsal trest smrti pro Francii 1940? (II)

originál zdroj – vlastní překlad 2.2.2016

Nikolaj Starikov (Rusko)

 

Při analýze příčin nepravděpodobně rychlého pádu Francie v roce 1940, to bylo špatně nemluvit o úžasný plánu navrženém německým generál Erich von Mansteinem. Britové ale udělali stejně důležitý příspěvek k porážce Francie.

Angličané se vzdali myšlenky zachraňovat Francii a nečekaně pro francouzské velitele, kteří byli řídili společný boj, přestali plnit francouzské rozkazy. Ve své knize sám Churchill nestydatě cituje telegram, který obdržel od francouzského premiéra Paul Reynauda 24. května 1940: “… britská armáda provedla z vlastního podnětu ústup v délce pětadvaceti mil směrem k přístavům v době, kdy se naši vojáci pohybovali od jihu k severu a získávaliúzemí, kde byly Britské síly, aby se spojily se svými spojenci. “[1]

Diplomatická jazyk skrývá velmi jednoduchý bod. Německá obrněná pěst vytvořila obří mezeru v obraně spojenců a nacisté se vrhli do následného průlomu. Nicméně, porážka by mohla být změněna ve vítězství. Plán navržený francouzským generálem Maxime Weygandem, který byl přijat dne 21. května 1940, byl sotva pozoruhodný pro jeho originalitu. Bylo rozhodnuto zahájit obousměrný protiútok ze severu a jihu, aby byly přemoženy německé divize, které se tam zaklínily a pak mohly být vyhlazeny, a sloučit různé jednotky spojeneckých vojsk, které byly v současné době umístěny ve vzdálenosti 50 až 90 km od sebe. Pokud by tento protiútok uspěl, k hrozícímu pádu Francie by nikdy nedošlo, protože Hitler by byl zbaven obrněného beranidla.

Ale když francouzští vojáci nastupovali k protiútoku, to znamená ve směru vpřed (na sever) , britové se místo toho stahovali zpět! “Ve večerních hodinách 25. lord Gort přijal zásadní rozhodnutí. Jeho rozkazy byly, stále usilovat o Weygandův plán jižním útokem směrem Cambrai, k němuž měly být použity 5. a 50. divize ve spojení s Francouzi … nyní Gort nyní opustil Weygandův plán. “[2]

 churchillWinston Churchill vydal příkaz k ponechání Francie jejímu osudu

 A tak to bylo – prostě upustil od plánu! Hlavním rozhodujícím okamžikem této bitvy bylo, že britský generál Gort během ní spáchal trestný čin, který by za normálních okolností védl k vojenský soud. Proč britský generál porušit přísahu v nejklíčovějším okamžiku? To je ten moment, neměl co pokazit. Jeho francouzští velitelé nařídili útok, ale rozkaz k ústupu přišel z Londýna! Generál Gort pracoval podle bezprostředních pokynů svých britských nadřízených a oni se prostě rozhodli vzdát se svého postavení bez povolení. “Gortovo odmítnutí zapojit se do bitvy měl plné schválení Churchilla. Nicméně ve dnech, které následovaly, britský premiér [3] i nadále předstírat, že souhlasil s podílem Britského expedičního sboru na “Weygandově protiútoku.” Opustit svého spojence v nejkritičtějším okamžiku bitvy ale přesto si zachovat tvář. – To byla politika britské vlády”. [4]

Takže pojďme porovnat data s cílem, odstranit veškeré přetrvávající pochybnosti22. května 1940 navštívil premiér Churchill Francii24. května 1940 začal ústup britských vojáků do Dunkerque. Je možné se domnívat, že v průběhu dvou dnů by generál Gort vůbec nekontaktoval šéfa své vlády, vůbec jej neinformoval a prostě se rozhodl o vlastní újmě podepsat Francii trest smrti?

Věrolomnost tohoto rozhodnutí londýnské vlády nemůže být skryto argumenty o jeho strategické nutnosti. Co je překvapující, že na rozdíl od svých anglických protějšků, pokládali francouzští generálové Weygandův plán za docela možný. Nicméně, jakmile jedna část Spojenecké armády začala postupovatdozadu“, celý plán se zhroutil. Tím se zhroutila i poslední naděje stabilizovat frontu. Ale proč se Britské chovali tak nepoctivě v této temné hodině?

Nalezli jsme další puzzle této války. K vyřešení si musíme zapamatovat směr, kterým se Britské divize přesouvaly, když začal jejich ústup. Samozřejmě to bylo k Dunkerque, které v té době bylo jediný přístav, z nihož mohli být Britové evakuováni domů.

Ale zádrhel byl v tom, že Britové se nemohli evakuovat. Pokud by se jim nedostalo pomoci odAdolfa Hitlera. Vojenská situace byla taková, že v době Britského ústupu směrem k Dunkerque, byly jiř německé tanky umístěny podél přístupových cest. Tanky se blížily na Dunkirk již dva dny před zahájením Britského pochoduNěmci byli pouhých 16 km od města, zatímco Britové byli stále 60 km vzdálení. Pro Němce by bylo velmi jednoduchou záležitostí vstoupit do bezbranného města a obsadit poslední přístav, ze kterého jedině by se mohla uskutečnit masová evakuace Britských vojsk. Ale Hitler vydal svůj slavný “Rozkaz zastavit”, který zakázal jakýkoliv další postup. “Oněměli jsme”, připomněl Heinz Guderian. A byl pro to dobrý důvod! V okamžiku, kdy jediným co zůstalo, bylo obsadit jedno malé město, aby se uzavřelo obklíčení nepřátelských sil, vůdce Německa toto výslovně zakázal. Věci se dostal do bodu, že generál Halder vznesl námitky proti Vůdcovu rozhodnutí a snažil se mu vysvětlit, proč je nutné obsadit poslední přístav na pobřeží. Ale Vůdce nemohl být zviklán: “vzrušená diskuse skončil definitivním rozhodnutím Hitlera, který dodal, že si zajistí provedení svých rozkazů, a to zasláním osobních styčných důstojníků na frontu.”[5]

 dunkirk Evakuace britských jednotek z Dunquerque byla možná díky ….  Adolfu Hitlerovi

 Všude a při každé příležitosti Britové opustili své spojence, aby je ponechali jejich osudu. Oni vždy evakuováni když mu hrozila porážka. Tak to bylo u Walcheren v roce 1809, na Gallipoli v roce 1915 a stalo se to znovu v květnu a červnu 1940 v Norsku. Člověk nemusí být věštec aby předpověděl, co by mohla Velká Británie dělat v té době. Ale není třeba se dohadovat, zda by se snažila zachraňovat u Dunkerque, protože tam prostě nebyla žádná jiná možnost! Hitler vydal svůj “Rozkaz zastavit” ráno 24. května 1940 a na základě Churchillových pamětí, začali Britové své stahování také 24., ale nepodařilo se jim ustoupit do Dunkerque až do večera 25. května a tak Němci museli “čekat” po téměř dva dny. Jakékoli srovnání těchto skutečností bude brzy vést k závěru, že “hrdí Britové” ve skutečnosti nebojovali až na smrt proti špíně země, ale spíše s ní neustále vstupovali do tajných jednání.

 Žádný ze Západních historiků nikdy nevysvětlil význam “Rozkazu zastavit.” Každý jen píše: “Hitler zastavil své tanky.” A čtenáři je podsouván dojem, že podivín Führer prostě jen dohlížel na své tankisty,  a tak jim neumožnil zaútočit na britské pozice u Dunkerque. Ale ve skutečnosti, bylo město prázdné! Po dva dny Němci jen seděli u Dunquerque a čekali na Vůdce, aby mohli pokračovat. A on zase čekal, až bude přístav a město obsazeno ustupujícími britskými divizemi. Až 26. května 1940 Hitler opět vydal povolení a jeho vojáci začali postupovat vpřed, ale do té doby se Britové mohli zakopal a byli tak schopni odrazit německé útoky. A kdy Britové oficiálně začali s evakuací? Pokud je náš odhad správný, tak až v den Hitlerova rozhodnutí pokračovat v útoku. A opravdu, o den dříve – 25. května – Churchill nařídil začátek evakuace …

 S využitím této laskavě prezentované příležitosti, provedla Velká Británie od 27.května do 4.června 1940 úspěšně operaci Dynamo, stáhla přes 338000 vojáků z kontinentu, včetně 215000 vojáků Britské armády. Zbývajících 123000 se skládalo ze Francouzů, Belgičanů a vojáků dalších Spojeneckých zemí.

 V prvních hodinách útoku na Francii německé letectvo bombardovalo francouzská letiště a zničilo většinu tamějších letadel. Poté byli Němci pány oblohy. Francouzi zoufale požadovali pomoc Spojenců, ale ta nikdy nepřišla. Charles de Gaulle s trpkostí napsal ve svých pamětech:

 “Od chvíle nalodění na Britské armády u Dunkerque, Královské letectvo již nespolupracovalo na bitvě, šetřilo se pro pozdější epizodu Britské perutě, které měly základny ve Velké Británii, byly příliš daleko, aby byly použity na čele průběžně se k jihu stahujících jednotek. Na mé naléhavé žádosti, že by měla být přenesena alespoň část letecké podpory Britské armády letiště jižně od Loiry, vydal pan Churchill formální odmítnutí.[6]

 Je to dokonalý příklad zákulisní politiky. Uvědomujíc si, že válka ve Francii byla již ztracena, Britové navázal kontakt s Hitlerem a komunikovali s ním pomocí jednoho z kanálů, které byly stále otevřené. Britský požadavek byl jednoduchý: umožnit jejich armádě evakuaci. A proč by s tím Hitler měl souhlasit? Hlavním argumentem ve prospěch britské “volné ruky” Hitlerovi byl balíček Francie. Londýn cynicky použil Francie při licitaci, stejným způsobem jako ona již dříve připustila totéž jednání s Rakouskem, Československem a Polskem. Za druhé, pokud by byly britské síly v Evropě zdecimovány, bylo by to přímým pozváním USA ke vstupu do války proti Německu, což by vůbec nebylo podle Hitlervých představ.

Výsledkem bylo, že Francie kapitulovala 22. června 1940. Více než 60% francouzské armády1547000 z 2,5 milionu vojáků bylo zajato. I když Francie byla naprosto zrazena, její oběti zahrnovali pouze 84000 mrtvých, což je samo o sobě důkazem, že žádný vážný odpor proti Němcům se nekonal. Německému Wehrmachtu dařilo mnohem lépe, ztratil jen 28000 vojáků. Pro srovnání – během 1. světové války císařská armáda musela pohřbít 1,8 milionu svých vojáků, ale stále nemohl nařezat Francii.

hitler Proslulý ” Hitlerův tanec” foto pořízeno v den kapitulace Francie v červnu 1940

[1] Winston Churchill, Their Finest Hour (Boston: Mariner Books, 1986) 62.

[2] ibid, 74.

[3] Churchill became prime minister on the afternoon of May 10, 1940 immediately after the onset of the German offensive, which had begun that morning.

[4] Daniil Proektor, Blitskrig v Evrope: Voina na Zapade. (Moscow, 2004) 253.

[5] Winston Churchill, Their Finest Hour (Boston: Mariner Books, 1986) 68.

[6] Charles de Gaulle, The Complete War Memoirs of Charles de Gaulle (New York: Carroll & Graf Publishers, 1998) 58.