7. Británie a Francie plánovali útok na Sovětský Svaz v roce 1940

Příběh 7.

Británie a Francie plánovali útok na Sovětský Svaz v roce 1940

originál zdroj – vlastní překlad 28.5.2015

Alexander Trubitsyn (Rusko)

Dne 23. března 1940 vzlétl z letuště na londýnském předměstí Heston dvoumotorový civilní Lockheed-12A, registrační kód G-agar, pilotovaný britským pilotem Haigem McLanem. Letoun směřoval na Maltu; pak po mezipřistání v Káhiře, letět na britskou vojenskou základnu v Bagdádu. Odtud zamířil směrem k sovětské hranici se dvěma specialisty na leteckého snímkování na palubě. Po překročení hranice nepozorovaně v nadmořské výšce 7000 m letadlo letělo do Baku na leteckou foto-průzkumnou misi.

Caucasus-map-D

 Co to všechno mělo znamenat?

Fotografie byly zaslány příslušným oddělením v Anglii a ve Francii. Měli být použity anglickou Mi-6 a francouyskou R.I.P. k vypracování plánů pro překvapivý útok na Sovětský svaz. Útok měl začít bombardováním měst Baku, Grozném, Batumi, Maikop a Poti. Plán počítal s použitím 90-100 anglických bombardérů Blenheim a amerických Glenn Martin pro útok na Baku. Bombardování měl trvat den a noc a piloti se měli orientovat pomocí požárů. Všechna ropná pole, rafinerie a přístavy měly být zničeny v plamenech.

SSSR dokončil montáž své ropné rafinérie na začátku roku 1940. Ale z minulosti zde zbylo velké množství velkých ropných zásobníků naplněných ropou a velké množství dřevěných ropných vrtných věží. Podle posouzení amerických expertů, byla půda v těchto oblastech  tak nasycen ropou, že by se oheň rozšířil vysokou rychlostí do dalších oblastí. Bylo by trvalo měsíce, uhasit požáry a roky než by výroba mohla pokračovat.

Podle toho co víme dnes o ekologii, by tyto bombové útoky vytvořily ekologickou katastrofu. Nad požáry by se tvořily konvekční sloupy a horký vzduch by tlačil produkty po spalování do horních vrstev atmosféry. To by přineslo kyselý déšť, narušilo výměnu tepla v atmosféře a kontaminovalo oblast karcinogenními a mutagenními látkami. Obyvatelé Baku by byli samozřejmě ponecháni bez vody, protože spaliny by otrávily studny. Požáry v hlubinných vrtech by produkovaly “mrtvou vodu”, která obsahuje sloučeniny mědi a dusíku. Odtok spalin do moře by zničil mořskou flóru a faunu.

Je hrozné si to představit. Je nepochopitelné, že “civilizovaný” Západ by chladně plánoval zabít statisíce civilistů ještě před barbarským bombardováním Drážďan, Hirošimy a Nagasaki. A všechno to byli civilisté, protože na těchto místech nebyly žádné významné vojenské síly nebo zařízení v Baku, Drážďanech, Hirošimě i Nagasaki.

 Přípravy byly vážné

Generální tajemník francouzského ministra zahraničí Leger napsal americkému velvyslaneci Bullittovi dne 11. ledna 1940, že Francie nebude rozbíjet diplomatické styky se Sovětským svazem nebo mu vyhlášovat válku; pokud by zničení Sovětského svazu bylo možné, je potřeba užít děl – pokud je to nezbytné.

Francouzský premiér Deladier nabídl poslat letku do Černého moře k blokování sovětských komunikačních linií a ostřelování Batumi od moře. 19. ledna 1940 poslal dokument o útoku na Sovětský svaz generálu Gamelinovi, vrchnímu veliteli francouzské armády a náměstkovi předsedy Nejvyšší válečné rady, stejně jako admirálu flotily Darlanovi. Dvě kopie dokumentu byly adresovány generálu Koëltzovi, veliteli francouzských pozemních sil a generála Vuilleminovi, francouzskému náčelníku štábu vzdušných sil a vrchnímu veliteli letectva, resp.

24. ledna 1940, náčelník britského imperiálního generálního štábu, generál Ironside, zaslala válečnému kabinetu memorandum o “hlavní válečné strategii,” ve kterém řekl svůj názor, že Anglie by mohl účinně pomoci Finsku pouze tehdy, když napadne Rusko v co největším počtu směrů a co je nejdůležitější, udeří na produkci ropy v regionu Baku – aby způsobila v Rusku vážnou národní krizi.

Ještě jeden fakt: 31.ledna 1940 proběhlo v Paříži setkání náčelníků generálních štábů Anglie a Francie, francouzský generál Gamelin navrhl britské bombardování cílů na území Ruska a anglický maršál Pierce, zástupce náčelníka štábu anglického letectva podpořil jeho návrh.

Jak se říká, slabý následuje silného. Íránský ministr války Nakhjavan požádal Brity o poskztnutí 80 letadel a koordinaci plánu války s Ruskem.

3. února 1940 nařídil francouzský generální štáb generálu Jaunaud, francouzsému veliteli vzdušných sil Sýrii, aby prozkoumal možnost leteckého útoku na Baku. O tři dny později byla záležitost projednána a schválena na zasedání anglického válečného kabinetu. Ve světle přidělené Výbor náčelníků štábu nařídil přípravu dokumentu.

28. února 1940, Francouzský vzdušný štáb vydal dokument obsahující přesné výpočty prostředků nutných k útoku na Baku. Britský přístup k této záležitosti byl důkladnější a navrhoval útok na Rusko ze tří směrů. Nakonec byly všechny detaily koordinovány a probíhala jednání s tureckým generálním štábem v březen- bylo pochopitelné, že Turecko by se rovněž podílelo na útoku na Sovětský svaz. Ještě intenzivnější práce práce na koordinaci a dokončení plánů agresorů bylo uskutečněno v dubnu. Reynaud, který následoval Deladiera na pozici předsedy vlády, byl ještě větší jestřábem než jeho předchůdce a požadoval od Britů více akce.

Pekelný stroj příprav útoku na Sovětský svaz začal odpočítávat poslední dny a hodiny před bombardováním ropných polí SSSR, které mělo nastat 15. května 1940. Byly navýšeny zásoby leteckého paliva a vysoce výbušných a zápalných bomb na britských a francouzských letištích na Středním východě; navigátoři vyznačili směr útoku na mapách a piloti praktikovali noční bombardování. Reynaud telefonoval Churchillovi 10. května 1940 a řekl, že Francie byla připravena k útoku dne 15. května 1940.

 Co je zastavilo

Dunkirk1

britské a francouzské jednotky jsou evakuovány z Dunkirku

 Ale ironií osudu ! 10. května 1940, pět dní před začátkem války Anglie a Francie proti Sovětskému svazu, vydal Hitler rozkaz k zastavení “falešné války” s Francií, která nepředpokládala žádné vojenské operace a zahájit rozhodující útok. Němci porazili Francouze během několika dní a z nějakého důvodu nová ruská kampaň měla jen malo odezvu u  Napoleonových dědiců. Němcům se nepodařilo zničit Britské expediční síly ve Francii a nechali je uniknout u Dunkerque.

 Jen pět dní a historie šla jinou cestou ! Historie samozřejmě nemá ráda “kdyby”, ale můžeme si být jisti, že náklady na války by byl úplně jiné. Rádi bychom odrazili útok britských a francouzských agresorů. Sovětské vedení vědělo o plánech útoku Baku – a bylo připraveno s odpovědí. Byl vyvinut a uveden do služby výškový stíhač MIG-3, který byl schopen zachycení britských, amerických a francouzských bombardérů ve vysokých nadmořských výškách. Britské stíhače vyzbrojené jen kulomety nebyly hrozbou pro obrněné Il-2 stíhací bombardéry, nemluvě o francouzských stíhačkách. Takže “spojenecký” nálet by neměl způsobit pohromu, smrt a zkázu jak “spojenci” doufali. Vztahy s Německem mohli být jiné.

 Dříve nebo později by se politický systém Německa vyvinul; jeho excesy by byli minulostí, stejně jako požáry inkvizice a křížové výpravy, pronásledování kacířů a pálení čarodějnic.

 Samozřejmě, že útok na naší zemi by byl znepokojující. Německo by přišlo na to, jak vycházet s Anglií nebo Francií. Zejména proto, že Anglie měla svého vlastního vůdce fašistů sira Oswalda Mosleyho, člena parlamentu a vlády, který osobně znal anglického a belgického krále, stejně jako Hitler a Goebbels. Našli společnou řeč. Neměli bychom zapomínat: Hitlerovy síly zahrnovaly 200.000 francouzských dobrovolníků, kteří bojovali proti naší zemi. A tady je další zajímavý detail: poslední obránci Hitlerova bunkru byli francouzští vojáci SS.

 Pět dní, pouhých pět dní a historie by se ubírala jinudy ….

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář