Kniha Henochova

Kapitola 1

1. Toto jsou Henochova slova požehnání, jimiž požehnal vyvoleným a spravedlivým, kteří
   zůstanou naživu v den soužení, kdy zajdou všichni hříšníci a svévolníci.
2. Henoch pravil: Já Henoch, muž zbožný, jemuž Bůh otevřel oči, abych uzřel Svatého v nebi.
   Ukázali mi ho andělé a od nich jsem vše uslyšel a porozuměl všemu, co jsem viděl, avšak nikoli
   pro toto pokolení, nýbrž pro ty, kdo teprve přijdou.
3. O vyvolených jsem mluvil v tomto podobenství: Jako Bůh světa vyjde Svatý a Velký ze svého
   příbytku,
4. a vystoupí na horu Sínaj, aby se zjevil se svými zástupy, a z nebes vy jeví sílu své moci.
5. Všechny zachvátí velká bázeň a strážci se budou třást strachy ve všech končinách země.
6. Horstva se zachvějí až se vrcholky sesují a roztaví jako vosk v ohni.
7. Země pukne vpůli a vše, co je na ní, zahyne. Dojde k soudu nade vším i nade všemi
   spravedlivými.
8. On však dá pokoj spravedlivým a ochranu vyvoleným. Na nich spočine jeho milost a všichni
   budou náležet Bohu, který jim požehná a dá zakusit prospěch z Božího světla.
9. Hle! Už přichází v nesčíslném zástupu svatých, aby nad hříšnými lidmi vykonal soud, aby
   vyhladil svévolníky a ztrestal je za vše, čím se mu protivili a co zlého spáchali.
   Kapitola 2
10. Pohleďte na nebe s jeho světly, jež se neodchylují od svých drah, jak každé vychází a zapadá
    podle svého pravidla a podle svého času, aby neporušilo Boží řád.
11. Pohleďte na zemi v jejích proměnách, jak se v nich od začátku do konce trvale projevuje dílo
    Boží.
12. Sledujte léto a zimu, jak je v zimě celá země plná vody a jak nad ní plují oblaka sesílající rosu
    a déšť.¨
    Kapitola 3
    Všimněte si, jak jsou v zimě všechny stromy jako odumřelé a všechno listí mají opadané až na
    čtrnáct stromů, jimž listí nepadá, nýbrž ponechávají si staré od dvou do tří zim, než přijde nové.
    Kapitola 4
    A popatřte i na letní dny, jak zemi ozařuje slunce v zenitu. Když vy hledáte stín a úkryt před
    slunečním úpalem, i země žhne plamenným žárem, takže na zemi a na skály nemůžete ani
    vstoupit.
    Kapitola 5
13. Pozorujte, jak se stromy obalují zeleným listím a nesou plody. Toho všeho si všímejte a vězte,
    že Ten, který je věčný, učinil to vše pro vás.
14. To pro vás tvoří Bůh i v každém dalším roce a celé toto jeho dílo je mu k službám a přetrvává
    beze změny tak, jak Bůh stanovil.
15. Hleďte, jak moře a řeky družně spolupracují.
16. Vám však chybí vytrvalost v plnění zákonů Páně, naopak je porušujete a vaše klevetná ústa
    se zlobně protiví Božímu majestátu – vy lidé kamenného srdce nedojdete klidu.
17. A proto budete proklínat své dny a budou ukrácena léta vašeho života; čas svého zániku
    budete si na věky připomínat proklínáním a nedojdete žádného milosrdenství.
18. V tom čase ztratíte své jméno za to, že věčně zlořečíte všem spravedlivým, a oni vám
    nepřestanou spílat jako hříšníkům – vám i všem ostatním hříšníkům.
19. Vyvoleným však bude patřit světlo a radost i pokoj a země se stane jejich dědictvím. A vám
    svévolníkům bude určeno prokletí.
20. Vyvoleným bude propůjčena moudrost, a oni všichni budou žít bez hříchu, svévolnosti či
    pýchy; ti však, kdo jsou moudří, budou žít v pokoře.
21. Nebudou setrvávat v hříchu a do konce svého života nebudou trestáni ani nezajdou
    pohromami či hněvem, nýbrž naplní počet dní svého žití a zestárnou v pokoji, šťastná léta jim
    potrvají v hojné radosti a míru až do konce života.
    Kapitola 6
22. A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že se jim rodily krásné, půvabné dcery.
23. Když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: “Pojďme si vybrat ženy mezi
    lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo.” 3. A Semjaza, který stál v čele, řekl: “Bojím se, že se k
    tomu snad ani neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích.”
24. Nato mu všichni pravili: “My všichni složme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že
    od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme. “
25. Potom všichni společně přísahali a vzájemným zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit.
26. Celkem dvě stě jich pak sestoupilo ana Arias, jež tvoří vrchol Chermónua, jak se zapřisáhli a
    zavázali vzájemným zaklínáním.
27. A toto jsou jména jejich vůdců: Semjaza, který jim stál včele, Araki, Berameel, Kokebiel,
    Tamiel, Ramiel, Daniel, Ezekeel, Berakeel, Asael, Betareel, Ananel, Zekiel, Semsapeel,
    Setereel, Tureel, Jomjal, Arazjal. Toto jsou jejich desátníci.
    Kapitola 7
28. A byli s nimi všichni ostatní a brali si ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim
    vcházet a spát s nimi. Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním
    stromů.
29. A ony počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů.
30. Tito pak snědli všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit.
31. Tak se obři obrátili proti lidem, aby je zhltali.
32. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybámc a pojídat vzájemně své maso
    a pít z něho krev.
33. Tu země pachatele zla obvinila.
    Kapitola 8
34. A Azazeel učil lidi dělat meče”, nože a štíty” a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jež k
    tomu patří i s jejich opracováváním, s náramky a ozdobami, používáním antimonu a líčením
    obočí, s nejvzácnějšími a nejvybranějšími drahokamy všech barevných odstínů a s
    proměnlivostí světa.
35. Nastala velká bezbožnost a rozmohlo se smilstvo, lidé setrvávali v hříchu a všechny jejich
    cesty vedly ke zkáze.
36. Amiziras učil všechny zaříkávače a řezače kořenů, Armaros učil, jak zbavovat kouzel,
    Berakeel vyučoval astrology, Kokabiel učil znamením, Tamiel astrologii a Asdareel vykládal o
    dráze měsícee.
37. Jak lidé hynuli, naříkali, a jejich hlas došel až do nebe.
    Kapitola 9
38. Pak Míkael a Ureel a Rufael a Gabriel hleděli z nebe a spatřili mnoho krve na zemi prolité a
    všechno Zlo, jemuž lidé propadli.
39. Říkali si mezi sebou: “Nářek hynoucí země je slyšet až k branám nebe.
40. Duše lidí vám, vy svatí v nebi, žalují a prosí: ,Zjednejte nám u Nejvyššího spravedlnost.”
41. Řekli Králi, svému Pánu: “Ty jsi Pán pánů, Bůh bohů, Král králů. Trůn tvé slávy přetrvá věky
    a tvé jméno bude věčně svaté a slavné, neboť ty jsi požehnaný a slovutný!
42. Jsi tvůrce všech věcí, všemu vládneš a tvému zraku je vše odhaleno, takže všechno vidíš a
    nic se před tebou nemůže skrýt.
43. Pohleď tedy, co učinil Azazeel, jak naváděl ke všem nepravostem na zemi a prozradil
    tajemství všehomíra, jež se udála v nebi.
44. A vyučil kouzlům Semjazu, jemuž jsi dal moc, aby byl hlavou svým druhům.
45. A oni chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi, stykem s oněmi ženami se poskvrnili a
    neskryli před nimi ani jeden svůj hřích.
46. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem.
47. Hleď, jak duše těch, kteří zemřeli, křičí a žalují až k bráně nebes a slyš, jak jejich úpění se
    stupňuje: Nemohou však uniknout zlu, které se páchá na zemi.
48. Vždyť ty víš o všech věcech, dříve než se staly, a znáš i to, co z nich pochází, avšak nám o
    tom nic neříkáš. Co jim za to máme udělat?”
    Kapitola 10
49. Na to Nejvyšší, Vznešený a Svatý promluvil a poslal Asereljura k synu Láchema se vzkazem:
50. “Řekni mu mým jménem: ,Ukryj se!’ a zjev mu konec, který se blíží: Celá země bude totiž
    zničena a vše, co je na ní, bude vyhlazeno.
51. A také ho pouč, jak může uniknout zkáze, aby jeho símě zůstalo zachováno po všechna
    pokolení.”
52. A Pán potom promluvil k Refáelovi: “Spoutej Azazeelovi ruku a nohu a vsaď ho do temnoty;
    pak otevři poušť, která je v Dudaelu, a tam ho svrhni.
53. Naval na něho špičaté a ostré kameny a pokryj ho temnotou, aby k němu neproniklo světlo.
54. Ve velký den soudu ať je uvržen do ohně.
55. A uzdrav zemi, kterou andělé zneuctili, a zvěstuj jí, že já zemi uzdravím, aby všechny děti
    člověka nezahynuly kvůli tajemstvím, jež jim strážcové prozradili a jimž učili své syny.
56. Celá země je zkažena učením a činy Azazeela, proto jemu přičti veškerou vinu.”
57. A Gabrielovi Pán řekl: “Vytáhni proti těmto zlotřilým ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti
    jejich smilstva i děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji pobili, neboť nemají
    nárok na dlouhý život.
58. Oni se tě budou snažit uprosit, ale nic jim nebude platné, že doufají ve věčný život a že
    každý z nich se dožije pěti set let”.
59. Míkaelovi pak Pán pravil: “Jdi a oznam Semjazovi a jeho druhům, kteří se tělesně spojili se
    ženami, že se potřísnili vší jejich nečistotou.
60. A až se všichni jejich synové navzájem pobijí a až spatří zkázu svých milovaných, svaž je
    pod příkrovem země na sedmdesát pokolení až do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude
    dokonána odvěká spravedlnost.
61. V oněch dnech je pohltí útroby ohně: V pekelném žaláři budou uzavřeni na věky.
62. A kdokoli bude odsouzen a od této chvíle zahyne s nimi, bude spolu s nimi spoután až do
    skonání mnoha pokolení.
63. Znič všechny chlípné duše a děti strážců, neboť si ujařmili lidi.
64. Smeť z povrchu zemského všechno násilí. Ať zhyne každé zlé dílo a objeví se rostlina
    spravedlnosti a nevinnosti a její dílo ať přinese požehnání. Spravedlnost a čistota budou
    radostně nastoleny na věky.
65. Tehdy vyváznou všichni spravedliví a budou dlouho žít, že zplodí tisíc dětí a všechny dny
    své mladosti i své šabaty završí v míru.
66. A v oněch dnech bude se celá země vzdělávat ve spravedlnosti, bude osázena stromy a
    bude naplněna požehnáním.
67. Budou na ní vysazeny všechny stromy přinášející radost a vinná réva, jež ponese hojné
    hrozny. Semeno, jež na ní bude zaseto, ponese z každé měřice deset tisíc a každá měřice oliv
    dá deset lisů oleje.
68. Zemi pak očisti od veškerého útlaku, nespravedlnosti a všech hříchů. Odvrať ji ode vší
    bezbožnosti a zlovůle, jež poskvrňují zemi: Z povrchu země je vyhlaď.
69. A všechny děti lidí se stanou spravedlivými a všechny národy mne budou uctívat a velebit a
    budou se mi klanět. Země pak bude očištěna ode vší zkaženosti a hříchů i od všech pohrom a
    útrap; po všechna pokolení nikdy už je na ni nesešlu.”
    Kapitola 11
70. “A v oněch dnech otevřu pokladnice požehnání, jež jsou v nebi, abych je seslal na zemi a na
    dílo lidských dětí.
71. Pokoj a spravedlnost budou provázet všechna pokolení světa po všechny dny.”
    Kapitola 12
72. Dříve, než se toto přihodilo, žil Henoch skrytě a nikdo z lidských dětí nevěděl, v kterém úkrytu
    pobýval a co se s ním dělo.
73. A všechno jeho konání v jeho dnech mělo co činit se strážci a se svatými.
74. A já Henoch jsem velebil mocného Pána a Krále světa, když – hle! – strážcové mě nazvali
    Henochem písařem a oznámili mi:
75. “Henochu, písaři spravedlnosti, jdi a řekni nebeským strážcům, kteří opustili vznešené nebe
    a svaté věčné místo, kteří se poskvrnili stykem se ženami a jednali tak, jak jednají lidské děti:
    Vzali si ženy a poskvrnili se velikým zhanobením země.
76. Nenajdou pokoj na zemi ani odpuštění hříchů;
77. nacházejí potěšení ve svých dětech, a proto spatří smrt svých milovaných a budou naříkat
    nad zkázou svých dětí. Přestože budou úpěnlivě prosit, nedojdou milosrdenství ani pokoje.”
    Kapitola 13
78. Henoch šel k Azazeelovi a řekl mu: “Nenajdeš žádný pokoj; byl nad tebou vyřčen krutý ortel –
    Refáel tě spoutá;
79. a nezakusíš útěchy, přímluvy ani milosrdenství, neboť jsi učil utlačování a sám utlačoval,
    rouhal se a hřešil na odiv lidským dětem.”
80. Pokračoval jsem v domlouvání všem dohromady a oni se báli a zachvátila je bázeň a chvění.
81. Naléhavě mě prosili, abych jejich jménem sepsal žádost o odpuštění a abych ji přednesl
    Pánu nebes.
82. Oni totiž s ním od té chvíle nemohli mluvit ani pozvednout oči k nebi zahanbeni svými hříchy,
    pro něž byli odsouzeni.
83. Tehdy jsem sepsal prosebný list za jejich duše a za jimi spáchané činy, kvůli nimž úpěnlivě
    prosili o shovívavost za odpuštění.
84. Odešel jsem a usedl nad vodami Danu, toho Danu, který leží vpravo západně od Chermónu,
    a četl jejich žádost, až jsem usnul.
85. A hle, přišel na mne sen a v něm jsem měl vidění trestu, abych je mohl vylíčit synům nebe a
    pokárat je.
86. Když jsem se probudil, šel jsem za nimi, a našel je, jak všichni seděli pohromadě v
    Ubelsejaelu, jenž leží mezi Libanonem a Seneserem, a truchlí se zahalenými tvářemi.
87. Vylíčil jsem jim vidění, jež jsem měl ve snu, a začal jim vyprávět o onom projevu
    spravedlnosti a kárat strážce nebes.
    Kapitola 14
88. Tato kniha je výrokem spravedlnosti a pokáráním strážců, kteří jsou podle příkazu Svatého a
    Velikého od věčnosti v onom vidění.
89. Ve svém snu jsem uzřel, co budu nyní vyprávět jazykem z masa a svým dechem, který Veliký
    dal lidem do úst, aby jím mluvili a v srdci rozuměli.
90. Jako on stvořil lidi a dal jim schopnost rozumět slovu moudrosti, tak stvořil i mne a obdařil
    pravomocí kárat strážce, syny nebes.
91. Když jsem sepsal vaši žádost, v mém vidění se ukázalo, že vaší úpěnlivé prosbě nebude
    vyhověno do skonání světa, že konečný soud nad vámi byl vynesen a odpuštění se vám
    nedostane.
92. Od nynějška až do věčnosti nevystoupíte na nebesa, neboť na zemi bylo rozhodnuto, že vás
    spoutají až do skonání světa.
93. Před tím však uvidíte zkázu svých milovaných, kteří vám přestanou patřit a padnou mečeme
    přímo před vašimi zraky.
94. Vaší prosbě za ně ani za vás nebude vyhověno a pokud jde o vás, budete plakat a mlčky
    prosit, ale nedostanete nic z toho, oč žádáte v prosbě, kterou jsem za vás sepsal.
95. Zjevilo se mi vidění, jež vypadalo takto: Volala mě oblaka a volala mě mlha, běh hvězd a
    blesky mě hnaly kupředu, větry mi ve vidění daly křídla a povznesly mě nahoru do nebes.
96. A šel jsem, až jsem se přiblížil ke stěně z křišťálu obklopené ohnivým jazykem, a to mě
    vyděsilo.
97. Vešel jsem do ohnivého jazyka a přiblížil se k velkému domu z křišťálu, jehož zdi byly jako
    mozaiková podlaha z křišťálových dlaždic a jehož základy byly rovněž z křišťálu.
98. Jeho strop byl jako hvězdná obloha plná blesků s ohnivými cheruby uprostřed a jejich
    nebesa byla průzračná jako voda.
99. Okolo zdi plál oheň a rovněž v jeho bráně planuly plameny.
100. I vstoupil jsem do onoho domu; byl horký jako oheň a zároveň studený jako led – nebylo v
     něm radosti života: Padla na mne bázeň a zmocnilo se mě chvění.
101. A jak jsem se třásl, padl jsem na tvář a zřel ve vidění:
102. Hle, byl tu i jiný dům, větší než první. Všechny jeho brány byly přede mnou otevřeny a byl
     vystavěn z ohnivých jazyků.
103. Vynikal tak všestrannou nádherou, skvělostí a velikostí, že jeho lesk a rozměry nelze
     popsat.
104. Měl základy i strop z plamenů a nad nimi svítily blesky a třpytila se hvězdná obloha.
105. Spatřil jsem v něm honosný trůn: Vypadal jako z jinovatky, oblévala ho záře slunce a ozývaly
     se tam hlasy cherubů.
106. Zpod trůnu vycházely proudy planoucího ohně, takže se naň nedalo hledět.
107. A na něm seděl Veliký Vznešený; jeho šat byl zářivější než slunce a bělejší než padlý sníh.
108. Žádný z andělů nemohl vstoupit a pohledět do tváře Skvělého a Vznešeného a žádný
     smrtelník se naň nemohl podívat.
109. Kolem něho planul oheň, jehož plameny stály před ním, a nikdo z těch, kdo ho obklopovali,
     se k němu nemohl přiblížit. Bylo jich před ním deset tisíc krát deset tisíc, on však žádné jejich
     rady nepotřeboval.
110. A velesvatí, kteří mu byli nablízku, se v noci nevzdalovali ani od něho neodcházeli.
111. Až do té doby jsem měl tvář zahalenu závojem a chvěl jsem se. Vtom mě Pán svými ústy
     zavolal a řekl mi: “Přistup sem, Henochu, a naslouchej mým svatým slovům.” A pozvedl mě a
     nechal přijít až k bráně, avšak nevzhlédl jsem od země.
     Kapitola 15
112. Mocným hlasem mi řekl: “Slyšel jsem tě, Henochu, muži spravedlivý a písaři spravedlnosti.
     Nestrachuj se a přistup blíž a vyslechni mne.
113. Jdi a strážcům nebes, kteří tě vyslali, aby ses za ně přimluvil, vyřiď: Vy se máte přimlouvat za
     lidi, a ne lidé za vás.
114. Proč jste opustili vysoká, svatá, věčně trvající nebesa a znečistili se tělesným stykem s
     dcerami lidí a vzali sije za ženy, chovali se jako děti země a zplodili obry jako své syny.
115. Vy však netělesní svatí a věčný život žijící jste se s ženami poskvrnili, zplodili jste děti
     tělesnou krví a toužili po lidské krvi: Tak jste zplodili tělo a krev, jako je plodí ti, kdo jsou smrtelní
     a hynoucí.
116. Ženy jsem jim dal proto, aby je oplodňovali, aby se z nich rodily děti a aby jim tak na zemi nic
     nechybělo.
117. Vy však jste od původu duchové, obdaření věčným životem a nepodléhající smrti po všechna
     pokolení světa.
118. Žen se vám nedostalo proto, že nebeští duchové obývají nebesa.
119. Nyní však obři, zrození z duchů a lidských těl, budou na zemi nazýváni zlými duchy a jejich
     obydlí bude na zemi.
120. Takto vzniklí zlí duchové jsou tedy stvořeními shůry a mají původ ve svatých strážcích. Na
     zemi se stanou zlými duchy a tak budou i nazýváni.
121. Duchové nebes obývají nebesa, zatímco duchové země, kteří jsou zrozeni na zemi, mají na
     zemi i svůj příbytek.
122. Duchové obrů budou utlačovat, hubit, napadat, vá1čit a přinášet zkázu lidem na zemi a
     budou zdrojem jejich hoře; nebudou se živit žádným jídlem, nebudou pociťovat žízeň a budou
     neviditelní.
123. A tito duchové budou bojovat proti dětem lidí a proti ženám, neboť z nich pocházejí.
     Kapitola 16
124. Ve dnech pobíjení a usmrcování obrů, kdy duchové opustí jejich těla, aby hubili bez soudu,
     budou tak konat až do dne, kdy nad strážci a svévolníky bude konán zánik velkého světa.
125. A nyní vyřiď strážcům, kteří tě za mnou vyslali s žádostí o přímluvu, a kteří byli dříve v nebi:
126. Nuže, byli jste v nebi, a i když vám prozatím nebyly zjeveny skryté věci, poznali jste ničivá
     tajemství, která jste v tvrdosti svých srdcí prozradili ženám. Znajíce tato tajemství ženy a muži
     rozmnožují na zemi zlo.’
127. Proto jim řekni: ,Nedojdete pokoje’.”
     Kapitola 17
128. Oni mě pak odnesli na jedno místo, kde bylo něco jako planoucí oheň, a když chtěli, přijali
     lidskou podobu.
129. A odvedli mě na bouřnou horu, jejíž vyčnívající vrchol se dotýkal nebe.
130. Na jeho okrajích jsem uviděl místa světel a hromu, v jeho hlubině pak ohnivý luk se šípy v
     jejich toulec a ohnivý meč se všemi blesky.
131. Odnesli mě k zurčící bystřině u západního ohně, který ohlašuje každý západ slunce.
132. A přišel jsem k ohnivé řece, jejíž plameny proudí jako voda a jež se vlévá do velkého jezera
     na západě.
133. Uviděl jsem všechny veletoky, dostal se až k velké temné propasti a odebral jsem se tam,
     kam putuje každé tělo.
134. Uviděl jsem pohoří zimní tmy a místo, z něhož se vylévají vody všech hlubin.
135. A viděl jsem místo, kde všechny řeky země ústí do hlubin.
     Kapitola 18.
136. Uviděl jsem zásobárny všech větrů a viděl jsem, jak on jimi vybavil celé stvoření a základy
     země.
137. Uviděl jsem úhelné kameny země a spatřil čtyři větry, které nesou zemi a podpírají klenbu
     nebes.
138. Uviděl jsem, jak větry jako sloupy nebes rozpínají nebeskou klenbu a vanou mezi nebem a
     zemí.
139. Uviděl jsem větry, které otáčejí nebesy a zastavují kroužení slunce i všech hvězd tím, že jim
     dávají zapadnout.
140. Uviděl jsem na zemi i větry, které přinášejí oblaka; uviděl jsem cesty andělů; uviděl jsem
     nahoře na okrajích země nebeskou klenbu.
141. A ubíral jsem se směrem na jih do míst se sedmi horami, kde se to jen blyštělo z
     drahocenných kamenů, to na východě a to na jihu;
142. východně ležely hory, z nichž jedna byla z barevného kamene, druhá z perel a třetí z
     antimonu; hory, jež se nacházely jižně, byly z červeného kamene.
143. Prostřední z nich pak dosahovala až k nebesům jako alabastrový Boží trůn, jehož hrot byl ze
     safíru.
144. Na všech horách jsem uviděl planoucí oheň.
145. A spatřil jsem tam jedno místo pomo naproti velké zemi, kde se spojují nebesa.
146. Uviděl jsem hlubokou propast se sloupy nebeského ohně a mezi nimi jsem zahlédl bezpočet
     sestupujících ohnivých sloupů, které se netyčily ani do výše, ani neklesaly do propasti.
147. A nad onou propastí jsem uviděl místo, nad nímž nebyla žádná nebeská klenba a pod nímž
     nebyl žádný zemský základ; nebyla na něm žádná voda a žádní ptáci, bylo to místo pusté a
     hrůzostrašné.
148. Dále jsem tam uviděl sedm hvězd v podobě velkých ohnivých hor, které se mi jevily jako
     duchové. Ti mě naléhavě prosili.
149. Anděl pravil: “Toto je to místo, kde končí nebe a země; slouží jako vězení pro hvězdy a
     nebeské vojsko.
150. Hvězdy, které krouží nad ohněm, porušily před svým vyjitím Hospodinovo přikázání, neboť
     se nedostavily ve stanovený čas.
151. On se na ně rozzlobil a uvěznil je až do doby, kdy vyprší jejich trest v roce, který není znám.”
     Kapitola 19
152. Ureel mi řekl: “Sem budou předvedeni andělé, kteří spali se ženami, i jejich duchové v
     různých podobách, za to, že znečistili lidstvo a navedli je k uctívání démonů jako bohů; zde
     budou stát až do dne velkého soudu, kdy budou odsouzeni k vyhlazení.
153. A pokud jde o jejich ženy, které zavedly anděly nebes na zcestí, dopadne to s nimi stejně jako
     s jejich druhy.”
154. Já, Henoch, měl jsem vidění o konci všech věcí, a žádný z lidí neuvidí to, co bylo dáno vidět
     mně.
     Kapitola 20
155. Toto jsou jména svatých andělů, kteří stojí na stráži:
156. Ureel, první ze svatých andělů, anděl bdící nad světem a podsvětím.
157. Refáel, druhý ze svatých andělů, anděl bdící nad dušemi lidí.
158. Raguel, třetí ze svatých andělů, který trestá svět a svítící nebeská tělesa.
159. Míkael, čtvrtý ze svatých andělů, anděl bdící nad ctnostmi lidí, dohlížitel nad lidmi.
160. Saraqael, pátý ze svatých andělů, anděl bdící nad dušemi lidských dětí, jež zhřešily.
161. Gabriel, šestý ze svatých andělů, anděl bdící nad rájem, hady a cheruby.
     Kapitola 21
162. Šel jsem kolem až k místu, kde vládl chaos.
163. A spatřil jsem tam něco úděsného: Neviděl jsem ani nebesa nahoře, ani pevně založenou
     zemi dole, nýbrž místo bez ladu a skladu, vzbuzující hrůzu.
164. Zde jsem uviděl sedm hvězd na nebi dohromady svázaných jako velké hory a plápolajících
     ohněm.
165. Nato jsem řekl: “Čím se prohřešily, že sem byly takto spoutané uvrženy?”
166. Tu promluvil Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou a byl jejich představeným.
     Řekl: “Zvědavý Henochu, proč se ptáš a chceš zvědět příčinu?
167. Toto jsou hvězdy, které porušily Hospodinovo přikázání a budou zde spoutány, dokud se
     nenaplní deset tisíc věků, tedy počet dní jejich provinění.”
168. A odtamtud jsem šel k jinému místu, jež bylo ještě úděsnější něž ono, a uzřel strašlivou věc:
     Plápolal tam velký žhnoucí oheň a to místo bylo rozštěpeno až k propasti a bylo plné
     obrovských ohnivých sloupů sestupujících do jejího nitra; rozlohu ani velikost toho místa jsem
     nebyl s to obhlédnout ani uzřít, kde začíná.
169. Pak jsem řekl: “Jak hrůzný a odporný je pohled na toto místo!”
170. Tehdy Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou, se zeptal: “Proč jsi tak vylekán a
     zděšen tváří v tvář tomuto děsivému místu utrpení?”
171. A řekl: “Toto místo je žalářem andělů, kteří jsou tu navždy uvězněni.”
     Kapitola 22
172. Odtamtud jsem šel k jinému místu a on mi ukázal na západě obrovskou vysokou horu,
     mohutnou skálu a čtyři líbezná místa.
173. Uvnitř byl v hloubce prostranný prostor dokonale hladký, tak hladký jako něco, co se koulí, na
     pohled hluboký a temný.
174. Tehdy Refáel, jeden ze svatých andělů, který byl se mnou, mi řekl: “Tato líbezná místa, na
     nichž jsou shromážděni duchové zemřelých duší, byla stvořena k tomu, aby se zde
     shromažďovaly všechny duše dětí člověka.
175. Tato místa slouží jim za příbytek do dne jejich soudu v stanovenou dobu, jež potrvá tak
     dlouho, dokud je nestihne velký souda.”
176. A uviděl jsem duchy zemřelých lidských dětí jejich hlas pronikal až k nebesům a žaloval.
177. Tehdy jsem se zeptal anděla Refáela, jenž byl se mnou: “Čí je ten duch, jehož hlas tak
     proniká až k nebesům a žaluje?”
178. On mi odpověděl: “Je to duch vyšlý z Ábela, kterého zabil jeho bratr Kain, a ten bude vytrvale
     žalovat, dokud jeho símě nebude vyhlazeno z povrchu země a nevymizí ze semene lidského.”
179. A tehdy jsem se zeptal na něho a na soud nad všemi ostatními: “Proč jsou od sebe vzájemně
     odděleni?”
180. On mi odpověděl: “Tyto tři skupiny jsou odděleny proto, aby rozlišily duchy zemřelých. Duše
     spravedlivých jsou odděleny od ostatních, a to pramenem vody a světlem nad ním.
181. Podobně jsou rozlišeni i hříšníci, když zemřou jsou pochováni v zemi, aniž byl nad nimi za
     jejich života vynesen rozsudek.
182. Zde budou jejich duše prodlévat odděleně ve velkých mukách, a to až do posledního dne
     soudu, a stihne je trest a muka zlořečených na věky. Jejich duše tam budou spoutány po věky
     až do dne odplaty.
183. Takovému rozdělení jsou podrobeny duše těch, kdo si stěžují a vystavují na odiv svůj zánik
     poté, co byli usmrceni za dnů hříšníků. 13. Takto se naloží s dušemi lidí, kteří nežili spravedlivě,
     ale hřešili zlým jednáním: Budou odsouzeni spolu s hříšníky, jako jsou oni sami; v den soudu
     však jejich duše nezemřou, ale ani odsud neodejdou.”
184. Tehdy jsem velebil Pána slávy slovy: ,,Pochválen buď můj Pán, Pán spravedlnosti, jenž
     vládne do konce věků.”
     Kapitola 23
185. Odtud jsem šel na západ k jinému místu, které bylo až na konci země.
186. A uviděl jsem žhnoucí oheň, který neustále planul a ve svém běhu nepolevoval ani ve dne,
     ani v noci, nýbrž pravidelně ubíhal.
187. Já jsem se zeptal: “Čím to je, že nikdy neustává?”
188. Nato mi odpověděl Raguel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou: “Hořící oheň, který jsi
     viděl ubíhat směrem na západ, je ohněm všech nebeských světel.”
     Kapitola 24
189. Odtud jsem šel k jinému místu na zemi a on mi ukázal ohnivou horua, která dnem i nocí plála.
190. Přiblížil jsem se k ní a spatřil sedm překrásných, od sebe odlišných hor a skvostné kameny
     velkolepé jako celek, úchvatné na pohled a upoutávající svým vzhledem: tři kameny k východu,
     pevně posazené na sobě, a tři k jihu, rovněž jeden na druhém; byla tam tři hluboká klikatá údolí,
     která se vzájemně nedotýkala.
191. Mezi nimi se tyčila sedmá hora a všechny hory svými návršími připomínají sedadla trůnu,
     obklopeného vonným stromovím.
192. V něm byl strom, jehož vůni jsem ještě neznal; žádný strom z nich, ani žádné jiné stromy
     nebyly takové jako on: Vydával vůni nad všechny vůně; jeho listí a květy nikdy neuvadnou a
     kmen neuschne, jeho krásné plody vypadají jako datle palmy.
193. Poznamenal jsem: “Tenhle strom je překrásný, krásný na pohled, má rozkošné listy ajeho
     plody neobyčejně lahodí oku.”
194. Tu odpověděl Míkael, jeden ze svatých a vážených andělů, který stál v jejich čele a byl se
     mnou.
     Kapitola 25
195. Pravil mi: “Henochu, proč se zajímáš o vůni toho stromu a co se tím chceš dozvědět?”
196. Nato jsem mu já, Henoch, odpověděl: ,,O tom všem bych se chtěl dozvědět, především však
     o tom stromu.”
197. A on mi odpověděl: “Vysoká hora, kterou vidíš v dáli a jejíž vrchol se podobá trůnu Páně, je
     trůnem, kde bude sedět on, Svatý a Vznešený, Pán slávy, věčný Král, dříve než sestoupí, aby
     ve své dobrotivosti navštívil zemi.
198. Žádnému smrtelníkovi není dovoleno dotknout se tohoto vonného stromu, a to až do velkého
     dne soudu, kdy on vykoná trest a způsobí konec všemu na věky; tento strom pak obdrží
     spravedliví a pokorní.
199. Z jeho plodu bude dán život vyvoleným; pak bude přesazen na svaté místo na severu ke
     svatyni Pána, věčného Krále.
200. Pak je zalije veliká radost a štěstí; vstoupí do svatého příbytku, jehož libá vůně je prostoupí
     do morku kostí a oni se budou na zemi těšit dlouhému životu, jakým žili tvoji otcové, a za jejich
     dnů je nepostihne žádný zármutek ani bolest ani utrpení ani jakákoli pohroma.”
201. Velebil jsem Pána slávy, věčného Krále, za to, že pro spravedlivé připravil takovou odměnu,
     a slíbil, že jim ji dá.
     Kapitola 26
202. Odtud jsem šel do vnitrozemí a uzřel jsem tam požehnané a vzkvétající místo; ze stromu tam
     vyrůstaly větve, které zapustily kořeny rozdělené na části. Spatřil jsem tam jednu svatou horu a
     pod ní směrem na východ říčku tekoucí na jih.
203. Východním směrem jsem uviděl jinou stejně vysokou horu a mezi oběma hluboké a úzké
     údolí, jímž protékala říčka podél okraje té hory.
204. Na západ od této byla další hora, nižší než předchozí a nepří1iš strmá; u jejího úpatí se mezi
     oběma horami rozkládalo údolí; další hluboké a pusté údolí bylo na konci všech tří.
205. Všechna tato hluboká a úzká údolí byla z tvrdé skály; byly v nich zasazeny stromy.
206. Užasl jsem nad těmi skalami, užasl jsem i nad tím údolím. Vším jsem byl velmi udiven.
     Kapitola 27
207. Tehdy jsem řekl: “K čemu je dobrá tato požehnaná a stromy zcela porostlá země a toto
     hrůzyplné údolí uprostřed?”
208. Na to mi odpověděl Ureel, jeden ze svatých andělů, jenž byl se mnou: “Toto údolí je pro ty,
     kteří jsou navždy prokletí; zde budou soustředěni všichni, kdo se rouhají Bohu a urážejí jeho
     slávu; v tomto místě soustředění si budou odpykávat svůj trest.
209. V jejich posledních dnech dojde k spravedlivému soudu nad nimi, a tak tomu bude po
     všechny dny až na věky; a zde ti, kdo došli milosrdenství, budou velebit Pána slávy, věčného
     Krále.
210. V den soudu nad oněmi budou jej tito velebit pro milosrdenství, jímž se jim dostalo
     šťastnějšího osudu.”
211. Znovu jsem velebil Pána slávy, oslavoval ho a s díkůvzdáním chválil jeho vznešenost.
     Kapitola 28
212. Odešel j sem pak na východ do hor v poušti a neviděl nic než rovinu.
213. Byla plná stromů téhož semene, přes něž v proudech stékala voda.
214. Bylo tam vidět mnoho toků, které se valily jak na sever, tak na západ, a odevšud stoupala
     voda a rosa.
     Kapitola 29
215. Pak jsem odešel k jinému místu, ležícímu stranou té roviny, na východním úpatí horstva.
216. Uviděl jsem tam stromy soudu, hlavně ty, jež vydechují vůni” kadidla a myrhy, a šlo o stromy
     stejného druhu.
     Kapitola 30
217. “Poblíž nich, nad východní horou, jsem spatřil ještě jiné místo údolí napájené
     nevyčerpatelnými vodami.
218. Uviděl jsem krásný strom, podobný vonnému stromu lentiškub.
219. Na úbočích oněch údolí jsem zpozoroval libovonný skořicovník. Když jsem jimi prošel, dospěl
     jsem až k východu.
     Kapitola 31
220. Spatřil jsem další hory, “porostlé stromy, z nichž” vytékalo něco jako nektar. Jejich jméno je
     Serera a Kelbene.
221. A nad nimi jsem viděl jinou horu, na níž rostly stromy aloe a ty stromy byly plné tvrdých
     ořechů připomínajících mandle.
222. Kdo ty plody ochutnal, pocítil chuť nad všechny libé vůně.
     Kapitola 32
223. Když jsem ty libé vůně okusil, uzřel jsem na severu sedm hor plných libovonného nardu a s
     mnoha vonnými stromy, skořicovníky a pepřovníky.
224. Odtud jsem pak šel přes vrcholy hor dále na východ, přeplul jsem Eritrejské moře a daleko za
     ním jsem minul anděla Zutaela.
225. Dorazil jsem do zahrady spravedlnosti, kde jsem mezi stromy spatřil mnoho rašících a krásně
     vonících stromů, vzrostlých, neobyčejně půvabných a vznešených, jakož i strom moudrosti,
     který propůjčuje velkou moudrost těm, kdo z něho jedí.
226. Vypadá jako rohovník a jeho plody jsou lákavé jako hrozny vína. Vůni tohoto stromu je cítit na
     velkou dálku.
227. Řekl jsem: “Jak útěšný je pohled na tento krásný strom!”
228. A svatý anděl Refáel, jenž byl se mnou, mi na to řekl: “Toto je strom moudrosti, z něhož kdysi
     jedli tvůj praotec a tvá pramáti, aby se naučili moudrosti. Když to otevřelo jejich oči a oni poznali,
     že jsou nazí, byli ze zahrady vyhnáni.”
     Kapitola 33
229. Odtamtud jsem odešel až k okraji země a tam jsem uviděl velká zvířata, z nichž každé se
     lišilo od druhého, i ptáky navzájem odlišné svým vzhledem, krásou a zpěvem.
230. Na východ od míst s touto zvěří jsem spatřil konce země, o něž se opírají nebesa; brány
     nebes byly otevřeny.
231. A viděl jsem, jak vycházejí nebeské hvězdy, a počítal brány, kudy vystupovaly, a zapisoval si
     všechny jejich východy – u všech hvězd jednotlivě podle toho, jaký byl jejich počet, jméno,
     konjunkce a poloha, i podle jejich období a měsíců, jak mi to ukázal anděl Urael, který byl se
     mnou.
232. On mi všechno předvedl a pro mne zaznamenal; navíc u jména každé hvězdy popsal její
     zákonitosti a začlenění.
     Kapitola 34
233. Odtud jsem pak odešel k okrajům země a tam na jejích koncích jsem byl svědkem mocného
     úkazu.
234. V nebi jsem tam uviděl tři otevřené brány; z každé z nich vycházejí severní větry; když dují,
     jsou chladna a krupobití, mrzne, padá sníh, rosa nebo prší.
235. Z jediné brány vane dobrý vítr; když však fouká z obou bran, vzniká prudká vichřice, která
     působí neštěstí a utrpení.
     Kapitola 35
236. Potom jsem odešel na západ k okrajům země a tam jsem uviděl tři otevřené nebeské brány,
     podobné těm, které jsem později spatřil na východě”.
     Kapitola 36
237. Odtud jsem odešel na jih k okrajům země a tam jsem uviděl tři otevřené nebeské brány,
     odkud vycházejí jižní větry, vánek, rosa i déšť.
238. Pak jsem odešel k východním okrajům nebes a spatřil tam tři nebeské brány otevřené
     směrem k východu a nad nimi menší brány.
239. Skrze každou z oněch menších bran procházejí nebeské hvězdy a putují na západ po
     vytčené cestě.
240. Když jsem to spatřil, velebil jsem jej a pokaždé tak velebím Pána slávy za to, že vykonal tak
     velké a pozoruhodné divy, aby ukázal velikost svého díla andělům a duším lidí, aby ti i oni
     velebili jeho dílo a všechno jeho stvoření, aby uzřeli působení jeho moci, klaněli se velkému dílu
     jeho rukou a na věky ho velebili.
     Kapitola 37
241. Druhé vidění, které měl Henoch, syn Jereda, syna Maleleelova, syna Enóšova, syna Šétova,
     syna Adamova.
242. Takto začínají slova moudrosti; zesílil jsem svůj hlas, abych je zvěstoval a předal těm, kteří
     obývají zemi; slyšte, vy lidé pokolení minulých, přítomných i budoucích, a vyslechněte svatá
     slova, která pronesu před Pánem duchů.
243. Bylo by lepší povědět to jenom lidem ze starších časů, avšak kořeny moudrosti nechci odepřít
     ani lidem později narozeným.
244. Až dosud Pán duchů nikdy nepředal takovou moudrost, jaká se dostala mně podle stupně
     mého urnu a podle vůle Pána duchů, který mi propůjčil úděl věčného života.
245. Tři podobenství, která jsem se dozvěděl, vylíčím silným hlasem těm, kdo žijí na zemi.
     Kapitola 38
246. Podobenství první. Až budou shromážděni spravedliví a hříšníci až budou souzeni za své
     viny a vyhlazeni z povrchu zemského,
247. až SpravedlnostI vystoupí před zraky vyvolených spravedlivých, kteří konají bohulibé skutky,
     a světlo až se zjeví spravedlivým a vyvoleným, kteří sídlí na zemi, kde pak bude příbytek
     hříšníků a kde místo spočinutí těch, kdo Pána duchů zradili? Raději kdyby se byli vůbec
     nenarodili.
248. Až budou zjevena tajemství spravedlivých, pak dojde na soud s hříšníky, kdy svévolníci
     budou odděleni od spravedlivých a vyvolených.
249. Od nynějška ti, kdo dosud ovládají zemi, nebudou mít vrch ani moc a nebudou moci pohledět
     do tváře svatých, vždyť světlo Pána duchů se odráží jen ve tváři svatých, spravedlivých a
     vyvolených.
250. Králové a mocní pak budou zbaveni vlády a předáni do rukou spravedlivých a svatých.
251. A od té doby za ně nikdo nebude prosit o milost u Pána duchů, neboť jejich život dojde k
     svému konci.
     Kapitola 39
252. V oněch dnech dojde k tomu, že vyvolené a svaté děti sestoupí z vysokých nebes a jejich
     símě splyne s dětmi lidskými.
253. Tehdy Henoch obdržel knihy závisti a hněvu a knihy neklidu a zmatku. “Milost jim nebude
     udělena,” řekl Pán duchů.
254. Mne pak v oněch dnech oblaka a vichry odvály pryč ze zemského povrchu a přemístily na
     konec nebes.
255. Zde jsem měl jiné vidění, uviděl jsem obydlí svatých a místa spočinutí spravedlivých.
256. Zde mé oči viděly místa, kde bydlí spolu s jeho spravedlivými anděly, a místa, kde odpočívají
     spolu se svatými. Ti pak prosili a přimlouvali se v modlitbách za děti lidí a spravedlnost je
     omývala jako voda a milosrdenství se na ně snášelo jako rosa na zemi; a tak to mezi nimi bude
     na věky.
257. A na tomto místě mé oči spatřily Vyvoleného spravedlnosti a víry, který dá v ony dny
     zavládnout spravedlnosti a bezpočet spravedlivých a vyvolených přijme k sobě na věky.
258. Pod křídly Pána duchů jsem pak uviděl jeho příbytek, kde všichni spravedliví a vyvolení se
     před ním skví jako světla ohně. Jejich ústa jsou plna slov díkůvzdání a jejich rty velebí jméno
     Pána duchů. Spravedlnost a čestnost před ním nikdy neskončí.
259. Zde jsem si přál pobývat a moje duše zatoužila po tomto příbytku; sem byl už předtím
     umístěn můj podíl, neboť tak mi bylo předurčeno Pánem duchů.
260. V oněch dnech jsem jméno Pána duchů velebil chvalořečením, neboť velebit a chválit mě
     pověřil on z vůle Pána duchů.
261. S očima utkvěle spočívajícíma na tom místě jsem jej po dlouhou dobu velebil a chválil slovy:
     “Blahoslavený budiž veleben od počátku až do skonání světa.
262. Pro něho není žádný konec. On ví, čím je svět, daleko dříve, než ho stvořil, od pokolení
     minulých k pokolením, která teprve přijdou.”
263. Kdo stojí bdělí před tvou slávou, velebí tě a chválí slovy: “Svatý, svatý, svatý je Pán duchů,
     oživuje zemi duchy.”
264. Na vlastní oči jsem zde spatřil všechny ty, kteří bdělí stáli před ním a velebili ho slovy: “Buď
     veleben a jméno Pána budiž pochváleno na věky věků.”
265. Tvář se mi natolik proměnila, že jsem se už dále nemohl dívat.
     Kapitola 40
266. Potom jsem uviděl nespočet tisícihlavých zástupů, jak předstupují před Pána duchů.
267. Uviděl jsem, jak Pána duchů obklopují ze čtyř stran čtyři postavy odlišné od těch, které bděly,
     a uslyšel jsem i jejich jména, neboť anděl, který mě provázel, mi řekl, jak se jmenují, a zjevil mi i
     všechna další tajemství.
268. Slyšel jsem hlasy oněch čtyř postav, jak vzdávaly chválu před Pánem slávy. První hlas na
     věky velebil Pána duchů.
269. Druhý hlas velebil Vyvoleného a vyvolené, kteří se přimkli k Pánu duchů.
270. Třetí hlas se přimlouval a modlil za ty, kdo obývají zemi, a úpěn1ivě se modlil ve jménu Pána
     duchů.
271. Čtvrtý hlas zapuzoval satany a odháněl je od Pána duchů, aby nemohli obviňovat ty, kdo
     obývají zemi.
272. Nato jsem se zeptal anděla pokoje, který mi jako můj průvodce vysvětlil vše, co mi bylo
     skryto: “Kdo jsou ony čtyři postavy, které jsem viděl a slyšel a jejichž slova jsem si zapsal?”
273. A on mi řekl: “Tento první je slitovný a trpělivý Míkael; druhý, ustanovený nad všemi
     nemocemi a ranami dětí člověka, je Refáel; třetí, ustanovený nad všemi zlými silami, je Gabriel;
     čtvrtý, ustanovený nad pokáním a nadějí těch, kteří budou mít podíl na věčném životě, má
     jméno Fanuel.”
274. To jsou oni čtyři andělé Pána duchů a ony čtyři hlasy, které jsem tenkrát slyšel.
     Kapitola 41
275. Potom mi bylo dáno poznat všechna tajemství nebes a uzřít, jak je rozděleno království a jak
     skutky lidí jsou váženy na vahách.
276. Uviděl jsem příbytky vyvolených a příbytky svatých a na vlastní oči jsem spatřil všechny
     hříšníky,jak byli odtamtud vyháněni proto, že zapřeli jméno Pána duchů. Za trest od Pána duchů
     byli odvlékáni.
277. A moje oči tam uzřely tajemství blesku a hromu a tajemství větrů, jak se rozdělují, aby vanuly
     nad zemí, a tajemství oblaků a rosy; a tam jsem viděl, odkud vycházejí a kde se sytí prachem
     země.
278. Spatřil jsem tam i uzavřené komory, z nichž jsou vypouštěny větry, komoru krup a větrů a
     komoru mlhy a oblaků, jež se z ní vznášejí nad zemí od počátku světa.
279. Uviděl jsem komory slunce a měsíce, odkud vycházejí a kam zacházejí při svém slavném
     návratu, jak jedno těleso je skvostnější impozantností své oběžné dráhy a jak ani jedno
     nevybočuje ze své dráhy a nic nepřidává ke své dráze ani z ní nic neubírá a jak jedno druhému
     zachová věrnost, dodržujíc zákon.
280. Nejprve vychází slunce a putuje svou cestou podle příkazu Pána duchů, jehož jméno je
     mocné na věky.
281. Potom i měsíc prochází skrytou i viditelnou cestou na své pouti ve dne i v noci a obě tělesa
     stojí v protiváze před Pánem duchů. Nepřestávají mu vzdávat díky a velebit ho, neboť vzdávání
     díků je pro ně odpočinkem.
282. Slunce může střídavě prospívat a škodit a měsíc na své dráze může být zároveň světlem pro
     spravedlivé a temnotou pro hříšníky z rozhodnutí Pána, který oddělil od sebe světlo a tmu a
     lidské dušel rozdělil tak, aby ve jménu své spravedlnosti posnoval duchy spravedlivých.
283. Ani anděl, ani jiná moc nemohou překazit, aby soudce viděl všechny hříšníky a postavil je
     před svůj soud.
     Kapitola 42
284. Moudrost nenalezla na světě místa, kde by se usadila, proto je její sídlo na nebesích.
285. Moudrost vyšla bydlet mezi dětmi lidí, ale protože nenašla příbytek, vrátila se zase na
     původníl místo a usadila se mezi anděly.
286. Nespravedlnost vyšla ze svých komnat a nalezla ty, které nehledala, a usadila se u těch, kteří
     ji vítali jako déšť na poušti a rosu na žíznivé zemi.
     Kapitola 43
287. Znovu jsem spatřil blesky a hvězdy nebes a viděl, jak on je volal jejich jmény a ony ho
     poslouchaly.
288. Viděl jsem, jak jsou váženy na vahách spravedlnosti podle mohutnosti svých světel, šíře
     svého prostoru a dne svého vycházení, a jak jejich obíhání plodí blesky; jejich oběžnou dráhu
     vytyčovali početní andělé podle toho, jak měli k sobě důvěru.
289. Zeptal jsem se anděla, který mě doprovázel a ukazoval mi skryté věci: “Co je tohle?”
290. On mi odpověděl: ,,Pán duchů ti už v podobenství ukázal, oč jde: Jsou to jména svatých, kteří
     obývají zemi a na věky věří ve jméno Pána duchů. “
     Kapitola 44
291. Co se týče blesků, spatřil jsem ještě další úkazy: Jak některé z hvězd vznikají a stávají se
     blesky, aniž se vzdávají své podoby.
     Kapitola 45
292. Toto je druhé podobenství o těch, kteří zapírají jméno místa, kde přebývají svatí, i jméno
     Pána duchů.
293. Oni nepřijdou do nebes ani nezůstanou na zemi; to bude úděl hříšníků, kteří zapírají jméno
     Pána duchů a kterým je souzen čas útrap a muk.
294. “V onen den se můj Vyvolený posadí na trůn slávy, aby hodnotil skutky lidí! Bezpočet bude
     míst jejich spočinutí, kde jejich duše okřejí, až spatří ty mé vyvolené, kteří hledali ochranu v
     mém slavném jménu.
295. V onen den dám svému Vznešenému pobývat mezi nimi, proměním nebesa, aby byla
     věčným požehnáním a světlem.
296. Proměním též zemi, aby se stala požehnáním, a dám na ní přebývat svým vyvoleným; ti
     však, kdo se dopouštějí hříchů a zločinů, na ni ani nevkročí.
297. Neboť jsem uzřel své spravedlivé a nasytil je mírem a dovolil jim, aby pobývali přede mnou;
     hříšníkům se však přiblížil můj soud, kdy je vyhladím z povrchu země.”
     Kapitola 46
298. Uviděl jsem tam jednoho, jenž byl Hlavou dnů a jehož vlasy byly bílé jako vlna; s ním byla
     ještě jiná bytost, jež měla lidskou tvář plnou dobroty, jako mají svatí.
299. I zeptal jsem se anděla, který mě doprovázel a ukazoval mi všechny skryté věci, na tohoto
     Syna člověka, kdo to je, odkud přišel a proč jde spolu s Hlavou dnů.
300. On mi odpověděl: “Toto je Syn člověka, Spravedlivý, u něhož spravedlnost bydlí, a který
     vyjevuje všechna tajemství toho, co je skryto, neboť Pán duchů ho vyvolil. Jeho podíl před
     Pánem duchů navždy předčil vše bezúhonností.
301. A tento Syn člověka, kterého jsi právě spatřil, pozvedne krále a mocné z jejich stolic a silné z
     jejich trůnů. Povolí otěže silných a na prach rozdrtí zuby hříšníků.
302. Svrhne krále z jejich trůnů a království, protože jej nechválí a neoslavují a neprojevují díky
     tomu, odkud jim byla vláda propůjčena.
303. A sklopí tváře mocných a naplní je studem; temnota bude jejich příbytkem a červi jejich
     ložem. Planá bude jejich naděje, že ze svých loží povstanou, neboť nevelebí jméno Pána
     duchů.
304. Jsou to ti, kdo se povýšili na pány nebeských hvězd a kdo pozvedají své ruce proti
     Nejvyššímu; šlapou po zemi, na níž bydlí. Všechny jejich skutky svědčí o jejich nespravedlnosti
     a nespravedlností také jsou; Jejich moc spočívá v jejich bohatství a jejich víra je modloslužbou
     bůžkům, které udělali vlastníma rukama; zapřeli jméno Pána duchů.
305. Budou vyhnáni z domů jeho shromáždění a věřících, kteří zůstali věrni jménu Pána duchů.”
     Kapitola 47
306. V ty dny vystoupí modlitba spravedlivých a krev spravedlivých ze země před Pána duchů.
307. A v ty dny se svatí, kteří bydlí nahoře v nebesích, ozvou společným hlasem a budou úpěnlivě
     prosit, přimlouvat se a chválit, vzdávat díky Pánu duchů a velebit jeho jméno pro prolitou krev
     spravedlivých, aby jejich modlitba před Pánem duchů nezůstala nevyslyšena, aby nad hříšníky
     byl vykonán soud a navždy se jim nedostalo shovívavosti.
308. V oněch dnech jsem viděl Hlavu dnů, jak sedí na trůnu své slávy; před ním byly otevřeny
     knihy života a všechno jeho vojsko, které ho nad nebesy obklopuje, stálo před ním.
309. A srdce svatých se naplnila radostí, neboť spravedlnosti bylo učilěno zadost, modlitba
     spravedlivých byla vyslyšena a krev spravedivého byla před Pánem duchů oceněna.
     Kapitola 48
310. Na tom místě jsem pak spatřil nevyčerpatelný pramen spravedlnosti, kolem něhož prýštily
     mnohé prameny moudrosti. Z nich pili všichni žízniví, aby byli naplněni moudrostí a svá obydlí
     mohli sdílet se spravedlivými, svatými a vyvolenými.
311. Tehdy byl právě pojmenován Syn člověka v přítomnosti Pána duchů a jeho jméno bylo
     vysloveno před Hlavou dnů.
312. Dříve než byly stvořeny slunce a přírodní úkazy, dříve než vznikly nebeské hvězdy, bylo před
     Pánem duchů vysloveno jeho jméno.
313. On bude berlou spravedlivých, o niž se budou opírat, aby neupadli, bude světlem národům a
     nadějí těm, jejichž srdce je v úzkostech.
314. Všichni, kdož bydlí na zemi, budou před ním padat na kolena, aby se mu klaněli. Budou mu
     chvalořečit a velebit ho. Písněmi budou oslavovat Pána duchů.
315. Proto byl vyvolen a před ním na věky ukryt ještě před stvořením světa.
316. Moudrost Pána duchů ho zjevila svatým a spravedlivým. Opatruje totiž úděl spravedlivých,
     kteří tento svět nespravedlnosti nenáviděli a opovrhovali jím, nenáviděli i všechna jeho díla a
     zvyklosti ve jménu Pána duchů; v jeho jménu je jejich záchrana, on je ochráncem jejich života.
317. V oněch dnech králové země a mocní, kteří ovládají zemi, upadnou v opovržení pro dílo
     svých rukou, takže v den jejich úzkosti a sklíčenosti nebudou jejich duše spaseny.
318. Odevzdám je do rukou mých vyvolených. Jako tráva v ohni a jako olovo ve vodě zaniknou
     před tváří svatých a zmizí před tváří spravedlivých, takže po nich nezbude ani památky.
319. V den jejich zániku bude na zemi klid: Padnou a nepovstanou; nebude nikoho, kdo by je
     uchopil a pozvedl, vždyť zapřeli Pána duchů a jeho Pomazaného. Jméno Pána duchů budiž
     pochváleno.
     Kapitola 49
320. Neboť moudrost je vylita jako voda a sláva před ním na věky trvá. Neboť je mocný ve všech
     tajích spravedlnosti, takže nespravedlnost zajde jako stín, který nemá žádného trvání; vždyť
     Vyvolený stojí před Pánem duchů a jeho sláva trvá po všechny věky a jeho moc přečká všechna
     pokolení.
321. V něm přebývá duch moudrosti a duch toho, jenž propůjčuje vědění, duch rozumu a síly i
     duch těch, kdo zesnuli ve spravedlnosti.
322. A on bude soudit skryté věci a nikdo nebude moci před ním vyslovit plané slovo, neboť on je
     Vyvolený z vůle Pána duchů.
     Kapitola 50
323. V těch dnech nastane v údělu svatých a vyvolených změna; bude nad nimi přebývat světlo
     dní a svatým bude navrácena čest a sláva.
324. Nad hříšníky se bude v den soužení vršit zkáza, avšak spravedliví zvítězí ve jménu Pána
     duchů. On pak ostatními dá shlédnout soudný den, aby se včas káli a zanechali díla svých
     rukou.
325. Skrze jméno Pána duchů se nedočkají žádné cti, avšak budou skrze jeho jméno zachráněni
     a Pán duchů se nad nimi slituje, protože jeho milosrdenství je veliké.
326. On je ve svém soudu spravedlivý a tváří v tvář jeho slávě a před jeho soudem nespravedlnost
     neobstojí. Ten, kdo před ním nečiní pokání, zahyne.
327. Od nynějška se jim nedostane milosrdenství, pravil Pán duchů.
     Kapitola 51
328. V těch dnech pak země vydá zpět ty, kteří jsou v ní pochováni, podsvětí propustí pohlcené a
     peklo vrátí, co dlužilo.
329. On z nich vybere spravedlivé a svaté, neboť se přiblížil den jejich vykoupení.
330. V těch dnech bude Vyvolený sedět na mém trůnu a radami svých úst osvětlí všechna
     tajemství moudrosti, neboť Pán duchů jej tím obdařil a dodal mu slávy.
331. V těch dnech budou hory skákat jako berani a pahorky poskakovat jako jehňata nasycená
     mlékem; oni všichnF se stanou anděly v nebi.
332. Jejich tváře budou zářit radostí, protože se objeví Vyvolený a země se zaraduje, že na ní
     budou bydlet spravedliví a po ní chodit vyvolení.
     Kapitola 52
333. Po těch dnech na onom místě, kde jsem předtím měl vidění všech těch věcí skrytých – neboť
     mě strhl vír a odnesl na západ,
334. mé oči spatřily všechna budoucí tajemství nebes: horu ze železa, horu z mědi, horu ze
     stříbra, horu ze zlata, horu ze rtuti a horu z olova.
335. Zeptal jsem se anděla, který mě doprovázel: “Co je to za věci, které jsem skrytě spatřil?”
336. A on mi odpověděl: “Vše, co jsi viděl, slouží vládě jeho Pomazaného, aby měl na zemi moc a
     sílu.”
337. Onen anděl pokoje mi dále řekl: “Trochu posečkej a vše skryté, co Pán duchů zahalil
     tajemstvími, ti bude odhaleno.”
338. Všechny ty hory, které tvé oči spatřily, jak ta hora ze železa, z mědi, ze stříbra a ze zlata, tak
     ta ze rtuti a z olova, všechny se před tváří Vyvoleného přemění jako včelí vosk v ohni a jako
     déšť, jenž na tyto hory padá. Budou bezmocně ležet před jeho nohama.
339. V oněch dnech se stane, že nikdo nebude vykoupen zlatem ani stříbrem a nikdo nebude s to
     vyváznout.
340. A nebude železa na válku ani plátů na bmění. Měď se stane bezcennou a cín nebude k
     užitku, bude bezcenný, a o olovo přestane být zájem.
341. A všechny tyto věci upadnou v opovržení a budou smeteny z povrchu zemského, až se před
     tváří Pána duchů objeví Vyvolený.
     Kapitola 53
342. Na vlastní oči jsem tam uviděl široce rozevřené údolí s hlubokým ústím a všichni, kdo bydlí
     na zemi, na moři a na ostrovech, sem budou přinášet své dary, dávky a oběti, avšak ono
     hluboké údolí se jimi nikdy nenaplní.
343. Svýma rukama totiž páchají zločiny a všechno, co spravedliví vydobudou svou prací,
     spotřebují neřestní hříšníci; budou tedy hubeni před tváří Pána duchů a smetáni z povrchu jeho
     země, bez ustání na věky věků.
344. Viděl jsem i trestající anděly; bydlí tam a zhotovují všechno ďáblovo smrtící náčiní.
345. Otázal jsem se anděla pokoje, který mě doprovázel: ,,Pro koho připravují toto náčiní?”
346. On mi řekl: ,,Připravují je pro krále a mocné této země, aby jím byli usmrceni.
347. Spravedlivý a Vyvolený potom ukáže dům svého shromáždění; od nynějška se proti němu již
     nikdo nepostaví ve jménu Pána duchů.
348. A tyto hory nebudou už před jeho spravedlností stát nehybně jako země, pahorky budou jako
     pramen vody a spravedliví budou osvobozeni od útrap ze strany hříšníků.”
     Kapitola 54
349. Když jsem se rozhlédl, obrátil jsem se na jinou část země a spatřil tam údolí, v němž hořel
     oheň.
350. A přivedli krále a mocné a uvrhli je do toho hlubokého údolí.
351. Tam pak mé oči viděly, jak na ně zhotovují náčiní – železné řetězy nezměrné váhy.
352. Zeptal jsem se anděla pokoje, který mě doprovázel: “Pro koho jsou připravována tato pouta?”
353. On mi řekl: “To je pro zástupy Azazaelovy, aby se jich mohli chopit, uvrhnout je až na dno
     zatracení a pokrýt jejich tváře ostrými kameny, jak přikázal Pán duchů.
354. Míkael, Gabriel, Refáel a Fanuel se jich v onen velký den chopí a vrhnou je v onen den do
     žhavé pece, aby se jim Pán duchů pomstil za jejich hříšnost; stali se poddanými ďábla a ty, kteří
     obývají zemi, zavedli na scestí.
355. V oněch dnech bude od Pána duchů vycházet trest a všechny zásobárny vod, jež jsou nad
     nebem, se otevřou stejně jako prameny, které jsou dole pod nebem a pod zemí.
356. A všechna ta vodstva se pospojují: Voda nad nebem je mužská, voda pod zemí je ženská.
357. Všichni, kdo obývají zemi, budou vyhlazeni stejně jako ti, kdo bydlí pod končinami nebes.
358. To aby si uvědomili svou hříšnost, jíž se dopustili na zemi a kvůli níž budou vyhlazeni.”
     Kapitola 55
359. Vtom Hlava dnů pocítil lítost a řekl: “Všechny, kteří obývají zemi, jsem zahubil zbytečně.”
360. A přísahal při svém velkém jménu: “Všem, kteří bydlí na zemi, nebudu tak od nynějška činit a
     na nebi umístím znamení: Bude důkazem věrnosti mezi mnou a jimi navždy, dokud bude trvat
     nebe nad zemí.
361. Toto se stane podle mého příkazu: Dříve než se mi zlíbí spoutat je rukou andělů v den
     soužení a útrap, dám průchod svému hněvu a svému trestu; můj hněv a trest na ně dolehnou,”
     řekl Bůh, Pán duchů.
362. “Vy mocní králové, kteří budete obývat zemi, spatříte mého Vyvoleného, jak sedí na trůnu
     slávy a soudí Azazaela a všechny jeho druhy se všemi zástupy ve jménu Pána duchů.”
     Kapitola 56
363. Viděl jsem tam pochodovat zástupy trestajících andělů, kteří nesli důtky a železné a bronzové
     okovy.
364. Zeptal jsem se anděla pokoje, který mě doprovázel: “Na koho jdou tito andělé s důtkami?”
365. Odpověděl mi: “Každý jde potrestat své vyvolené a milované, aby byli svrženi do propasti
     tohoto údolí.
366. A až bude údolí zaplněno jejich vyvolenými a milovanými, dny jejich života budou u konce a
     nekonečný bude počet dnů jejich bloudění.
367. V oněch dnech se andělé vrátí a vrhnou se na východ, na Parthy a Médy, vyburcovat krále a
     přinést k nim ducha neklidu, aby sestoupili ze svých trůnů a vyšli z míst svého odpočinku do
     středu svých stád jako lvi a hladoví vlci.
368. Vydají se na pochod a vstoupí do země jeho vyvolených, jež se před nimi bude prostírat jako
     mlat a cesta.
369. A však město mých spravedlivých bude pro jejich koně překážkou a oni se dají do boje mezi
     sebou. Jejich pravice zakročí proti nim samotným. Clověk nebude znát svého bratra ani syn
     svého otce či svoji matku do té doby, než množství těl jimi usmrcených dosáhne vrcholu a
     potrestat je už bude zbytečné.
370. V oněch dnech podsvětí otevře svůj chřtán a oni budou jím pohlceni a tak bude dokonána
     jejich zkáza; podsvětí pozře hříšníky před tváří vyvolených.”
     Kapitola 57
371. Poté se stalo, že jsem opět spatřil spoustu vozů, na kterých jeli muži: Přijížděli na křídlech
     větru od východu a západu až k jihu.
372. Jakmile bylo slyšet lomoz jejich vozů, nastala vřava, svatí z nebes to zpozorovali a pilíře
     země se pohnuly ze svých míst. Bylo to v jednom dni slyšet od jednoho konce nebes k
     druhému.
373. Všichni padli a klaněli se Pánu duchů. Toto je konec druhého podobenství.
     Kapitola 58
374. Začínám vyprávět třetí podobenství o spravedlivých a vyvolených.
375. Jste blahoslavení, vy spravedliví a vyvolení, neboť váš úděl je vznešený.
376. Spravedliví spočinou ve světle slunce a vyvolení ve světle věčného života; dnům jejich života
     nebude konce a dnů svatých bude bezpočet.
377. Budou hledat světlo a naleznou spravedlnost u Pána duchů; pro spravedlivé bude pokoj ve
     jménu Pána světa.
378. Pak se bude svatým říkat, aby v nebi hledali tajemství spravedlnosti a podíl víry, neboť ta
     zazářila nad zemí jako slunce, až temnoty ustoupily.
379. To světlo neustane zářit, takže nebude třeba počítat dny, neboť někdejší tma zmizí a navždy
     bude nastoleno před Pánem duchů světlo spravedlnosti.
     Kapitola 59
380. V oněch dnech jsem na vlastní oči uviděl tajemství blesků a nebeských světel a poznal
     způsob jejich soudu; svítí k požehnání či ku kletbě, jak si Pán duchů přeje.
381. Pak jsem se dozvěděl tajemství hromu: Když nahoře v nebi hřmí, je slyšet jeho rachot; a
     ukázali mi, jak burácení hromu přináší obyvatelům země pokoj a požehnání nebo kletbu podle
     příkazu Pána duchů.
382. Nato mi byla ukázána všechna tajemství světel a blesků svítících k požehnání a hojnosti.
     Kapitola 60
383. Podobenství v roce pěti stém, v sedmém měsíci, čtrnáctého dne měsíce v Henochově životě.
     V onom podobenství jsem viděl, jak se nebesa nebes otřásla silnými záchvěvy a zástup
     Nejvyššího, tisíce tisíců a deseti tisíce desetitisíců andělů, byl zachvácen velkým neklidem.
384. Hlava dnů seděl na trůnu své slávy a kolem něho stáli andělé a spravedliví.
385. Zmocnilo se mě chvění a jala mě hrůza, má bedra ochabla, mé ledví zesláblo a já před ním
     padl na tvář.
386. Míkael poslal jiného anděla ze svatých, aby mě pozvedl. Můj duch se navrátil, neboť jsem
     nebyl s to snést vzhled toho zástupu ani ten neklid vyvolených, provázený chvěním nebes.
387. Míkael mi řekl: “Jaké vidění tě tak rozrušilo? Až do tohoto dne trval den jeho milosrdenství; k
     těm, kteří bydlí na zemi, byl milosrdný a shovívavý.
388. Až nadejde ten den moci, trestu a soudu, který Pán duchů připravil těm, kdo se neskloní před
     soudem spravedlnosti, kdo soud spravedlnosti zapírají a zneužívají jeho jména, bude
     připravena pro vyvolené. smlouva a pro hříšníky výslech.
389. V onen den budou odděleni dva netvoři: Netvor ženský zvaný livjátan, který bude bydlet v
     mořských hlubinách nad prameny vod.
390. Mužský netvor zvaný behemót svým tělem zavalí pustinu zvanou Dendajan na východě
     zahrady, kde bydlí vyvolení a spravedliví, a kde byl usídlen i můj děd, sedmý od Adama, prvního
     člověka, kterého Pán duchů stvořil.
391. Poprosil jsem toho druhého anděla, aby mi ukázal moc oněch netvorů, kteří byli jednoho dne
     odděleni a jeden byl umístěn do mořských hlubin a druhý do pustiny na pevnině.
392. Anděl mi pravil: “Ty, lidský synu, se tu chceš dozvědět to, co je skryto?”
393. A ten druhý anděl, který mě doprovázel, mi to vysvětlil a ukázal, co je skryto, co je první a
     poslední, vysoko na nebi a hluboko pod zemí a na okrajích a v základech nebe i v zásobárnách
     větrů.
394. Vysvětlil mi dále, jak se rodí duchové a jak se provádí jejich vážení, jak se skupiny duchů
     oddělují a počítají každý podle síly ducha, síly světel měsíce, jaká je to síla spravedlnosti a jak
     jsou rozděleny skupiny hvězd podle svých jmen a všech částí.
395. Ukázal mi i hromy podle míst, kam dopadají, a stejně tak všechny části, jež se vydělují v
     blesku, aby mohl svítit a aby se jejich shluky mohly okamžitě podrobit kázni.
396. Vždyť blesk má místa odpočinku; tam musí v trpělivosti čekat, dokud mu není vydán příkaz
     ke hřmění; hrom ani blesk se nedají od sebe oddělit, ale nejsou jedné podstaty, oba vycházejí z
     ducha a navzájem se neoddělují.
397. Neboť když blesk osvítí zem, hrom vydává jeho hlas a duch se ihned utiší a rovnoměrně
     mezi ně rozdělí. Pokladnice jejich období je nevyčerpatelná, avšak každé z nich je drženo na
     uzdě; silou ducha obraceno zpět a hnáno podle počtu končin země.
398. Duch moře je mužský a svou mocnou silou drží období na uzdě. Tímto způsobem je hnáno
     a rozptyluje se uprostřed všech hor.
399. Duch jinovatky je sám sobě andělem i duch krup je dobrý anděl.
400. Duch sněhu působí samostatně vlastní silou. To, co z něho stoupá, je jako kouř a říká se mu
     mráz.
401. Duch mlhy nesdílí s nimi jejich komory, nýbrž má svou zvláštní komoru; protože jeho běh se
     uskutečňuje v jasu a světle léta i v temnotě zimy; jeho komora je sama světlem a duch sám
     sobě andělem.
402. Příbytek ducha rosy je na okrajích nebe, je propojen s komorami deště a jeho běh se
     uskutečňuje v zimě a v létě; jeho oblaka jsou spolu s oblaky mlhy spojena, takže splývají v
     jedno.
403. Když se duch deště chystá vystoupit ven ze své komory, přicházejí andělé, komoru otevírají
     a vyvádějí ho ven; když je rozptylován nad celou zemí, pokaždé se spojuje s vodou, která je na
     zemi.
404. Neboť vody jsou pro ty, kdo na zemi bydlí; poskytují totiž zemi výživu jako dar od
     Nejvyššího, který je v nebesích. Proto má déšť svou stanovenou míru ovládanou anděly.
405. Všechny tyto věci jsem viděl až u zahrady spravedlivých.
406. Anděl pokoje, který mě doprovázel, mi řekl: “Tihle dva netvoři jsou připraveni, aby se stali
     potravou v souladu s Boží velikostí, aby… trest Pána duchů nebyl zbytečný … a budou zabíjeni
     synové se svými matkami, děti se svými otci.
407. Až na ně dolehne trest Pána duchů, stane se jim tak po zásluze. Pak nastane soud podle
     jeho milosrdenství a shovívavosti.”
     Kapitola 61
408. V oněch dnech jsem viděl, že oněm andělům byly dány dlouhé provazy, oni si vzali křídla a
     odletěli směrem na sever.
409. Zeptal jsem se anděla: “Proč si vzali ty provazy a odletě1i1?” On mi řekl: “Šli měřit.”
410. Anděl, který mě doprovázel, řekl: “Jsou to míry spravedlivých a oni nesou spravedlivým jejich
     lana, aby se na věky věků opírali o jméno Pána duchů.
411. Vyvolení začnou bydlet s vyvolenými a ony míry budou dány víře, aby posílily spravedlnost.
412. Ty míry odhalí vše, co je skryto v hlubinách země, i všechny, kdo zahynuli na poušti, kdo byli
     pohlceni mořskými rybami či sežráni dravou zvěří, a umožní jim, aby se vrátili a opřeli o
     Vyvoleného. Vždyť před tváří Pána duchů nikdo nebude a ani nemůže být zahuben.
413. Všichni, kdo jsou nahoře v nebesích, obdrželi zplnomocnění a jeden hlas s jedním světlem
     jako oheň.
414. Prvními slovy ho s moudrostí velebí, vyvyšují a chválí. Moudrost je i ve způsobu jejich
     vyjadřování i života.
415. Pán duchů posadil Vyvoleného na trůn slávy, kde v nebeských výšinách bude soudit všechna
     díla svatých a na vahách vážit jejich skutky.
416. Až pozvedne svou tvář, aby soudil jejich skryté cesty jménem Pána duchů a jejich kroky jeho
     spravedlivým soudem, pak ti všichni budou mluvit jedním hlasem a budou velebit, chválit,
     vyvyšovat a slavit jméno Pána duchů.
417. On pak svolá všechny nebeské mocnosti, všechny svaté nahoře a zástupy Boží, cheruby,
     serafy a afnim a všechny anděly moci a všechny anděly knížat i Vyvoleného a ostatní mocnosti
     na zemi a nad vodou.
418. V onen den se ozvou společným hlasem a budou velebit a chvalořečit v duchu víry,
     moudrosti a trpělivosti i v duchu milosrdenství, soudu, pokoje a dobrotivosti; všichni jednohlasně
     zvolají: ,On je požehnaný a jméno Pána duchů budiž požehnáno na věky věků.’
419. A všichni, kdo nespí nahoře v nebesích, jej budou velebit. Velebit jej budou všichni svatí,
     kteří jsou na nebesích, a všichni vyvolení, kteří bydlí v zahradě života, a všichni duchové světla,
     kteří jsou s to velebit a chválit, vynášet a učinit posvátným tvé blahoslavené jméno, též veškeré
     tělo, jež bude vychvalovat tvé jméno a velebit je na věky věků.
420. Neboť milosrdenství Pána duchů je veliké: On je shovívavý a zjevil veškeré své dílo a jeho
     velikost spravedlivým a vyvoleným ve jménu Pána duchů.”
     Kapitola 62
421. Toto přikázal Pán králům, mocným a vysoce postaveným, těm, kteří bydlí na zemi: “Otevřete
     své oči a pozvedněte své rohy, jestliže jste s to poznat Vyvoleného.”
422. Pán duchů jej posadil na trůn své slávy a byl na něho vylit duch spravedlnosti a slovo jeho úst
     zničilo všechny hřísníky a všichni svévolníci byli zahlazeni před jeho tváří.
423. V ten den povstanou všichni králové, mocní a vysoce postavení, ti, kdo ovládají zemi, spatří
     jej a poznají, jak sedí na trůnu své slávy a před ním je souzena spravedlnost a žádné plané
     slovo není před ním vysloveno.
424. A přijde na ně trápení jako na rodící ženu, jíž je obtížné porodit, když její syn přichází do hrdla
     dělohy a ona má při tom bolesti.
425. Část se jich bude dívat na ostatní, bude naplněna hrůzou, svěsí hlavu a zachvátí ji bolest, až
     spatří onoho Syna člověka, jak sedí na trůnu své slávy.
426. Králové a mocní, všichni, kdo ovládají zemi, budou oslavovat, velebit a vyvyšovat toho, který
     nade vším vládne a jenž zůstával skryt.
427. Neboť Syn člověka byl před ním skryt a Nejvyšší ho ochránil v přítomnosti své moci a zjevil
     ho vyvoleným.
428. Bude svoláno shromáždění vyvolených a svatých a v onen den budou všichni vyvolení stát
     před ním.
429. Všichni králové a mocní a vysoce postavení, ti, kdo ovládají zemi, padnou před ním na tvář.
     Budou ho uctívat a vkládat naději v onoho Syna člověka a budou ho pokorně prosit a úpěn1ivě
     se u něho dožadovat milosti.
430. Pán duchů je zažene do úzkých, že spěšně odejdou z jeho přítomnosti, jejich obličeje se
     naplní hanbou a jejich tváře zahalí temnota.
431. Trestající andělé je uchopí, aby vykonali pomstu na těch, kdo utlačovali jeho děti a jeho
     vyvolené.
432. Budou odstrašující podívanou pro spravedlivé a vyvolené. Ti se budou radovat, že na nich
     spočinul hněv Pána duchů a jeho meč je zpit jejich krví.
433. Spravedliví a vyvolení budou v onen den zachráněni a od té chví1e nespatří tvář hříšníků a
     svévolníků.
434. Pán duchů bude nad nimi přebývat a se Synem člověka budou jíst a uléhat i vstávat na věky
     věků.
435. Spravedliví a vyvolení povstanou ze země a přestanou věšet hlavu a obléknou roucho slávy.
436. A ono bude vaším rouchem, rouchem života před Pánem duchů, a vaše roucha nezestárnou
     a vaše sláva nepomine před Pánem duchů.
     Kapitola 63
437. A v oněch dnech budou mocní a králové, kteří ovládají zemi, úpěnlivě prosit jeho anděly
     trestu, jimž byli předáni, aby jim popřál chvíli klidu, aby mohli před Pánem duchů padnout, klanět
     se mu a vyznat ze svých hříchů.
438. Budou velebit a oslavovat Pána duchů: “Pochválen buď Pán duchů, Pán králů, Pán mocných,
     Pán vysoce postavených, Pán slávy a Pán moudrosti, jenž prohlédne každé tajemství.
439. Tvá moc trvá od pokolení do pokolení a tvá sláva na věky věků; všechna tvá tajemství jsou
     hluboká a nespočetná a tvá spravedlnost je nezměrná.
440. Nyní jsme si uvědomili, že máme oslavovat a velebit Pána králů, onoho, jenž je Králem králů.”
441. A řeknou: “Kdo nám dal pokdy, abychom jej mohli oslavovat, vzdávat mu díky a vyznávat
     svou víru před jeho slávou?
442. Teď toužíme po troše klidu, ale nenalézáme jej; jsme za ním hnáni, avšak nedostihujeme jej;
     světlo před námi zmizelo a naším příbytkem jsou temnoty na věky věků.
443. Neboť my jsme před jeho tváří nevěřili a neoslavovali jméno Pána duchů ani našeho Pána
     neoslavovali, nýbrž upínali svou naději k žezlu svého království a své slávy.
444. V den našeho utrpení a soužení nás on nezachrání a nenalezneme spočinutí, abychom se
     přiznali k víře, že náš Pán je věrný ve všech svých skutcích, svých soudech a své spravedlnosti
     a že svými soudy měří každému stejně.
445. Půjdeme mu z očí kvůli svým činům, vždyť všechny naše hříchy jsou spravedlivě sečteny.”
446. Nyní jim řeknou: “Naše duše se těší z nepoctivě nabytého majetku, to nás však nezachrání,
     abychom nesestoupili rovnou do pekelných muk.”
447. Poté se jejich tvář naplní temnotou a hanbou před Synem člověka a oni budou zapuzeni od
     jeho tváře a před jeho tváří bude mezi nimi zůstávat meč.
448. Takto pravil Pán duchů: “Toto je nařízení a rozsudek mocných, králů a vysoce postavených,
     těch, kdo ovládají zemi před Pánem duchů.”
     Kapitola 64
449. Spatřil jsem jiné postavy na onom místě skryté.
450. Zaslechl jsem hlas anděla, jak říká: “Toto jsou andělé, kteří sestoupili na zemi a odhalili to, co
     bylo dětem lidí skryto, čímž je sváděli k páchání hříchů.”
     Kapitola 65
451. V oněch dnech viděl Noe, že země klesá a že se blíží její zkáza.
452. I vydal se na cestu ke končinám země a volal ke svému dědovi Henochovi; Henoch zvolal
     třikrát mocným hlasem: “Slyš mě, slyš mě, slyš mě.”
453. Pravil jseml mu: “Pověz mi, co se na zemi děje, že je země tak vyčerpaná a otřesená? Mám
     snad spolu s ní zahynout?”
454. Chvíli nato nastal na zemi velký zmatek a z nebe bylo slyšet hlas, takže jsem padl na tvář.
455. Můj děd Henoch přišel, stál u mne a řekl mi: ,,Proč jsi ke mně volal tak silným a plačtivým
     hlasem? .
456. Od tváře Pána vyšel příkaz ohledně těch, kdo bydlí na zemi, že má nastat jejich konec, neboť
     znají všechna tajemství andělů a všechny násilné činy satanů a každou jejich skrytou moc i moc
     těch, kdo provozují čáry a kouzelnictví; znají i moc čarování a moc těch, kdo na celé zemi dělají
     lité sochy.
457. Znají, jak stříbro povstává z prachu země a jak na zemi vzniká měkký kov.
458. Neboť olovo a cín nepovstávají ze země jako ty první: Vytváří je pramen a v něm stojí anděl
     a ten anděl je význačný.”
459. Poté mě můj děd Henoch uchopil rukou, pozvedl mě a řekl mi: “Jdi, už jsem se otázal Pána
     duchů ohledně toho zmatku na zemi.
460. On mi řekl: ,Pro jejich svévoli se naplnil nad nimi soud a bude přede mnou rychle vykonán
     pro měsíce, které pozorovali a skrze něž poznali, že země a ti, kdo na ní bydlí, budou zničeni.’
461. Navždy pro ně nebude žádného útočiště, protože jim bylo ukázáno, co mělo zůstat skryto, a
     nebude žádná záštita pro ty, kdo jsou odsouzeni. Co se tebe týče, můj synu, Pán duchů ví, že jsi
     čistý a prost výtek, pokud jde o ta tajemství.
462. On určil tvé jméno, aby bylo mezi svatými, a bude tě chránit před těmi, kdo bydlí na zemi. Ve
     spravedlnosti pak určil tvé símě ke kralování a velké slávě a z tvého semene vytryskne pramen
     bezpočtu spravedlivých a svatých až na věky.”
     Kapitola 66
463. Poté mi ukázal trestající anděly, kteří jsou připraveni přijít a uvolnit všechny síly vod, jež jsou
     pod zemí, aby přinesly soud a zkázu všem, kdo žijí a bydlí na zemi.
464. A Pán duchů přikázal andělům, kteří vyšli, aby nepozvedali své ruce, nýbrž dodrželi onen
     příkaz; neboť tito andělé stojí nade všemi mocnostmi vod.
465. Já jsem pak od tváře Henochovy odešel.
     Kapitola 67
466. V oněch dnech se ke mně stalo Boží slovo a Bůh mi řekl: “Noe, vystoupil ke mně tvůj úděl,
     úděl bez viny, úděl lásky a bezúhonnosti.
467. Andělé nyní dělají dřevěnou budovu; až tento úkol splní, položím na ni svou ruku a zachovám
     ji. Z ní pak vzejde semeno života a země podstoupí proměnu, aby nezůstala neobydlenou.
468. Upevním tvé símě před sebou na věky věků a ty, kteří s tebou bydlí, rozptýlím po zemském
     povrchu, aby nepodrobovali zkoušce tvé símě, jemuž požehnám. Bude se na zemi rozmnožovat
     ve jménu Pána.”
469. Ty anděly, kteří se projevili jako špatní, uvězní v onom planoucím údolí, které mi můj děd
     Henoch již dříve ukázal na západě mezi horami ze zlata a stříbra a železa a měkkého kovu a
     cínu.
470. Spatřil jsem ono údolí zmítané velikým neklidem a příbojem vod.
471. A zatím co se tohle všechno dělo, z onoho ohnivého měkkého kovu a z otřesů, jež oním
     místem zmítaly, vycházel sirný zápach a spojil se s oněmi vodami; ono údolí andělů, kteří
     zavedli lidstvo na scestí, pod zemí neustále hořelo.
472. Údolími, kde jsou souzeni andělé, kteří svedli na scestí ty, kteří bydlí na zemi, se valí ohnivé
     řeky.
473. V oněch dnech pak tyto vody budou sloužit králům, mocným a vysoce postaveným a těm,
     kteří bydlí na zemi, k léčení těla a potrestání ducha, neboť jejich duch je pln chtíče, takže budou
     potrestáni na těle. Zapřeli Pána duchů a ačkoli každý den uzří svůj soud, přece v jeho jméno
     neuvěří.
474. A úměrně tomu, jak silný bude žár jejich těla, tak se bude proměňovat jejich duch na věky
     věků; neboť před Pánem duchů neobstojí nikdo, kdo vysloví plané slovo.
475. Proto na ně přijde soud, že věří v smyslnost svého těla a že zapírají Ducha Páně.
476. V ty dny se promění i ony vody; až totiž budou oni andělé ztrestáni v těchto vodách, vodní
     prameny změní svou teplotu. Až andělé vystoupí nahoru, voda pramenů se ochladí a bude
     studená.
477. Slyšel jsem pak Míkaela, jak odpovídá: “Tento soud, kterým jsou odsouzeni andělé, je
     svědectvím pro krále, mocné a pro ty, kdo ovládají zemi.
478. Neboť tyto vody soudu slouží k léčení těla králů a chtíčů jejich těla; oni však neuvidí a
     neuvěří, že vody se změní v oheň, který bude hořet na věky.”
     Kapitola 68
479. Poté můj děd Henoch popsal v knize znamení všech tajemství jakož i podobenství, jež byl
     sám dostal, a ve slovech knihy Podobenství je pro mne spojil v jeden celek.
480. V onen den odpověděl Míkael Refáelovi: ,,Síla ducha mě uvádí do vytržení a popuzuje pro
     přísnost soudu nad anděli ve věci prozrazeného tajemství. Kdo může obstát před přísným
     soudem, jenž nastal a před nímž se oni rozplynou?”
481. Míkael odpověděl znovu a pravil Refáelovi: “Kdo je ten, jehož srdce se touto záležitostí
     nevzruší a jehož nitro není vyburcováno tímto slovem soudu, jejž nad nimi vynesli ti, které oni
     takto vyvedli?”
482. Stalo se, že Míkael, když stál před Pánem duchů, takto mluvil k Refáelovi: ,,Před zraky Pána
     se jim nebude dařit, neboť Pán duchů se na ně hněvá, protože si počínají, jako by oni byli
     Pánem.
483. Proto všechno, co bylo skryto, se jim bude dít na věky věků, neboť žádný jiný anděl ani
     člověk nebude na tom mít podíl, nýbrž oni sami dostanou svůj soud na věky věků.”
     Kapitola 69
484. Po tomto soudu v nich oni vyvolají strach a zlost, neboť toto ukázali těm, kdož bydlí na zemi.
485. Hle, toto jsou jména oněch andělů: První z nich je Semjaza, druhý Arestikifa, třetí Armen,
     čtvrtý Kokebeel, pátý Tureel, šestý Rumjal, sedmý Daneel, osmý Neqeel, devátý Berakeel,
     desátý Azazeel, jedenáctý Armaros, dvanáctý Beterjal, třináctý Besesaeel, čtrnáctý Hananeel,
     patnáctý Tureel, šestnáctý Simapisieel, sedmnáctý Jetereel, osmnáctý Tumaeel, devatenáctý
     Tureel, dvacátý Rumaeel, jedenadvacátý Azazeel.
486. A toto jsou velitelé jejich andělů, jejich jména, jejich velitelé setnin, jejich velitelé padesátnin a
     jejich velitelé desetnin.
487. Jméno prvního je Jekon; je to ten, jenž svedl na scestí děti andělů, přivedl je dolů na zemi a
     zkazil je skrze dcery lidí.
488. Jméno druhého je Asbeel; ten dal dětem svatých andělů špatnou radu a svedl je, aby
     poskvrnily svá těla skrze dcery lidí.
489. Jméno třetího je Gadereel; je to ten, jenž ukázal dětem lidí všechny rány smrti, jenž přivedl na
     scestí Evu, jenž ukázal dětem lidí, jak se zhotovují nástroje smrti: Štít a náprsní krunýř a meč k
     boji a všechny ostatní nástroje smrti ukázal dětem lidí.
490. Z jeho ruky vychází smrt (?) na lidi, kteří bydlí na zemi, od onoho dne na věky.
491. Jméno čtvrtého je Penemuee; ten odhalil dětem lidí hořkosti a radosti života a ukázal jim
     všechna tajemství jejich moudrosti.
492. Naučil lidi umění psát inkoustem na papír, a proto mnozí hřešili od věčnosti do věčnosti až po
     tento den.
493. Neboť lidé nejsou zrozeni k tomu, aby takovýmto způsobem, perem a inkoustem, upevnili
     svou víru.
494. Neboť lidé nebyli stvořeni k ničemu jinému, než aby byli jako andělé, aby žili spravedlivě a
     čistě. Smrt, která všechno hubí, by se jich nedotkla, kdyby nebylo těchto jejich znalostí, skrze
     něž zajdou. Skrze tuto sílu znalostí smrt stravuje i mě.
495. Pátý jménem Kesdejae je ten, který odhalil dětem lidí všechny zlé údery duchů a démonů a
     bušení zárodku v lůně, aby mohl vyjít, a tep duše, uštknutí hada, údery, k nimž dochází za
     poledne, syna hada jménem Tebaet.
496. Toto je počet Kasbeela, vykonavatele přísahy, kterou ukázal svatým, když pobýval vysoko
     nahoře ve slávě. Její jméno je Beka.
497. Týž řekl Míkaelovi, aby mu odhalil skryté jméno, aby ho mohli v přísaze uvést, aby před
     tímto jménem a přísahou třásli se ti, kteří odhalili dětem lidí všechno, co bývalo skryto.
498. Toto je síla této přísahy, neboť je mocná a silná; on pak vložil tuto přísahu Akae do
     Míkaelovy ruky.
499. Toto jsou tajemství této přísahy: Touto přísahou byla nebesa upevněna a zavěšena dříve,
     než byl stvořen svět, a na věky.
500. Na vodě byla založena země a ze skrytých zákoutí hor přicházejí překrásné vody od
     stvoření světa a na věky.
501. Touto přísahou bylo stvořeno moře. On pro ně položil základy z písku, ono pak se
     neodvažuje je překročit ani v době svého hněvu od stvoření světa až na věky.
502. Touto přísahou jsou upevněny hlubiny, takže stojí a nehýbají se ze svého místa od věků až
     na věky.
503. Vlivem této přísahy slunce a měsíc dovršují svou dráhu a neodchylují se od svých zákonů
     od věků až na věky.
504. Vlivem této přísahy dovršují svou dráhu hvězdy; a on je volá jejich jménem a ony mu
     odpovídají od věků až na věky.
505. Podobně duchové vod a větrů, všech vánků a cesty všech skupin duchů.
506. Tam jsou přechovávány hlas hromu a světlo blesku. Tam jsou přechovávány i zásobnice
     krup a zásobnice jinovatky, zásobnice mlhy a zásobnice deště a rosy.
507. Všechny věří a vzdávají díky Pánu duchů a velebí ho celou svou silou. Jejich potrava není
     ničím než díkůvzdáním: Děkují a velebí a vynášejí jméno Pána duchů na věky věků.
508. Tato přísaha nad nimi je mocná, jí jsou ochraňovány, jejich cesty zachovávány a jejich dráha
     nezaniká.
509. Nastala mezi nimi veliká radost. Chvalořečily a velebily a vynášely Pána, protože jim bylo
     zjeveno jméno Syna člověka.
510. Pán seděl na trůnu své slávy a Synu člověka byl předán konečný soud. On dal zmizet a
     vyhynout z povrchu země hříšníkům a těm, kdož zavedli svět na scestí.
511. Budou spoutáni řetězy a ve svém zkázonosném shromáždění uvězněni. Všechna jejich díla
     zmizí z povrchu země.
512. Od nynějška nebude nic, co podléhá zkáze, neboť se objevil Syn člověka a usedl na trůn
     své slávy; všechno zlé před jeho tváří zmizí a odejde; slovo Syna muže však bude před Pánem
     duchů silné. Toto je třetí Henochovo podobenství.
     Kapitola 70
513. Stalo se poté, že jeho živoucí jméno bylo vyneseno vzhůru k Synu člověka a k Pánovi duchů
     od těch, kteří bydlí na zemi.
514. On byl vynesen vzhůru na vozech ducha a jméno mezi nimi zmizelo.
515. Od onoho dne jsem mezi ně nebyl počítán. On mě postavil mezi dva větry, mezi Sever a
     Západ, kde se andělé chopili provazů, aby mi vyměřili místo pro vyvolené a spravedlivé.
516. Tam jsem uzřel první otce a spravedlivé, kteří na onom místě bydlí od pradávna.
     Kapitola 71
517. Poté se stalo, že se můj duch skryl a vystoupil na nebesa. Viděl jsem syny svatých andělů,
     jak jdou po ohnivém plameni; jejich roucha byla bílá a jejich šat a jejich tváře se třpytily jako
     sníh.
518. Uzřel jsem dvě ohnivé řeky. Světlo onoho ohně zářilo jako hyacint a já jsem padl na tvář před
     Pánem duchů.
519. Anděl Míkael, jeden z archandělů, mě uchopil za pravou ruku a pozvedl mě a dovedl ke všem
     tajemstvím. Ukázal mi všechna tajemství milosrdenství a bezúhonnosti.
520. Ukázal mi i všechna tajemství končin nebes a všechny zásobnice hvězd a světel, odkud
     vycházejí před tvář svatých.
521. On skryl mého ducha a já, Henoch, jsem byl v nebesích nebes. Tam jsem uprostřed světla
     spatřil stavbu zbudovanou z křišťálových kamenů a mezi těmi kameny jazyky živého ohně.
522. Můj duch viděl kruh, který obepínal dům z ohně: Na čtyřech jeho stranách byly řeky plné
     živého ohně obepínající onen dům.
523. Obklopovali ho též serafové a cherubové a afnim – to jsou ti, kdož nespí a střeží trůn jeho
     slávy.
524. Spatřil jsem bezpočet andělů, tisíce tisíců a desetitisíce desetitisíců; obklopovali onen dŮm.
     Míkael, Refáel, Gabriel, Fanuel a svatí andělé, kteří jsou nahoře v nebesích, do toho domu
     vcházejí a z něho vycházejí.
525. Z onoho domu vyšli Míkael, Gabriel, Refáel, Fanuel a mnozí svatí andělé bez počtu
526. a s nimi Hlava dnů. Jeho hlava byla bílá a čistá jako vlna a jeho roucho nepopsatelné.
527. Padl jsem na tvář. Celé mé tělo roztálo a můj duch se proměnil. Zvolal jsem mohutným
     hlasem, duchem síly, velebil jsem, chválil a vyvyšoval.
528. Velebení, jež vycházela z mých úst, byla milá před Hlavou dnů.
529. Hlava dnů přišel s Míkaelem, Gabrielem, Refáelem, Fanuelem a s tisíci a desetitisíci tisíců
     andělů, kteří se ani nedali spočítat.
530. On přišel ke mně, pozdravil mě a oznámil mi: “Ty jsi Synem muže; jsi zrozen ku
     spravedlnosti a spravedlnost na tobě spočívá. Spravedlnost Hlavy dnů tě neopustí.”
531. Řekl mi: “On ti zvěstuje pokoj ve jménu budoucího světa, neboť odtamtud pochází pokoj od
     stvoření světa. Tak bude s tebou navždy a na věky věků.
532. Všichni, kdo získají bytí, půjdou po tvé cestě, protože tebe spravedlnost nikdy neopustí. U
     tebe bude jejich obydlí a s tebou budou mít podíl. Nebudou od tebe navždy a na věky věků
     odděleni.”
533. Se Synem člověka budou spravedliví v pokoji po mnoho dní. Jeho cesta je bezúhonná pro
     spravedlivé ve jménu Pána duchů na věky věků.
     Kapitola 72
534. Kniha o drahách nebeských světel, o postavení každého podle jejich tříd, podle jejich moci a
     podle jejich období, podle jejich jmen a jejich míst původu a podle jejich měsíců, které mi ukázal
     Ureel, svatý anděl, který mě doprovázel a který je jejich vůdcem. On mi ukázal všechny jejich
     zákony tak, jak jsou a jak je to se všemi roky světa až do věků, než bude dokonáno nové
     stvoření, které bude trvat na věky.
535. A toto je první zákonitost světel: Slunce je světlo, jehož východ je v nebeských branách, které
     leží východním směrem, a jehož západ je v západních nebeských branách.
536. Viděl jsem šest bran, jimiž vychází slunce, a šest bran, jimiž slunce zapadá. Rovněž měsíc
     vychází a zapadá těmito branami, i vůdcové hvězd spolu s těmi, které vedou: šest na východě
     a šest na západě, spořádaně jeden po druhém; vpravo a vlevo od těchto bran jsou četná okna.
537. Nejdříve vychází velké světlo zvané slunce, jeho obvod je jako obvod nebes. Je zcela
     naplněno ohněm, který plane a sálá.
538. Vozy, na nichž stoupá, pohání dující vítr. Slunce zapadá z nebes a vrací se přes sever, aby
     putovalo na východ; je vedeno tak, aby dospělo k oné bráně a svítilo na povrchu nebes.
539. Takto vychází v prvním měsíci velkou branou, která je čtvrtou z oněch šesti bran, jež jsou
     směrem k východu slunce.
540. V této čtvrté bráně, jíž slunce vychází v prvním měsíci, je dvanáct otevřených oken, z nichž
     vychází plamen, když jsou ve svém období otevřena.
541. Když slunce na nebi vychází, vystupuje po třicet jiter touto čtvrtou branou, a naproti ve čtvrté
     bráně na západě nebes sestupuje.
542. Během oněch dní se den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje po třicet jiter.
543. V onen den je den o dvě devítiny delší než noc a tak tvoří den deset dílů a noc osm dílů.
544. Pak slunce vyjde z čtvrté brány a zapadne ve čtvrté, ale vrací se do páté východní brány a
     po třicet jiter vychází z ní a zapadá do páté brány.
545. V té době se den prodlužuje o dva další díly a tvoří tak jedenáct dílů; noc se zkracuje a tvoří
     sedm dílů.
546. Slunce se vrací na východ a vstupuje do šesté brány a v důsledku svého znamení po
     jedenatřicet jiter vychází a zapadá v šesté bráně.
547. V onen den se den stává ještě delším než noc, stává se dvojnásobkem noci. Den tvoří
     dvanáct dílů, noc se zkracuje a tvoří ji šest dílů.
548. Pak slunce stoupá tak, aby se den zkracoval a noc prodlužovala. Vrací se na východ a
     vstupuje do šesté brány; po třicet jiter z ní vychází a v ní zapadá.
549. A když uplyne třicet jiter, dne ubude přesně o jeden díl, takže den tvoří jedenáct dílů a noc
     sedm dílů.
550. Od západu slunce vychází z oné šesté brány a putuje na východ: Po třicet jiter pak vychází
     v páté bráně a zapadá opět v páté bráně, jež je umístěna na západě.
551. V onen den ubývá dne o dva díly: Den tvoří deset dílů a noc osm dílů.
552. Z oné páté brány slunce vychází a opět zapadá v páté bráně na západě. Pak v důsledku
     svého znamení po jedenatřicet jiter vychází ve čtvrté bráně a zapadá na západě.
553. V onen den je den roven noci, takže se vyrovnávají: Noc tvoří devět dílů a stejně tak den.
554. Pak slunce vychází z oné brány a zapadá na západě. Vrací se na východ a po třicet jiter
     vychází ve třetí bráně a zapadá ve třetí bráně na západě.
555. V onen den se noc stává delší než den i než předchozí noc; den se stává kratší než
     předchozí den až do třicátého jitra, takže noc tvoří přesně deset dílů a den osm dílů.
556. Slunce vychází z oné třetí brány a zapadá ve třetí bráně na západě a vrací se na východ.
     Po třicet jiter pak vychází ve druhé bráně na východě a zapadá ve druhé bráně na západě
     nebes.
557. V onen den noc tvoří jedenáct dílů a den sedm dílů.
558. Slunce vychází v onen den z druhé brány a v druhé bráně na západě zapadá. Vrací se pak
     na východ do první brány po dobu jedenatřiceti jiter a v první bráně na západě nebes zapadá.
559. V onen den se noc prodlužuje na dvojnásobek dne: Noc tvoří přesně dvanáct dílů a den šest
     dílů.
560. Když slunce dosáhlo vrcholů svého oběhu, znovu opisuje kruh nad těmito vrcholy a po třicet
     jiter vstupuje onou branou a proti ní na západě rovněž zapadá.
561. V onen den ubude noci na délce o jednu devítinu, takže noc tvoří jedenáct dílů a den sedm
     dílů.
562. Slunce se vrací a vstupuje do druhé brány, jež je na východě, a vychází i zapadá nad oněmi
     vrcholy svého oběhu po třicet jiter.
563. V onen den noci ubývá na délce; noc tvoří deset dílů a den osm dílů.
564. V onen den slunce vychází z druhé brány, na západě zapadá a vrací se na východ; po
     jedenatřicet jiter pak vychází ve třetí bráně a zapadá na západě nebes.
565. V onen den noci ubývá, tvoří ji devět dílů a rovněž den tvoří devět dílů, takže noc se rovná
     dni a rok tvoří přesně tři sta šedesát čtyři dny.
566. Jak délka, tak krátkost dne a noci jsou určovány oběžnou dráhou slunce a jí rozlišovány.
567. V důsledku toho se jeho oběžná dráha den ode dne prodlužuje a noc od noci zkracuje.
568. Taková je zákonitost dráhy slunce a jeho návratu, když se šedesátkrát vrací a zase vychází

• ono velké světlo, jež je zváno sluncem na věky věků.

1. Toto velké vycházející světlo je pojmenováno podle své podoby, jak přikázal Pán.
2. Vychází, vystupuje a neubývá aniž odpočívá, nýbrž dnem i nocí obíhá, a jeho světlo je
   sedmkrát jasnější než světlo měsíce; svými rozměry se pak obě tělesa vyrovnají.
   Kapitola 73
3. Vedle této zákonitosti jsem viděl další zákonitost týkající se malého světla, jehož jméno je
   Luna.
4. Jeho obvod je jako obvod nebes a jeho vůz, na kterém jezdí, pohání dující vítr; světla se mu
   dostává v rozličné míře.
5. Každý měsíc v různou dobu vychází a zapadá, jeho dny jsou jako dny slunce a když svítí v
   úplňku, rovná se jedné sedmině sluneční záře.
6. Vychází takto: Jeho přibývající srpek, obrácený k východu, vychází třináctého jitra a od onoho
   dne se stává viditelným spolu se sluncem v bráně, z níž slunce vychází.
7. Jeho jedna polovina je viditelná jednou sedminou a celý jeho obvod je bez světla prázdný,
   kromě jedné sedminy a jedné čtrnáctiny z polovice jeho světla.
8. V den, kdy naplní jednu sedminu z polovice svého světla, svítí jednou sedminou a polovinou
   z toho.
9. Zapadá spolu se sluncem. Když slunce vychází, vychází i měsíc s ním a dostává poloviční
   podíl světla; v onu noc na počátku posledního! jitra před lunárním dnem zapadá měsíc spolu se
   sluncem a v onu noc se šest a sedm dílů se svou polovinou zahalí temnotou.
10. V onen den vychází přesně sedminou, vystupuje a vzdaluje se od východu slunce. Ve svých
    zbývajících dnech osvětluje šest a sedm dílů.
    Kapitola 74
11. Viděl jsem též jinou oběžnou dráhu a její zákonitost, s níž koná svou každoměsíční pouť.
12. To všechno mi ukázal Ureel, svatý anděl, který je jim všem vůdcem. Jejich postavení jsem
    zapsal tak, jak mi je ukázal, a jejich měsíce jsem zapsal tak, jak byly, jakož i podobu jejich světla
    až do naplnění patnácti dnů.
13. V každém sedmém dílu doroste do plnosti svého světla na východě a v každém svém
    sedmém dílu ustoupí do plnosti své temnoty na západě.
14. Nezapadá stejně v průběhu roku! a v určitých měsících putuje po své zvláštní oběžné dráze.
15. Po dva měsíce zapadá spolu se sluncem v oněch dvou branách, které jsou uprostřed – ve
    třetí a ve čtvrté bráně.
16. Po sedm dní vychází, opisuje kruh a znovu se vrací branou, jíž vychází slunce; doroste do
    plnosti svého světla, odchyluje se od slunce a v průběhu osmi dní vstupuje osmou branou, z níž
    vychází slunce.
17. Když slunce vychází ze čtvrté brány, měsíc vychází po sedm dní do doby, než začne
    vycházet pátou, a znovu se vrací během sedmi dní do čtvrté brány. Když doroste do plnosti
    svého světla, vzdaluje se a během osmi dní vstupuje do první brány.
18. Znovu se pak během osmi dní vrací do čtvrté brány, z níž vychází slunce.
19. Tak jsem viděl jejich postavení; slunce pak vychází a zapadá podle pořadí měsíců.
20. V oněch dnech po dobu pěti let přibývá slunci třicet dní a úhrn dní, které přísluší jednomu z
    oněch pěti dovršených let, se rovná třem stům šedesáti pěti dnům.
21. Nadpočet slunce a hvězd se rovná šesti dnům; šest dnů každým rokem bude za pět let činit
    třicet dnů; měsíc tedy zůstává pozadu za sluncem a hvězdami o třicet dní.
22. Měsíc dává přicházet všem rokům přesně tím, že jejich příchod nenastává na věky ph1iš
    brzy a ani o jediný den se neopožďuje, nýbrž změna roků se uskutečňuje vskutku přesně za tři
    sta čtyřiašedesát dní.
23. Tři roky mají tisíc dvaadevadesát dní, pět let má osmnáct set pětadvacet dní, takže osm let
    má dva tisíce devět set dvanáct dní.
24. Samotnému měsíci přibývá za tři roky tisíc dvaašedesát dnů, a za pět let zůstává pozadu o
    padesát dní, to jest na jejich konci se přidává tisíc a dvaašedesát dnů.
25. Za pět let je to sedmnáct set sedmdesát dní, takže za osm lunárních let je to dva tisíce osm
    set dvaatřicet dní.
26. Tak měsíc za osm let zůstává pozadu o osmdesát dní a celkový počet dní, o něž je za osm
    let skrovnější, činí osmdesát dní.
27. Rok se dovršuje přesně v souladu s jejich postaveními ve vesmíru a s postaveními slunce.
    Slunce a měsíc vycházejí branou, skrze niž slunce vychází a zapadá po třicet dní.
    Kapitola 75
28. Pohlaváři náčelníků tisíců, kteří jsou ustanoveni nad veškerým stvořením a nad všemi
    hvězdami, mají také co činit s oněmi čtyřmi přestupnými dny, které nemohou být odděleny od
    své funkce podle počítání roku; tito poskytují své služby v oněch čtyřech dnech, které se do
    počítání roku nezahrnují.
29. Kvůli nim se v tom lidé mýlí, neboť ona světla slouží věrně na stanovištích v kosmu – jedno v
    první bráně, jedno ve třetí bráně, jedno ve čtvrté bráně, jedno v šesté bráně a harmonie kosmu
    je dosahována pomocí tří set čtyřiašedesáti stanovišť kosmu.
30. Neboť znamení a období, roky a dny mi ukázal anděl Ureel, kterého Pán slávy na věky
    ustanovil nade všemi světelnými tělesy na nebi a ve vesmíru, aby vládla před tváří nebes a byla
    přitom viděna i na zemi, aby řídila den a noc – to jest slunce, měsíc, hvězdy a všechna jim
    podrobená stvoření, která obíhají ve všech nebeských vozech.
31. Podobně mi Ureel ukázal na nebesích dvanáct otevřených bran v kruhu slunečního vozu, z
    nichž vycházejí paprsky slunce a z nichž na zemi vyzařuje teplo, když jsou ve stanovených
    obdobích otevřeny.
32. Podobné brány existují pro větry a pro ducha rosy; když se otevřou, zůstávají otevřeny v
    končinách nebes.
33. Dvanáct nebeských bran jsem viděl v končinách země; z nich vycházejí slunce, měsíc a
    hvězdy i všechna nebeská stvoření z východu a ze západu.
34. Mnoho oken je otevřeno na levé i pravé straně; jedno okno vždy ve svůj čas vypouští teplo
    jako ony brány, z nichž vycházejí hvězdy podle toho, jak On jim přikázal, a v nichž podle svého
    pořadí zapadají.
35. Na nebi jsem viděl vozy řítící se vesmírem nad oněmi branami, v nichž krouží hvězdy, které
    nezapadají.
36. Jedna z nich je větší než všechny ostatní, a ta opisuje kruh okolo celého vesmíru.
    Kapitola 76
37. V končinách země jsem viděl dvanáct otevřených bran, skrze něž všechny větry vycházejí a
    vanou nad zemí.
38. Tři z nich jsou otevřeny v přední části1 nebes, tři na západě, tři v pravé části nebes a tři v
    levé.
39. První tři směřují k východu, další tři pak k severu, zbylé tři jsou ty nalevo proti jihu a tři jsou na
    západě.
40. Čtyřmi z nich vanou větry požehnání a pokoje”; z osmi vycházejí větry zkázy: Když zadují,
    zpustoší celou zemi, rozbouří vodu, která je na ní, a zahubí všechny, kdo bydlí na souši, i
    všechno, co je ve vodě a na zemi.
41. První vítr, který z oněch bran vychází, se nazývá východní; duje první branou, která směřuje
    k východu a naklání se k jihu: Z ní vychází pustošení, sucho, žár a zhouba.
42. Z druhé, prostřední brány vane spravedlnost a vycházejí z ní déšť, plodnost, blahobyt a
    vláha. Třetí branou, která leží směrem k severu, vycházejí chlad a mráz.
43. Po těchto větrech vycházejí třemi branami větry jižní: Za prvé skrze první bránu z těch, které
    směřují k východu, vane vítr žáru.
44. Skrze prostřední bránu, která je vedle níf, vane libá vůně, vláha, déšť a štěstí i život.
45. A třetí branou, jež směřuje k západu, vychází rosa, lijáky, kobylky a zkáza.
46. Po těchto větrech jsou zde větry severní, jejichž jméno je Moře: Vycházejí ze sedmé brány,
    která leží směrem na východ a sklání se k jihu; z ní rovněž vychází rosa a déšť: kobylky a
    zkáza.
47. Z prostřední brány vychází přímo život a déšť, rosa a blahobyt; třetí bránou, která leží
    směrem k západu a sklání se k severu, vychází mlha, jinovatka a sníh, déšť a rosa i kobylky.
48. Po těchto je zde čtvrtá skupina větrů – západní: Z první brány, která leží směrem k severu,
    vychází rosa, jinovatka a chlad, sníh a mráz.
49. Z prostřední brány vychází rosa a déšť: blahobyt a požehnání. Z poslední brány pak, která
    leží směrem k jihu, vychází sucho a strádání, žár a zhouba.
50. Tímto končí dvanáct bran čtyř světových stran5 nebes a já jsem ti, můj synu Metúšelachu,
    ukázal všechny zákony, jimiž se řídí, všechny jejich účinky zhoubné i blahodárné.
    Kapitola 77
51. První světová strana se jmenuje Východ, neboť je nejbližší, druhá pak se jmenuje Jih, neboť
    tam sestupují jak Nejvyšší, tak Požehnaný na věky.
52. Třetí světová strana je Západ; její jméno znamená Ubývající, neboť se tam všechna nebeská
    světla zmenšují a zapadají.
53. Čtvrtá světová strana jménem Sever se dělí na tři části: Jedna z nich je obydlím lidí; druhá
    sídlem vod a hlubin lesů a řek, temnot a mraků; třetí část je zahradou spravedlnosti.
54. Viděl jsem sedm vysokých hor, které byly vyšší než všechna pozemská horstva; vychází z
    nich jinovatka a plynou dny, období a léta.
55. Na zemi jsem viděl sedm řek větších než všechny ostatní řeky; jedna z nich přitéká od
    Západu a vlévá své vody do Velkého moře.
56. Dvě další přitékají k moři od Severu a vlévají své vody do Eritrejského moře na Východě.
57. Čtyři zbývající plynou ze severní strany ke svému vlastnímu moři – dvě z nich k moři
    Eritrejskému, a dvě k Velkému moři, kde se vlévají do pouště, jak někteří říkají.
58. Viděl jsem též sedm velkých ostrovů: dva na pevnině a pět ve Velkém moři.
    Kapitola 78
59. Jména slunce jsou následující: první Orjares, druhé Tomas.
60. Měsíc má čtyři jména: První jeho jméno je Asonja, druhé Ebla, třetí Benase a čtvrté Era.
61. Toto jsou dvě velká světla; jejich obvod je jako obvod nebes a velikost jejich obvodu je u obou
    stejná.
62. V obvodu slunce je oproti měsíci navíc sedm dílů světla, které je do něho přidáváno, a ono
    nabývá na objemu do té doby, dokud není naplněn sedmý díl slunce.
63. Nebeská světla! zapadají a vstupují do bran západu, obíhají kolem severu a vycházejí
    východními branami nad povrchem nebes.
64. Když vychází měsíc, je na nebi vidět a je v něm polovina sedmého dílu; ve čtrnácti dnech pak
    dosáhne úplňku.
65. Je k němu přidáno patnáct dílů světla, takže patnáctého dne je jeho světlo plné podle
    znamení roku a tvoří ho patnáct dílů; měsíc tak přibývá polovinou sedmého dílu.
66. Při svém ubývání se měsíc první den zmenšuje na čtrnáct dílů svého světla; druhý den se
    zmenšuje na třináct dílů; třetí den se zmenšuje na dvanáct dílů; čtvrtý den se zmenšuje na
    jedenáct dílů; pátý den se zmenšuje na deset dílů; šestý den se zmenšuje na devět dílů; sedmý
    den se zmenšuje na osm dílů; osmý den se zmenšuje na sedm dílů; devátý den se zmenšuje na
    šest dílů; desátý den se zmenšuje na pět dílů; jedenáctý den se zmenšuje na čtyři díly; dvanáctý
    den se zmenšuje na tři díly; třináctý den se zmenšuje na dva díly; čtrnáctý den se zmenšuje na
    polovinu sedminy celého svého světla; patnáctý den se všechno jeho zbývající světlo ztrácí.
67. V určitých měsících měsíc završuje svůj cyklus každých devětadvacet dní a jsou měsíce, kdy
    má po osmadvaceti dnech.
68. Ureel mi pak ukázal jiný zákon, podle něhož je světlo přidáváno ze slunce do měsíce.
69. Po celou dobu, kdy měsíc putuje, přibývá na světle a je obrácen proti slunci, až se jeho
    světlo během čtrnácti dní naplní; když pak je celý osvětlen, vyzařuje své světlo v nebi.
70. První den je nazýván novoluním, neboť v onen den začne vzrůstat světlo.
71. Toto světlo je dovršeno přesně v den, kdy slunce sestupuje na západě a měsíc v noci
    vychází na východě a svítí celou noc do té doby, než slunce vyjde naproti němu a měsíc stojí
    naproti slunci.
72. Na straně, odkud světlo měsíce vychází, pak znovu měsíce ubývá, až celé jeho světlo zmizí
    a dny měsíce uplynou a jeho kotouč bude beze světla prázdný.
73. Tři měsíce se vyvíjí ve své stanovené době po třiceti dnech a tři měsíce se vyvíjí po
    devětadvaceti dnech, během nichž dochází k jeho ubývání v prvním období a v první bráně ve
    stu sedmasedmdesáti dnech.
74. V době svého vycházení se objevuje po tři měsíce o třiceti dnech a po tři měsíce o
    devětadvaceti dnech.
75. V noci se vždy po dobu dvaceti dnů jeví jako muž, a ve dne jako nebe, neboť v něm není nic
    než jeho světlo.
    Kapitola 79
76. A nyní, můj synu, jsem ti ukázal všechno; zákony všech nebeských hvězd jsou zde ukončeny.
77. V skutku mi ukázal všechny zákony pro každý den, pro každé období, jež má moc, a pro
    každý rok a pro jejich vycházení podle příkazu každý měsíc a každý týden.
78. Ukázal mi ubývání měsíce, k němuž dochází v šesté bráně, to jest v této šesté bráně jeho
    světlo končí, a pak nastává počátek nového měsíce;
79. a ubývání, k němuž dochází v první bráně v období, než se naplní sto sedmasedmdesát dní,
    podle pravidla počítání týdnů pětadvacet týdnů a dva dny.
80. Měsíc během jednoho období zůstává podle řádu hvězd za sluncem přesně o pět dní pozadu,
    když tohoto místa, které vidíš, bylo dosaženo.
81. Takovýto je obraz a podoba všech světel, která mi ukázal veliký Ureel, jenž je jejich vůdcem.
    Kapitola 80
82. V oněch dnech mi odpověděl anděl Ureel: “Hle, Henochu, ukázal jsem ti a odhalil všechno,
    abys viděl slunce i měsíc a ty, kdo řídí hvězdy nebes, i všechny ty, kdo mění jejich činnost, jejich
    období i jejich vycházení.
83. Ve dnech hříšníků budou roky kratší a jejich semena se na jejich pozemcích a polích budou
    opožďovat a všechny věci na zemi budou obráceny naruby a nebudou se dostavovat v pravý
    čas, déšť bude zadržován a nebe nedovolí zapršet.
84. A v oněch dobách se budou plody země zpožďovat a nevzejdou v pravý čas a plody stromů
    se neurodí, kdy by měly.
85. Měsíc změní svůj řád a ve svém čase nebude viditelný.
86. V oněch dnech bude možno na nebi spatřit neúrodu, jak přichází na nejzazších velkých
    vozech od západu a měsíc bude zářit víc než obvykle.
87. Mnozí velitelé předních hvězd se dopustí chyb, v důsledku nichž ony změní své dráhy a
    poruší svou činnost, takže nebudou viditelné v obdobích, jež jim byla stanovena.
88. Celý řád hvězd bude před hříšníky uzavřen a myšlenky těch, kdo bydlí na zemi, budou ve
    vztahu k nim! zmatené a oni se odchýlí ze všech svých cest, budou chybovat a považovat je za
    bohy.
89. Zlo na ně přicházející se rozmnoží a stihne je pohroma, která je všechny zahubí.”
    Kapitola 81
90. Dále mi řekl: “Henochu, pozoruj nebeskou tabuli a čti, co je na ní napsáno, abys porozuměl
    všem věcem, jedné po druhé.”
91. A tak jsem pozoroval nebeskou tabuli a četl všechno, co na ní bylo napsáno; všemu jsem
    porozuměl a přečetl jsem knihu všech skutků lidí i všech dětí těla, které budou na zemi po
    všechna pokolení světa.
92. Ihned jsem velebil velikého Pána, Krále slávy světa, za to, že učinil všechna díla světa, a
    chválil jsem Pána za jeho trpělivost a žehnal jsem nad lidskými syny.
93. Poté jsem pravil: “Blahoslavený je muž, jenž umírá spravedlivý a bezúhonný, proti němuž
    nebyla sepsána žádná kniha zaznamenávající jeho nespravedlnosti a proti němuž není namířen
    soudný den.”
94. Oněch sedm svatých mě poponeslo a postavilo na zem přede dveře mého domu. Pravili mi:
    “Zprav o všem svého syna Metúšelacha a ukaž všem svým dětem, že žádná tělesná bytost
    nemůže být před Pánem spravedlivá, neboť je jeho pouhým stvořením.
95. Jeden rok tě ponecháme u tvých dětí, podle příkazu!, abys své děti učil, zapsal to pro ně a
    všem svým dětem to pak dal na srozuměnou. V druhém roce tě z jejich středu vezmou.
96. Tvé srdce nechť je silné, neboť dobří budou dobrým zvěstovat spravedlnost, spravedliví se
    budou radovat se spravedlivými a navzájem si budou přát blaho.
97. Avšak hříšníci budou umírat s hříšníky a odpadlíci utonou spolu s odpadlíky.
98. A ti, kdo jednali spravedlivě, nezemřou kvůli špatným skutkům lidí a vody potopy budou
    shromážděny kvůli činům svévolníků.”
99. V oněch dnech se mnou rozmluvu ukončili. Vrátil jsem se ke svým lidem a velebil Pána
    všehomíra.
    Kapitola 82
100. Nyní, můj synu Metúšelachu, vyprávím toto všechno tobě a pro tebe zapisuji; všechno jsem ti
     vy jevil a dal ti knihy týkající se všech těchto věcí. Uchovej, můj synu, knihu z rukou svého otce,
     abys ji mohl předat pokolením světa.
101. Moudrost jsem dal tobě, tvým dětem i těm, kdo se stanou tvými dětmi, aby ji pak i oni mohli
     předat svým dětem, budoucím pokolením, tuto moudrost, přesahující jejich chápání.
102. Ti, kdo jí porozumí, nebudou spát, nýbrž budou naslouchat svým uchem, aby se této
     moudrosti naučili; ona pak ty, kdo z ní budou čerpat, potěší více než dobrý poknn.
103. Blahoslaveni jsou všichni spravedliví, blahoslaveni jsou všichni ti, kdož se ubírají po cestách
     spravedlnosti a nehřeší jako svévolníci při počítání všech svých dnů, během nichž slunce putuje
     po nebi; po třicet dní vstupuje a vychází skrze brány společně s náčelníky tisíců tohoto řádu
     hvězd, společně se čtyřmi, kteří byli přidání, aby rozlišovali čtyři období roku; oni je vedou a
     spolu s nimi vstupují ve čtyřech dnech.
104. Kvůli nim se lidé mýlí a nezahrnují je do počtu celého světa; lidé se vskutku mýlí a
     nerozpoznávají je přesně.
105. Oni totiž k počítání roku patří a také jsou na věky zaznamenáni: jeden v první bráně, jeden ve
     třetí, jeden ve čtvrté, jeden v šesté; rok se završuje ve třech stech šedesáti čtyřech dnech.
106. Zpráva o tom je pravdivá a zaznamenaný počet je přesný, neboť světla, měsíce, svátky, roky
     a dny mi ukázal a odhalil Ureel, jemuž Pán celého stvoření světa dal pro mne příkaz ohledně
     nebeského zástupu.
107. On má v nebi ve dne v noci moc dávat světlům zářit nad lidmi slunci, měsíci a hvězdám jakož
     i všem nebeským mocnostem, které obíhají po svých drahách.
108. Toto jsou řády hvězd, které zapadají na svých místech a ve svých obdobích, svátečních
     dnech a měsících”.
109. Toto pak jsou jména těch, kteří je vedou a kteří dohlížejí a vstupují v pravý čas a kteří je
     vedou po jejich místech, jejich řádech, obdobích, měsících, mocnostech a stanovištích.
110. Jejich čtyři vůdcové, kteří rozlišují čtyři období roku, vstupují jako první; po nich vstupuje
     dvanáct vůdců řádů, kteří rozlišují měsíce, a tři sta šedesát náčelníků tisíců, kteří dělí dny a čtyři
     dny přestupné, jakož i vůdcové, kteří dělí rok na čtyři období.
111. Tito náčelníci tisíců jsou včleněni mezi vůdce a vedeného, každý na své místo; jejich
     vůdcové pak provádějí rozdělení.
112. A toto jsou jména vůdců, kteří oddělují čtyři ustanovená období roku: Melke’el, Helemmelek,
     Mele’ejel a Narel.
113. Jména těch, které oni vedou, jsou: Adnare’el, Ijesusael a Ijelumi’el – tito tři následují po
     vůdcích řádů a jeden následuje po oněch třech vůdcích řádů, kteří zas následují po vůdcích
     stanovišť rozdělujících čtyři období roku.
114. Na počátku roku vychází jako první a vládne Melkejal zvaný jménem Teme’ani – a slunce, a
     všech dnů jeho vlády je jedenadevadesát.
115. Toto jsou znamení dnů, která jsou vidět ve dnech jeho vlády na zemi: pot, horko a úzkost;
     všechny stromy nesou plody a na všech stromech roste listoví; úroda pšenice je bohatá, na
     lukách1 jsou v rozpuku růže a všechny ostatní květy, avšak zimní stromy usychají.
116. A toto jsou jména vůdců, kteří jsou jejich podřízenými: Berke’el, Zelbesa’el a ještě jeden
     další, náčelník tisíce jménem Helojasef – dny jeho vlády jsou skončeny.
117. Po něm dalším vůdcem je Helemmelek, kterého nazývají Jasné slunce; a všechny dny jeho
     světla čítají jedenadevadesát dní.
118. Toto pak jsou znamení dní na zemi: žár a sucho; stromy nesou zrající plody a vydávají své
     plody vyzrálé; a ovce se navzájem vyhledávají a stávají se březími; a všechny plody země se
     sklízejí – vše, co je na polích, stejně jako šťáva z lisu; k tomu dochází ve dnech jeho vlády.
119. Toto pak jsou jména, řády a podřízení oněch náčelníků tisíců: Geda’el, Ke’el a He’el; a
     jméno náčelníka tisíce, jenž je k nim přidán, je Asfa’el; a dny jeho vlády jsou skončeny.
     Kapitola 83
120. A nyní ti, můj synu Metúšelachu, popíši všechna vidění, která jsem měl, a budu ti je vyprávět.
121. Dvě vidění jsem měl, než jsem se oženil; jedno se nepodobá druhému: První jsem viděl, když
     jsem si začal osvojovat vzdělání, a druhé, než jsem si vzal tvoji matku. Měl jsem strašné vidění,
     kvůli němuž jsem se k Pánu obracel s úpěnlivými prosbami.
122. Odpočíval jsem ve spánku v domě svého děda Maleleela a ve vidění jsem viděl, jak se
     nebesa zhroutila, byla uchvácena a zřítila se k zemi.
123. Když se hroutila k zemi, viděl jsem, jak je země pohlcována obrovskou propastí, hory se vršily
     na hory, kopce se propadly na kopce a vysoké stromy, vytržené z kořenů, se řítily dolů a klesaly
     do propasti. 5. Poté se mi do úst vedrala řeč a začal jsem křičet a volat: “Nastala zkáza země!”
124. Můj děd Maleleel, vedle něhož jsem ležel, mě probudil a řekl mi: “Co tak křičíš, můj synu, a
     proč tak naříkáš?”
125. Já jsem mu celé to vidění, které jsem měl, podrobně vylíčil a on mi na to řekl: “Jak strašnou
     věc jsi viděl, můj synu! Ve svém snu jsi měl závažné! vidění: Dozvěděl ses tajemství všech
     hříchů země, která se propadá do propasti a je ničena velkou katastrofou.
126. Teď vstaň, můj synu, a jakožto muž víry snažně pros Pána slávy, aby na zemi ponechal
     aspoň zbytek, aby nebyla celá země zničena.
127. Toto všechno, můj synu, dolehne na zemi z nebe, takže země propadne obrovské zkáze.”
128. Nato jsem vstal, modlil se a přednášel své snažné a úpěnlivé prosby; svou modlitbu pak, již
     jsem pro pokolení světa zapsal, ti celou, můj synu Metúšelachu, ukážu.
129. Když jsem se vydal dolů a spatřil nebesa a slunce, jak vychází na východě, a měsíc, jak
     zapadá na západě, a několik hvězd a celou zemi a všechno to, co on znal už na počátku, tu
     jsem Pána soudu velebil a vyvyšoval, neboť to on dal slunci vycházet z oken východu tak, že se
     zvedá a vystupuje na tvář nebes a putuje po cestě, jež mu byla ukázána.
     Kapitola 84
130. Ve spravedlnosti jsem pozvedl ruce, velebil Svatého a Velikého a řekl dechem svých úst a
     jazykem z masa, kterým Bůh obdařil pozemské děti, aby jím lidé mluvili; dal jim dech a ústa, bez
     nichž by nemohli mluvit:
131. “Jsi blahoslavený, ó Pane, Králi veliký a mocný ve své velikosti, Pane všeho stvoření nebes,
     Králi králů a Bože celého světa. Tvá moc, království a velikost trvají na věky a tvá vláda po
     všechna pokolení na věky věků. Celá nebesa jsou na věky tvým trůnem a celá země je podnoží
     tvých nohou na věky věků.
132. Neboť ty jsi vše stvořil a nade vším vládneš a žádné, vůbec žádné dílo pro tebe není obtížné;
     žádná moudrost ti neunikne a neopouští místo tvého trůnu ani tvoji přítomnost. Ty všechno víš,
     vidíš a slyšíš a není nic, co by před tebou zůstalo skryto, neboť všechno objímáš svým zrakem.
133. Andělé tvých nebes se teď dopouštějí hříchu a tvůj hněv bude spočívat na těle lidí až do dne
     velkého soudu.
134. Nyní, ó Bože, Pane a veliký Králi, snažně a úpěnlivě prosím, abys splnil mé prosby a
     ponechal mi pokolení, které mě na zemi vystřídá, a abys nevyhladil veškeré tělo člověka a
     neučinil tak zemi pustou tím, že by došlo k věčné zkáze.
135. Vyhlaď můj Pane, z povrchu země tělo, které zavinilo tvůj hněv, avšak tělo spravedlnosti a
     bezúhonnosti zachovej jako rostlinu věčného semene; neskrývej svou tvář před prosbami svého
     služebníka, ó Pane!”
     Kapitola 85
136. Poté jsem měl jiný sen a celý ten sen ti, můj synu, vylíčím.
137. A Henoch pozvedl svůj hlas a řekl svému synovi Metúšelachovi: “Chci ti povědět, můj synu,
     naslouchej tedy mým slovům a popřej sluchu vidění, jež měl ve snu tvůj otec.
138. Dříve, než jsem se oženil s tvojí matkou Ednou, měl jsem na svém loži vidění: Hle, ze země
     vyšel býk a tento býk byl celý bílý; pak vyšla jalovička a spolu s ní dva býčci, z nichž jeden byl
     černý a druhý červený.
139. Ten černý býček nabral na rohy červeného a pronásledoval ho po zemi; pak už se mi ten
     červený ztratil z očí.
     5 Zato černý býček rostl a rostl, k němu se pak připojila jalovička a viděl jsem, jak od něho
     vzešlo mnoho býčků, kteří se mu podobali a následovali jej.
140. Ta první jalovička od prvního býka poodešla hledat onoho červeného býčka, avšak nenašla
     jej; a tak se dala do velkého nářku a nepřestávala ho hledat.
141. A uviděl jsem, jak k ní přišel onen první býček, aby ji ukojil. Od té chvíle přestala naříkat.
142. Poté porodila ještě jednoho bílého býčka a pak porodila ještě mnoho býčků a černých
     kraviček.
143. Ve spánku jsem dále viděl onoho bílého býčka. Ion rostl, až se z něho stal velký bílý býk; od
     něho pak pocházely mnohé bílé krávy, které se mu podobaly.
144. Ty pak počaly rodit mnoho bílých kraviček, které se jim podobaly; následovaly jedna za
     druhou.”
     Kapitola 86
145. Dále jsem ve spánku na vlastní oči viděl zvláštní úkaz: Spatřil jsem do výše se týčící nebe, a
     hle, z nebe spadla hvězda, zvedla se a jedla pasouc se mezi oněmi dobytčaty.
146. Pak jsem viděl velká černá dobytčata, a hle, všechna si vyměnila své chlévy a pastviny svá
     telata a počala mezi sebou naříkat.
147. V dalším vidění jsem pozoroval nebesa, a hle, mnoho hvězd sestupovalo a vrhalo se z nebes
     dolů k oné první hvězdě. Mezi oněmi telaty se pak hvězdy proměnily v býky a ti se pak v jejich
     středu společně s nimi pásli.
148. Hleděl jsem na ně, a vtom jsem uviděl, jak na způsob koní ztopořili své údy a počali skákat na
     jalovice; ty pak všechny počaly a porodily slony, velbloudy a osly.
149. Všechna dobytčata se jich bála a ve strachu je počala svými zuby kousat a trhat a svými rohy
     trkat.
150. Pak začali ta dobytčata požírat a hle, všechny děti země se před nimi počaly chvět, třást a
     prchat.
     Kapitola 87
151. Znovu jsem je viděl, jak se vzájemně brala na rohy a trhala, až se země dala do křiku.
152. Já jsem znovu pozvedl své oči k nebesům a měl další vidění: Hle, z nebes vyšly bytosti
     podobné bílým lidem; jedna vyšla z toho místa a tři další s ní.
153. Ty tři, které vyšly naposled, mě vzaly za ruku a odvedly pryč od pokolení země, vyzdvihly mě
     na vysoké místo a ukázaly mi věž vypínající se vysoko nad zem, takže všechny okolní kopce
     byly nižší.
154. A řekly mi: ,,Zůstaň zde, dokud neuvidíš všechno, co se stane s oněmi slony, velbloudy a osly
     i s hvězdami a dobytčaty, s nimi se všemi.”
     Kapitola 88
155. Viděl jsem jednu z oněch čtyř bytostí, které před tím vyšly, jak vzala tu první hvězdu, která
     spadla z nebes, spoutala jí ruce i nohy a svrhla ji do propasti; ta propast byla úzká a hluboká,
     hrozivě zející temnotou.
156. Jedna z nich vytasila meč a dala jej oněm slonům, velbloudům a oslům; ti pak se na sebe
     začali sápat, až se pod nimi rozechvěla celá země.
157. Zřel jsem dále ve vidění: Hle, jedna z oněch čtyř bytostí, které vyšly, shazovala z nebes
     kamení; pak se ony bytosti shromáždily a odnesly všechny ty velké hvězdy, jejichž údy byly
     ztopořené jako údy koní, a všechny je svázaly na rukách i na nohách a svrhly je do propasti.
     Kapitola 89
158. Pak jedna z těch čtyř bytostí odešla “k onomu bílému býkovi” a třesouc se poučila ho o svém
     tajemství: Byla zrozena jako býk, ale stala se člověkem; postavila si velkou loď a bydlela na ní;
     spolu s ní na té lodi bydlili tři býci a ta loď nad nimi tvořila příkrov.
159. Znovu jsem pozvedl oči k nebesům a spatřil vysokou střechu, s níž se valilo sedm proudů
     vody; tyto proudy unášely spousty vod do uzavřeného prostoru.
160. Znovu jsem hleděl, a hle, prameny na povrchu onoho velkého prostoru byly otevřeny, takže
     voda se počala vzdouvat a stoupat. Pozoroval jsem ten uzavřený prostor, dokud se celý jeho
     povrch nepokryl vodou.
161. Voda, temnota a mlha pak na něm nabyly na mohutnosti. Pozoroval jsem výši té vody a ta se
     zvedala nad úroveň onoho uzavřeného prostoru a proudila přes tento prostor, až nakonec stála
     nad zemí.
162. Všechna dobytčata z tohoto uzavřeného prostoru byla pospolu až do chvíle, kdy jsem je
     uviděl, jak se potápějí. Byla pohlcena vlnami a zahynula ve vodě.
163. Ona loď však po vodě plula, zatímco všechna dobytčata, sloni, velbloudi a osli se potopili
     spolu se všemi zvířaty, takže jsem je ztratil z dohledu. Nebyli s to se dostat ven, takže zahynuli;
     utonuli v hlubině.
164. Mé vidění pak pokračovalo až do chvíle, kdy se proudy valící se vody stáhly, prameny země
     se ustálily a otevřeny byly ostatní hlubiny.
165. Do nich počala voda odtékat, až se objevila země. Loď na zemi dosedla, temnota zmizela a
     nastalo světlo.
166. Vtom onen bílý býk, který se stal člověkem, vyšel z lodi spolu se třemi dalšími býky. Jeden z
     těch tří byl bílý jako ten první býk, jeden z nich byl červený jako krev a jeden černý; onen bílý
     býk se od nich vzdálil.
167. Počali plodit polní zvěř a ptáky; z nich povstalo velké množství druhů: lvi, tygři, psi, vlci,
     hyeny, divoká prasata, lišky, veverky, vepři, sokoli, supi, luňáci, orli a havrani. Mezi nimi byl
     zrozen také bílý býk.
168. Pak se počali navzájem hryzat. Bílý býk, jenž byl zrozen v jejich středu, zplodil divokého
     osla! a s ním bílého býka; osel se rovněž rozmnožil.
169. Onen býk, jenž jím byl zrozen, zplodil černé divoké prase a bílou ovci. Prase vrhlo mnoho
     selat, avšak ona ovce vrhla jen dvanáct jehňat.
170. Když oněch dvanáct jehňat dorostlo, předalo jednu ovci ze svého středu oslům; tito osli pak
     onu ovci předali vlkům a ta ovce mezi vlky vyrostla.
171. Pán přivedl oněch jedenáct ovcí, aby s ním bydlely, a pásly se mezi vlky; ony se rozmnožily
     a vznikla početná stáda ovcí.
172. Protože vlci se jich začali bát, tak silně je utiskovali, až vyhladili jejich mláďata tím, že je
     vhodili do rozvodněné řeky; ovce počaly pro svá mláďata křičet a stěžovat si svému Pánu.
173. Jedna ovce, jež se před vlky zachránila, uprchla a našla útočiště u divokých oslů. Viděl jsem
     ovce naříkat, křičet a ze všech sil prosit svého Pána, až tento Pán ovcí na jejich volání ze svého
     vznešeného paláce přišel k nim a pásl je.
174. Pak zavolal onu ovci, která vlkům uprchla, a mluvil s ní ohledně vlků – aby je varovala, ať se
     ovcí nedotýkají.
175. Ta ovce tedy podle slova Páně šla k vlkům8; jiná ovce ji potkala a doprovázela ji, takže šly
     obě dvě a vstoupily společně na shromáždění oněch vlků; promluvily s nimi a varovaly je, aby
     se napříště ovcí nedotýkali.
176. Poté jsem viděl, jak vlci ovce ze všech sil strašně utiskovali, až křičely úzkostí.
177. Jejich Pán k ovcím přišel a začal ty vlky bít; vlci se dali do vytí, ovce však byly klidné a od té
     chvíle přestaly naříkat.
178. Sledoval jsem ovce do chvíle, než od vlků odešly; oči vlků byly zasaženy slepotou, a ti vlci
     se pustili do divokého pronásledování ovcí.
179. Pán ovcí šel s nimi jako jejich vůdce a všechny jeho ovce jej následovaly. Jeho tvář byla
     nádherná, vznešená a na pohled hrozivá.
180. Vlci však v pronásledování ovcí pokračovali, až je nalezli u jakési vodní nádrže.
181. Tato vodní nádrž byla rozdělena ve dví a voda stála před jejich zraky zde i tam; jejich Pán,
     jenž je vedl, se postavil mezi ně a vlky.
182. Vlci stále ještě ovce nespatřili, ty však vešly doprostřed oné vodní nádrže; vlci dál ovce
     pronásledovali a hnali se za nimi do té vodní nádrže.
183. Když spatřili Pána ovcí, obrátili se, aby před ním prchli. Obě části vodní nádrže se spojily
     dohromady a ona se ihned vrátila do původního stavu, voda se v ní vzdula a vystoupila do výše,
     až vlky zatopila.
184. Viděl jsem, jak všichni vlci, kteří ovce pronásledovali, zahynuli a utopili sen.
185. Ovce však z té vody unikly a vydaly se do pouště, kde nebyla voda ani tráva; počaly otevírat
     oči a rozhlížet se. Viděl jsem, jak je Pán ovcí odvedl na pastvu a dal jim vodu a trávu. Dále jsem
     viděl onu ovci, jak jde a vede je.
186. Ona ovce vystoupila na vrchol vysoké skály a Pán ovcí to k nim poslal.-
187. Poté jsem spatřil Pána ovcí, jak stojí před nimi. Jeho vzezření bylo vznešené, hrozivé a
     mocné; všechny ovce na něho hleděly a bály se před jeho tváří.
188. Všechny<! se bály a chvěly a zavolaly pak na onu ovci, jež byla mezi nimi: “Nejsme s to stát
     před naším Pánem a hledět na něho.”
189. Ona ovce, která je vedla, se vrátila a znovu vystoupila na vrchol té skály. Ovce, jejichž oči
     zastřela slepota, sešly z cesty, kterou jim ukázal. Ona ovce o tom však nevěděla.
190. Pán ovcí se na ně rozhněval velkým hněvem. Ona ovce si toho všimla, sestoupila z vrcholu
     skály, přišla k ostatním ovcím a shledala, že většina z nich má oči zastřené slepotou a že sešla
     z cesty.
191. Když jej uviděly, zachvátil je strach, chvěly se před jeho tváří a chtěly se vrátit do svých
     ovčinců.
192. Ona ovce s sebou vzala ostatní ovce a přišla k těm ovcím, které sešly z cesty, načež je
     počala usmrcovat; tyto ovce z ní zachvátil strach. Tak přiměla ovce, které sešly z cesty, aby
     přišly zpět a navrátily se do svých ovčinců.
193. Mé vidění pokračovalo, až jsem spatřil, jak se ona ovce stala člověkem, pro Pána ovcí
     zbudovala dům a do toho domu umístila všechny ovce.
194. Pozoroval jsem dále, že ona ovce, která potkala ovci, jež byla jejich vůdcem, usnula. Viděl
     jsem, jak všechny dospělé ovce zahynuly a jehňata zaujala jejich místo. Pak přišla na pastvinu
     a dospěla do blízkosti vodního toku.
195. Tam se ona ovce, jež je vedla a jež se stala člověkem, od nich oddělila a upadla do spánku.
     Všechny ostatní ovce ji hledaly a bědovaly pro ni s velkým nářkem.
196. Dále jsem viděl, jak ve svém nářku pro onu ovci ustaly a jak přebrodily onen vodní proud.
     Pokaždé se vynořily další ovce na místo těch, které byly v čele a upadly do spánku, a ty se
     samy ujaly vedení.
197. Pozoroval jsem ovce dále, až došly na pěkné místo do líbezné a slavné země; dále jsem
     viděl, jak ty ovce byly nasyceny. Onen dům stál v té líbezné zemi v jejich středu.
198. Jednou byly jejich oči otevřeny, jindy zas byly zastřeny slepotou, než povstala jiná ovce,
     ujala se vedení a odvedla je všechny zpět, aby se jejich oči znovu otevřely.
199. Tu počali psi, lišky a divocí kanci ovce požírat, až Pán ovcí povýšil z jejich středu jinou ovci,
     totiž jednoho berana, aby je vedl.
200. Ten beran začal psy, lišky a divoké kance ze všech stran trkat, až je zahubil.
201. Když se oné ovci otevřely oči, uviděla berana, jenž byl mezi ovcemi, jak se zpronevěřuje své
     pověsti a začíná na ovce útočit, jak po nich šlape, a jak odchází v necti.
202. Pán ovcí poslal tu ovci k jiné ovci a povýšil ji, aby se stala beranem, který povede ovce
     místo onoho berana, který se zpronevěřil své pověsti.
203. Odešel k němu a rozmlouval s ním o samotě. Povýšil toho berana, učiniv jej soudcem a
     vůdcem ovcí. Během toho všeho však psi na ovce dotírali.
204. Ten první beran onoho druhého berana pronásledoval, a tak onen druhý beran vstal a před
     ním uprchl. Díval jsem se dále, dokud psi nepovalili prvního berana na zem.
205. Druhý beran vstal a vedl malé ovce. Zplodil mnoho ovcí a pak upadl do spánku. Jedna malá
     ovce se místo něho stala beranem a stala se soudcem a vůdcem oněch ovcí.
206. Ony ovce rostly a množily se. Všichni psi, lišky a divocí kanci se ho strachovali a uprchli
     před ním. Onen beran všechna divoká zvířata utrkal k smrti a divoká zvířata neměla více mezi
     ovcemi moc a zhola nic jim už neuloupila.
207. Onen dům se stal velkým a prostorným a pro ovce byla vystavěna vysoká věž. Byla
     zbudována na domě pro Pána ovcí; dům byl nízký, avšak věž byla vysoká a mohutně se tyčila
     do výše. Pán ovcí na oné věži stál a ony před něho postavily plný stůl.
208. Opět jsem viděl ony ovce, jak zbloudily a vydaly se různými cestami a svůj dům opustily.
     Pán ovcí některé ze středu ovcí povolal a poslal je k ostatním ovcím, avšak ty ostatní ovce je
     začaly usmrcovat.
209. Jedna z nich však zabita nebyla, zachránila se a uprchla a nad oněmi ovcemi hlasitě
     bědovala. Ony ji chtěly usmrtit, ale Pán ovcí ji před nimi zachránil; dal jí vystoupit vzhůru ke mně
     a usídlit se tam.
210. Pak k oněm ovcím vyslal ještě mnoho dalších ovcí, aby o nich podaly svědectví a nad nimi
     naříkaly.
211. Poté jsem viděl, že když opustily dům Pána a jeho věž, zcela sešly z cesty a jejich oči byly
     zastřeny slepotou. Viděl jsem Pána ovcí, jak se mezi nimi dal do velkého pobíjení v jejich
     stádech. Když ovce počaly to pobíjení přivolávat, on své místo opustil.
212. Vydal je do rukou lvů, leopardů, vlků a hyen, jakož i do rukou lišek a všech divokých zvířat;
     tato divoká zvířata začala ovce trhat na kusy.
213. Viděl jsem, jak jejich dům a jejich věž opustil a všechny je uvrhl do moci lvů – i do moci
     všech divokých zvířat – aby je roztrhali na kusy a sežrali.
214. Začal jsem ze všech sil křičet a volat Pána ovcí. Vypověděl jsem mu o těch ovcích všechno,
     jak byly požírány všemi dravými zvířaty.
215. On mlčky přihlížel a radoval se, že jsou požírány, pohlcovány a rozsápávány; všem těm
     zvířatům je ponechal za pokyn.
216. Pak povolal sedmdesát pastýřů a ovce jim vydal, aby je pásli. Pastýřům a jejich druhům řekl:
     “Nechť jeden každý z vás od nynějška pase ty ovce; čiňte vše, co vám přikážu.
217. Předám vám je řádně spočítané a řeknu vám, které z nich mají být pobity – a ty vy pobijete.”
     A ovce jim předal.
218. Pak povolal jiného pastýře a řekl mu: ,,Pozoruj a sleduj vše, co budou pastýři s těmi ovcemi
     dělat, neboť jich chtějí pobít více, než jsem jim přikázal.
219. A zapiš, kolik jich pastýři pobíjejí přes míru: Počet těch, které pobíjí na můj příkaz, a ty
     pobité svévolně. To zapiš k tíži každého jednotlivého pastýře.
220. Přede mnou pak přečti v číslech, kolik jich usmrcují a kolik jich předávají k usmrcení, abych
     to proti nim měl jako svědectví, abych znal všechny činy pastýřů, abych je mohl hodnotit a
     sledovat, co dělají; zda jednají podle příkazu, který jsem jim dal, či nikoli.
221. Oni se to nedozvědí; ty jim to neodhalíš ani je nepokáráš, nýbrž pokaždé zapíšeš, kolik ovcí
     pastýři pobili – u každého ve stanovené době – a všechno to pozvedneš ke mně.
222. Sledoval jsem, když ti pastýři ve stanovené době ovce pásli a mnohé začali pobíjet; bylo jich
     více, než jim bylo přikázáno. Ty zabité předhodili lvům.
223. Lvi a leopardi většinu ovcí roztrhali a sežrali; spolu s nimi sežrali i divoké kance. Onu věž
     zapálili a onen dům zbourali.
224. Zkáza té věže mě velice zarmoutila, neboť když byl onen dům ovcí pobořen, nebyl jsem s to
     zjistit, kolik ovcí do toho domu vstoupilo.
225. Pastýři a jejich druhové nechali ovce napospas tlamám divokých zvířat; každý z nich dostal
     ve stanovené době určitý počet ovcí, jiný pak zapisoval do knihy, kolik jich každý pobil.
226. Každý z nich jich pobil víc, než mu bylo přikázáno. Začal jsem pro ony ovce plakat a naříkat.
227. Ve vidění jsem uzřel onoho zapisovatele, jak zapisuje každou, jež byla oněmi pastýři ubita,
     jak den co den pozvedá, pokládá a ukazuje Pánu ovcí celou knihu zaznamenávající vše, co
     spáchali, co každý z nich sprovodil ze světa a odsoudil k zahubení.
228. Tu knihu četl před Pánem ovcí; on ji vzal z jeho rukou, přečetl si ji, zapečetil a pak odložil.
229. Poté jsem uzřel, jak pastýři po dvanáct hodin pasou. A hle, tři z ovcí se navrátily, přišly, vešly
     dovnitř a daly se do stavění všeho, co se z onoho domu zřítilo. Divocí kanci se jim v tom pokusili
     zabránit, ale nebyli s to.
230. Ony znovu začaly stavět jako dříve. Když dostavěly do výše onu věž, nazvaly ji vysokou
     věží. A opět počaly před tu věž dávat stůl, na němž je všechen chléb poskvrněný a nečistý.
231. K tomu všemu byly oči ovcí zastřeny slepotou, takže neviděly stejně jako jejich pastýři – a
     byly svým pastýřům předávány k hromadnému pobíjení; ti po ovcích dupali vlastníma nohama
     a pojídali je.
232. A Pán ovcí mlčel, dokud se všechny ovce nerozptýlily a nesmísily se s nimi a dokud je
     pastýři z rukou zvířat nezachránili.
233. Ten, kdo psal knihu, ji pozvedl, ukázal a přečetl před Pánem ovcí, a úpěnlivě a snažně jej
     kvůli nim prosil, ukazuje mu všechny zločiny pastýřů a vydávaje před ním proti všem pastýřům
     svědectví.
234. Pak tuto knihu vzal, položil ji vedle něho a odešel.
     Kapitola 90
235. Do té doby jsem viděl i to, jakým způsobem sedmatřicet pastýřů pase. Všichni z nich
     vykonávali své povinnosti v příslušných dobách jako ti předchozí; jiní převzali ovce do svých
     rukou aby je pásli v příslušných dobách – každý pastýř ve své vlastní době.
236. Poté jsem ve vidění uzřel, jak přišli všichni ptáci nebes – orlové, supové, luňáci a havrani;
     všichni ti ptáci začali pod vedením orlů ovce požírat, vyklovávali jim oči a trhali jejich maso.
237. Ovce křičely, aby se jejich maso nestalo potravou ptákům. A já jsem ve snu hleděl a naříkal
     nad oním pastýřem, který ovce pásl.
238. Díval jsem se, dokud ony ovce nebyly psy, orly a luňáky sežrány; nezanechali na nich vůbec
     žádné maso, kůži ani šlachy, takže tam zůstaly stát pouhé jejich ohlodané kostry; pak se kostry
     zřítily na zem; a ovcí ubylo.
239. Viděl jsem, jak třiadvacet pastýřů páslo ovce a v příslušných časových rozmezích završilo
     padesát osm období.
240. A hle, z oněch bílých ovcí se narodila jehňata a počala otevírat oči, rozhlížet se a na ovce
     volat.
241. Avšak ovce jim neodpovídaly, protože nenaslouchaly, co jim jehňata říkala; byly totiž naprosto
     hluché a jejich oči byly zcela zastřeny slepotou.
242. A ve vidění jsem uzřel, jak nad oněmi jehňaty kroužili havrani a jednoho jehněte se zmocnili,
     a jak roztrhali ovce a sežrali je.
243. Sledoval jsem, dokud jehňatům nenarostly rohy, avšak havrani jim je strhli. Viděl jsem při tom,
     jak jedné z oněch ovcí vyrazil velký roh; jejich oči se pak otevřely.
244. On na ně hleděl, když se jejich oči otevřely, a volal na ně. Berani ho spatřili a všichni k němu
     běželi.
245. Nicméně orli, supi, havrani a luňáci v trhání ovcí stále pokračovali, vrhajíce se na ně a
     požírajíce je. Zatímco ovce tiše stály, berani naříkali a křičeli.
246. Havrani se s ní pustili do boje a v zápase se snažili její roh strhnout, avšak nepodařilo se jim
     to.
247. Hleděl jsem na ně do chví1e, než přišli pastýři. Orli, sup i a luňáci na havrany křičeli, aby roh
     té ovce ulomili. Zatímco se s ní potýkali, on zápasil s nimi a volal o Boží pomoc.
248. Díval jsem se, dokud nepřišel onen muž, který zapisoval jména pastýřů a pozvedal je před
     Pána ovcí; ten mu pomohl, zachránil ho a všechno objasnil. Tak k té ovci sestoupila pomoc.
249. Díval jsem se dále, dokud k nim nepřišel v hněvu Pán ovcí. Všichni, když ho spatřili, uprchli
     a skryli se před jeho tváří v temnotách. 16. Všichni orli, supi, havrani a luňáci se shromáždili a
     přivedli s sebou všechny ovce z pastvin; přišli všichni společně a vzájemně si pomáhali, aby
     onen roh ovce zlomili.
250. Viděl jsem onoho muže, jenž psal knihu podle příkazu Pána, jak otevírá knihu zkázy, kterou
     způsobilo oněch dvanáct posledních pastýřů, a jak před Pánem ovcí vyhlašuje obvinění, že tito
     způsobili mnohem větší zkázu než jejich předchůdci.
251. Viděl jsem, jak k nim Pán ovcí přišel, vzal do ruky hůl svého hněvu a udeřil jí do země, až se
     rozpoltila. Veškerá zvěř a nebeské ptactvo se vyjma oněch ovcí propadly do země a ta je
     pohřbila.
252. Také jsem viděl, jak byl ovcím dán velký meč, aby vytáhly do boje proti veškeré polní zvěři a
     pobily ji. Všechna zvěř a nebeské ptactvo se před jejich tváří rozutekly.
253. Dále jsem viděl, jak byl v líbezné zemi postaven trůn a Pán ovcí na něj zasedl; a muž vzal
     zapečetěné knihy a před Pánem ovcí je otevřel.
254. Pán pak zavolal lidi, těch sedm prvních bílých, a přikázal, aby před něho přivedli některou z
     prvních předních hvězd a ty z hvězd, jejichž údy se podobají údu koňskému, jakož i onu první
     hvězdu, která už dříve spadla. Oni je všechny před něho přivedli.
255. On rozmlouval s mužem, který v jeho přítomnosti zapisoval a který byl jedním z bílých, a řekl
     mu: “Vezmi oněch sedmdesát pastýřů, jimž jsem odevzdal ovce, a spoutej je za to, že z nich
     pobili více, než jsem jim přikázal.”
256. A hle, viděl jsem všechny svázané, jak stojí před ním.
257. Pak se konal soud – nejdříve nad hvězdami; byly souzeny a shledány vinnými a odešly na
     místo vykonání rozsudku. Byly uvrženy do propasti plné planoucího ohně a plné ohňových
     sloupů.
258. Pak oněch sedmdesát pastýřů bylo soudem shledáno vinnými a rovněž uvrženo do oné
     ohnivé propasti.
259. V té době jsem uviděl, jak se uprostřed země otevřela další podobná propast plná ohně. Pak
     byly přivedeny ony oslepené ovce, všechny byly soudem shledány vinnými, uvrženy do této
     ohnivé propasti a spáleny. Ta propast se nalézá napravo od onoho domu.
260. Viděl jsem ty ovce hořet; hořely i jejich kosti.
261. Stál jsem, dívaje se, jak je onen starobylý dům rozbírán; byly odstraněny všechny sloupy a
     všechny trámy a spolu s nimi byly zabaleny okrasy onoho domu, odneseny a uloženy na
     jednom místě na jihu země.
262. A viděl jsem, jak Pán ovcí dal vzniknout novému domu, většímu a vyššímu než ten první, a
     postavil jej na původních základech: Všechny jeho sloupy byly nové, rovněž okrasy byly nové a
     masivnější než ty původní, které byly odneseny. Všechny ovce byly uvnitř.
263. Poté jsem uviděl všechny ovce, které přežily, a všechna pozemská zvířata a všechny
     nebeské ptáky, jak se snášejí k zemi a vzdávají oněm ovcím hold a ujišťují je svou poslušností
     všem jejich příkazům.
264. Oni tři bíle odění, kteří mi předtím dovolili vystoupit nahoru, mě pak vzali za ruku – přičemž
     se mě držela i ona ovce – pozvedli mě a postavili do středu všech ovcí dříve, než začal soud.
265. Všechny ty ovce byly bílé a jejich vlna byla vzrostlá a čistá.
266. Všechny z těch, které byly pobity a rozehnány, jakož i všechna polní zvířata a všichni
     nebeští ptáci se shromáždili v onom domě. Pán ovcí se velice radoval, neboť všichni se
     poslušně navrátili do jeho domu.
267. Díval jsem se, jak odložili meč, který byl dán ovcím; odnesli jej zpět do domu a v přítomnosti
     Pána dali pod pečeť. Všechny ovce pak byly pozvány do onoho domu, ten je však nemohl
     všechny pojmout.
268. Oči všech se otevřely a spatřily dobro a nebyl mezi nimi nikdo, kdo by neviděl.
269. Také jsem si povšiml, že ten dům byl veliký, prostorný a velmi plný.
270. Dále jsem uviděl, že se narodila jedna bílá kráva s velkými rohy; všechna polní zvěř a
     nebeské ptactvo se jí bály a neustále ji zahrnovaly prosbami.
271. Díval jsem se, jak se všichni její příbuzní proměnili a stali se bílými kravami; první mezi nimi
     se stala něčím, a to něco se stalo velkým zvířetem s mohutnými černými rohy. Pán ovcí se nad
     nimi a nad všemi kravami zaradoval.
272. Já jsem v jejich středu usnul. Když jsem se probudil, všechno jsem uviděl.
273. To bylo vidění, které jsem měl ve spánku. Pak jsem se probudil a velebil Pána spravedlnosti
     a vzdával mu slávu.
274. Poté jsem se rozplakal usedavým pláčem a mé slzy neustaly; nemohl jsem to vydržet. Když
     jsem měl oči otevřené, řinuly se mi slzy kvůli tomu, co jsem viděl; neboť to všechno přijde a
     vyplní se. Byly mi též ukázány všemožné skutky lidí.
275. Této noci jsem si vzpomněl na svůj dřívější sen a kvůli němu jsem rovněž plakal a zmocnil
     se mě neklid, neboť jsem uzřel ono vidění.
     Kapitola 91
276. Nyní, můj synu Metúšelachu, ke mně svolej všechny své bratry a shromáždi u mne všechny
     děti své matky; neboť mě volá hlas a je na mne vyléván duch, abych vám mohl ukázat vše, co je
     vám až na věky souzeno.
277. Pak se Metúšelach vzdálil a svolal k sobě všechny své bratry a shromáždil svou rodinu.
278. K nim všem, dětem spravedlnosti, promlouval těmito slovy: “Slyšte, vy děti Henochovy, každé
     slovo svého otce a pozorně naslouchejte hlasu mých úst; obracím se na vás s naléhavou
     prosbou, moji milovaní: Milujte spravedlnost a držte se jí.
279. Ke spravedlnosti nepřistupujte s rozdvojeným srdcem a nespolčujte se s těmi, jejichž srdce je
     dvojaké. Dodržujte spravedlnost, mé děti, a ona vás povede dobrými cestami; spravedlnost vám
     bude přítelkyní.
280. Já totiž vím, že se na zemi rozmnoží násilí; dojde zde k obrovské pohromě a zavládne
     všemožné bezpráví. To však bude vymýceno i s kořeny; zanikne vše, co bylo zbudováno.
281. Bezpráví se ovšem vrátí a bude k němu na zemi znovu docházet; všechny podoby bezpráví,
     násilí a svévole zachvátí zemi s dvojnásobnou silou.
282. A až se bezpráví, hřích a rouhání ve všem počínání rozmohou a proradnost, zločinnost a
     nemravnost se rozrostou, přijde na ně všechny z nebes veliký trest: Svatý Pán se objeví s
     hněvem a trestem, aby na zemi vykonal soud.
283. V oněch dnech bude násilí vymýceno i s kořeny a podobně budou vyrvány i kořeny bezpráví
     a klamu a budou vyhlazeny zpod nebes.
284. Vše, co je spojeno s pohany, dojde zániku: Věže budou spáleny ohněm a vyvráceny ze země.
     Oni pak budou vrženi do ohně soudu, aby zahynuli v hněvu mocného věčného soudu.
285. Ze spánku potom vstane spravedlivý; probudí se a lidem I bude dána moudrost.”
286. Poté bude bezpráví vykořeněno a hříšníci budou vyhlazeni; spolu s rouhači budou vyhlazeni
     ze všech míst; ti pak, kdo osnují násilí a dopouštějí se rouhání, zajdou nožem.b
287. Poté nastane další, v pořadí osmý týden – týden spravedlnosti; bude mu dán meč, aby
     vykonal spravedlnost a soud nad těmi, kdo se dopouštějí násilí; hříšníci budou vydáni do rukou
     spravedlivých. Pro velikého Krále bude ve slávě zbudován dům až na věky.
288. Právě oni v jeho závěru získají skrze svou spravedlnost domy.
289. Poté, v devátém týdnu, bude před celým světem vyhlášen spravedlivý soud; všechny skutky
     svévolníků vymizí z povrchu celé země a budou odepsány k věčnému zničení; všichni lidé
     upnou své zraky k cestě spravedlnosti.
290. Posléze v desátém týdnu v jeho sedmé části nadejde velký věčný soud, ve kterém on
     vykoná pomstu mezi anděly.
291. Původní nebe zmizí a zanikne a objeví se nebe nové; všechny mocnosti nebes budou zářit
     na věky sedmkrát silněji.
292. Po tomto týdnu nastane mnoho týdnů bezpočtu na věky ve znamení dobroty a
     spravedlnosti, a o hříchu se už provždy nebude mluvit.
293. Nyní promluvím k vám, mé děti, a ukážu vám cesty spravedlnosti a cesty svévole; navíc
     vám učiním odhalení, abyste věděli, co přijde.
294. Nuže naslouchejte mi, mé děti, ubírejte se po cestách spravedlnosti a nechoďte po cestách
     svévole, neboť všichni, kdo chodí po cestách nespravedlnosti, navždy zahynou.”
     Kapitola 92
295. Kniha sepsaná Henochem, autorem veškeré nauky moudrosti, zasluhuje chválu ode všech
     lidí a je soudcem celé země. Byla sepsána pro všechny mé děti, které bydlí na zemi, i pro
     pozdější pokolení, která budou dbát na dodržování spravedlnosti a pokoje.
296. Váš duch nechť se neznepokojuje ohledně časů, neboť Svatý a Veliký všemu vyměřil svůj
     čas.
297. Spravedlivý se probudí ze spánku, povstane a bude se ubírat po cestách spravedlnosti; celá
     jeho cesta bude poutí ve znamení věčné dobroty a milosrdenství.
298. Bude milosrdný ke spravedlivému, dá mu věčnou bezúhonnost, dá mu moc, setrvá v dobrotě
     a spravedlnosti a bude žít ve věčném světle.
299. Hřích navždy zahyne v temnotě a nebude viděn od onoho dne až na věky.
     Kapitola 93
300. Poté začal Henoch vyprávět z knih.
301. Pravi1: “O dětech spravedlnosti, o vyvolených světa a o bylině pravdy – o těchto věcech k
     vám chci hovořit, mé děti; já, Henoch, vás zpravím o všem, co mi bylo zjeveno v nebeském
     vidění, co jsem se dozvěděl ze slov “svatých andělů” a co jsem vyrozuměl z nebeských tabulek.
     “
302. Když Henoch začal vyprávět z knih, pravi1: “Narodil jsem se sedmého dne v prvním týdnu,
     kdy stále ještě trvalo právo a spravedlnost.
303. Po mně, v druhém týdnu, povstane veliké zlo; bude bujet klam a v něm nastane první konec.
     Jeden muž však bude před ním zachráněn. Až to pomine, rozmnoží se bezpráví, ale on vytvoří
     pro hříšníky zákony.
304. Poté na konci třetího týdne bude vyvolen jeden muž jako bylina spravedlivého soudu a po
     něm se objeví jiný jako věčná bylina spravedlnosti.
305. Na konci čtvrtého týdne budou mít vidění svatí a spravedliví a bude vytvořen zákon a ohrada
     (ochrana?) pro všechna budoucí pokolení.
306. Na konci pátého týdne bude na věky vystavěn dům slávy a království.
307. V šestém týdnu budou oči všech, kdo budou uvnitř, zastřeny a srdce všech zapomenou na
     moudrost. V tom povstane jeden muž. Dům království při své dostavbě zajde v plamenech a
     celý rod vyvoleného kořene bude rozptýlen.
308. Poté v sedmém týdnu povstane zvrácené pokolení; jeho skutků bude mnoho a všechny
     budou zločinné.
309. Na jeho konci budou z věčné byliny spravedlnosti vybráni vyvolení, jimž se dostane o celém
     jeho stvoření sedminásobné poučení.
310. Neboť existuje vůbec nějaká lidská bytost, která by se odvážila naslouchat hlasu Svatého
     bez zachvění? Existuje ten, jenž by byl s to domýšlet jeho myšlenky? Je v lidském pokolení ten,
     kdo by byl schopen sledovat všechny skutky nebes?
311. Co by to muselo být za člověka, aby mohl pohlédnout do nebes, a jaký by musel být ten,
     kdo by byl s to pochopit tvořivost nebes tak, že by spatřil duši či dokonce snad ducha a vše to
     vypověděl – a to i kdyby tam vystoupil, spatřil všechny jejich končiny a přemýšlel o nich, anebo
     kdyby konal jako nebeské bytosti?
312. A jaký ze všech lidí by musel být ten, kdo by byl s to rozpoznat, jaká je šířka a délka země?
     Komu byly všechny její rozměry ukázány?
313. Najde se snad nějaká lidská bytost, která by dovedla poznat, jak jsou nebesa dlouhá, jak
     vysoká a na čem spočívají, jak velký je počet hvězd a kde jsou všechna nebeská světla
     upevněna?”
     Kapitola 94
314. Nyní bych vám, mé děti, chtěl říci: Milujte spravedlnost a držte se jí. Neboť cesty
     spravedlnosti jsou hodny toho, aby se po nich chodilo, zatímco cestám svévole bude náhlý a
     zničující konec.
315. Některým známým osobám příštího pokolení budou odhaleny cesty násilí a smrti, a ony se od
     nich budou držet v uctivé vzdálenosti a nepůjdou po nich.
316. Vám, spravedlivým, teď říkám: Nechoďte cestou zla, ani cestami smrti! Ani se jim
     nepřibližujte, abyste nebyli zahubeni.
317. Hledejte a zvolte si spravedlnost a zbožný život, choďte po cestách pokoje, abyste si uchovali
     život a byli shledáni čestnými!
318. Opatrujte má slova v hloubi svých srdcí a nedopusťte, aby byla z vašich srdcí vymazána! Já
     totiž vím, že hříšníci budou lidi navádět, aby se dopouštěli hříšných praktik. Pro ně nebude
     nalezeno žádné místo, avšak pokoušení hříšníků se tím nezmenší.
319. Běda těm, kdo vyvíjejí útlak a násilí a osnují podvodné skutky! Neboť budou brzy zničeni a
     nedojdou pokoje.
320. Běda těm, kdo stavějí své domy v hříchu! Neboť všechny budou rozbořeny do základů a oni
     sami zajdou mečem. Ti, kdo se obklopují zlatem a stříbrem, budou znenadání odsouzeni k
     záhubě.
321. Běda vám bohatým! Neboť vy jste spoléhali jen na své bohatství. O něj přijdete, protože jste
     ve dnech blahobytu nemysleli na Nejvyššího.
322. Dopouštěli jste se rouhání a nespravedlnosti, a proto jste určeni pro den krvavé lázně a pro
     den temnoty v čase velikého soudu.
323. Dávám vám na vědomí, že ten, který vás stvořil, vás svrhne; pro váš pád nebude žádného
     slitování a váš Stvořitel se bude z vaší zkázy radovat.
324. Vaši spravedliví se v oněch dnech stanou příčinou hanby hříšníků a bezbožníků.
     Kapitola 95
325. Kdo přiměje mé oči, aby byly jako oblaka vody, abych nad vámi mohl plakat a jako oblaka
     vody prolévat slzy a odpočinout si od hoře svého srdce!?
326. Kdo vám dovolil, abyste se oddávali nenávisti a páchali zlo? Stihne vás soud, hříšníci!
327. Vy spravedliví se hříšníků nebojte! Neboť Pán je znovu odevzdá do vašich rukou, abyste nad
     nimi podle své vůle vykonali soud.
328. Běda vám, kdo pronášíte takové kletby, které se nedají zrušit! Pro vaše hříchy vám jakákoli
     pomoc zůstane vzdálena.
329. Běda vám, kdo svým bližním oplácíte zlem, neboť budete odměněni podle svých skutků.
330. Běda vám, lživí svědkové, i těm, kdo osnují špatnosti, neboť znenadání zahynete.
331. Běda vám, hříšníci, za to, že pronásledujete spravedlivé! Vy sami budete vydáni a vystaveni
     krutému pronásledování a jeho jařmo na vás těžce dolehne.
     Kapitola 96
332. Buďte plni důvěry, vy spravedliví, neboť hříšníci před vámi brzy zahynou a vy nad nimi získáte
     vládu podle své vůle.
333. V den soužení hříšníků budou vaše děti vyzvednuty nahoru, vznesou se jako orli a vaše
     obydlí bude výše než supi. Vy pak vystoupíte nahoru jako veverky a před utiskovateli se navěky
     uchýlíte do skalních rozsedlin a štěrbin, zatímco oni budou nad vámi bědovat a kvílet jako
     sirény.
334. Vy však, kdo jste zakusili bolest, se nebojte, neboť pro vás je připraven lék; osvítí vás jasné
     světlo a z nebes uslyšíte hlas pokoje.
335. Běda vám, hříšníci, neboť vaše bohatství způsobuje, že vypadáte jako spravedliví, ačkoli
     vaše srdce vás kárají jako hříšníky; i tato skutečnost bude proti vám sloužit jako svědectví, jako
     doklad vašich špatných skutků.
336. Běda vám, kdo se živíte nejlepší pšenicí, kdo pijete sílu z nitra pramene a násilně dupete po
     pokorných.
337. Běda vám, kdo nikdy nemáte nouzi o vodu, neboť brzy dojdete odplaty: budete zahubeni a
     seschnete, protože jste opustili pramen života.
338. Běda vám, kdo se dopouštíte násilí, klamu a rouhání! Obrátí se to proti vám jako doklad vaší
     svévole.
339. Běda vám, vy mocní, kdo silou utiskujete spravedlivé, neboť přichází den vaší záhuby. Pro
     spravedlivé však v oněch dnech, v době vašeho soudu, přijdou dny dobré.
     Kapitola 97
340. Vy spravedliví, věřte! Hříšníci dojdou hanby a v den soudu nad nespravedlností budou
     zahubeni.
341. O tom nepochybujte, vždyť Nejvyšší na váš konec nezapomíná a andělé nebes se budou z
     vaší zkázy radovat.
342. Co si počnete, vy hříšníci, a kam v onen den soudu uprchnete, až uslyšíte hlas modlitby
     spravedlivých?
343. I vy o nich vydáte svědectví: dostali jste se totiž do společenství hříšníků.
344. V oněch dnech, kdy dolehne modlitba spravedlivých k Pánu, nastanou vám dny soudu. .
345. Všechna slova o vaší nepravosti budou přečtena před Velkým a Svatým a vaše tvář se
     pokryje hanbou. On zavrhne každý čin založený na nespravedlnosti.
346. Běda vám, hříšníci, kdo jste uprostřed moře i na souši; vy, jejichž špatná pověst vás
     usvědčuje.
347. Běda vám, kdo získáváte stříbro a zlato nepoctivým způsobem. Vy řeknete: “Nabyli jsme
     bohatství a nahromadili majetek, získali jsme všechno, po čem jsme bažili.
348. Nyní tedy dělejme, co se nám zlíbí, neboť jsme nashromáždili stříbro a naplnili své pokladnice
     penězi jako vodou; v našich domech je mnoho čeledi.”
349. Vaše lži plynou jako voda, neboť bohatství vám nezůstane. Rychle se od vás vznese,
     protože jste je nabyli nepoctivým způsobem a budete vystaveni velkému prokletí.
     Kapitola 98
350. Nyní vám moudrým i pošetilým přísahám, že na zemi uvidíte přemnohé věci.
351. Vždyť vy muži se ověšujete více ozdobami než ženy a více pestrobarevnými oděvy než
     panny (dívky). V panování, v okázalosti, v moci, ve stříbře, ve zlatě, v purpuru, v nádheře a v
     pokrmech se jejich majetek rozplyne jako voda.
352. Jelikož jsou nerozumní a postrádají moudrosti, zahynou spolu se svým majetkem a s celou
     svou slávou a okázalostí a jejich duše bude v hanbě, krveprolití a bídě uvržena do ohnivé pece.
353. Přísahal jsem vám, vy hříšníci: Jako se hora ještě nikdy neproměnila v otroka, nestane se ani
     služkou ženy; podobně také hřích nebyl na zemi seslán, ale způsobili jej sami lidé. Ti, kdo hřích
     páchají, dojdou velkého zatracení.
354. Podobně neplodnost nebyla ženě dána, vždyť ona umírá bezdětná jen kvůli tomu, co
     spáchala svýma rukama.
355. Přísahal jsem vám, hříšníci, při Svatém a Velikém, že všechny vaše hanebné skutky budou v
     nebesích odhaleny a že žádný váš násilný čin nezůstane skryt a utajen.
356. Nemyslete si v duchu a neříkejte si ve svém srdci, že nevíte a ani nevidíte, že se o každém
     hříchu v nebesích v přítomnosti Nejvyššího činí každý den záznam.
357. Od nynějška tedy víte, že všechny násilné činy, jichž jste se dopustili, jsou každý den
     zapisovány až do dne vašeho soudu.
358. Běda vám, pošetilci, neboť kvůli své bláhovosti zahynete! Přehlížíte moudré, a proto dobro
     nebude vaším údělem.
359. Nyní tedy vězte, že je vám určen den zániku. Nedoufejte, že jako hříšníci budete dále žít;
     naopak, země se po vás slehne a zemřete. Nedojdete vykoupení, neboť zahynete v den
     velikého soudu, v den utrpení a velké hanby pro své duše.
360. Běda vám, vy zatvrzelého srdce, kdo pácháte zlo a sytíte se krví! Odkud vezmete dobré věci
     k jídlu, pití a nasycení? Ze všech těch dobrých věcí, které nám Pán, Nejvyšší dal v hojnosti na
     zemi? Pokoj vám není souzen!
361. Běda vám, kdo milujete skutky nespravedlnosti! Proč se kojíte marnými nadějemi v něco
     dobrého? Vězte, že budete vydáni do rukou spravedlivých; ti vám podříznou krk a bez milosti
     vás zabijí.
362. Běda vám, kdo máte radost z utrpení spravedlivých! Neboť pro vás nebude vyhlouben
     žádný hrob.
363. Běda vám, kdo nepřikládáte váhu slovům spravedlivých! Neboť jste bez naděje na život.
364. Běda vám, kdo písmem zvěčňujete slova lži a bezbožnosti! Své lži zapisujete proto, aby je
     četli ostatní a jimi pomý1eni se dopouštěli nepravostí. Nedostane se jim pokoje, ale zemřou
     nečekanou smrtí.
     Kapitola 99
365. Běda těm, kdo páchají bezbožnosti, kdo oslavují a v úctě chovají slova lži! Nečeká vás nic
     než zhouba a zkažený život.
366. Běda těm, kdo překrucují slova pravdy, porušují věčný zákon a sami sebe pokládají za prosté
     hříchu; budou na zemi zadupáni.
367. V oněch dnech buďte vy, spravedliví, připraveni pozvednout na dosvědčení své modlitby; pak
     je jako svědectví předložte před anděly, aby oni mohli provinění hříšníků předložit před
     Nejvyššího jako doklad.
368. V oněch dnech budou národy uvedeny ve zmatek a v den zkázy se srotí rodiny národů.
369. V oněch dnech ti, kdo mají nouzi, vyjdou, roztrhají své děti a pohodí je; budou provádět
     potraty svých nenarozených dětí a odvrhnou kojence; opustí je a se svými nejbližšími nebudou
     mít žádné slitování. 6. Přísahám vám znovu, hříšníci, že váš hřích je připraven pro den
     nekonečného krveprolití.
370. Těm, kdo se klanějí kamenům, i těm, kdo ze zlata, stříbra, dřeva a hlíny zhotovují sochy, i
     těm, kdo z nevědomosti uctívají zlé duchy, démony a všemožné modly, se od nich nedostane
     žádné pomoci.
371. Pošetilost jejich srdcí je naplní zlobou, ze strachu se jim zakalí zrak a ztratí schopnost vidět
     sny.
372. Proto se stanou zlými a ustrašenými, že všechny své skutky činili ve lži a klaněli se
     kamenům; proto budou naráz zahubeni.
373. V těchto dnech však bude blaze všem, kdo přijali slova moudrosti, porozuměli jim a
     následují cestu Nejvyššího. Půjdou po cestě jeho spravedlnosti, a nestanou se bezbožnými
     spolu s bezbožníky, neboť oni budou spaseni.
374. Běda vám, kdo své bližní vydáváte zlu! Neboť v podsvětí vás čeká smrt.
375. Běda vám, kdo zhotovujete hříšné a falešné míry, a jste tak na zemi příčinou roztrpčení!
     Neboť v něm najdete záhubu.
376. Běda vám, kdo z lopoty jiných stavíte své domy, jejichž stavivem jsou jen cihly a kameny
     hříchu. Pravím vám, nedočkáte se pokoje.
377. Běda těm, kdo odmítají míru a věčné dědictví svých otců a jejichž duše vyznávají modly!
     Neboť nedojdou pokoje!
378. Běda těm, kdo páchají bezpráví, napomáhají útisku a až do dne velkého soudu zabíjejí své
     bližní.
379. Neboť on umenší vaši slávu, vnese trýzeň do vašich srdcí a probudí ducha svého hněvu,
     aby vás všechny vyhladil mečem. Všichni spravedliví a svatí uchovají vaše hříchy v paměti.
     Kapitola 100
380. V oněch dnech budou na jednom místě pobiti otcové spolu se syny, bratři padnou spolu se
     svými druhy, až potečou potoky jejich krve.
381. Neboť člověk se neubrání, aby nevztáhl svou vražednou ruku na své syny a syny svých synů,
     a hříšníku se nepodaří zadržet svou ruku před vlastním ctěným bratrem; od východu do západu
     slunce se budou vzájemně vyvražďovat.
382. Koně se budou po prsa brodit v krvi hříšníků a vůz se v ní potopí až po okraj.
383. V oněch dnech sestoupí andělé na skrytá místa a na jednom z nich shromáždí všechny, kdo
     způsobili, že na zem 1 sestoupil hřích. Nejvyšší pak v onen den soudu povstane, aby nad
     hříšníky vykonal veliký soud. 5. Ze svatých andělů ustanoví nad spravedlivými a svatými
     ochránce, kteří je budou střežit jako zřítelnici oka, dokud on neskoncuje s veškerým zlem a
     veškerými hříchy. Ačkoli spravedliví budou spát dlouhým spánkem, není nic, čeho by se měli
     obávat.
384. Vskutku moudří mezi lidmi prohlédnou a děti země porozumějí všem slovům této knihy a
     poznají, že jejich bohatství je nemůže při pádu jejich hříchů zachránit.
385. Běda vám, hříšníci, budete-li sužovat spravedlivé v den velké úzkosti a dáte-li jim zahynout v
     ohni! Podle vašich skutků se vám dostane odplaty.
386. Běda vám, vy se zatvrzelým srdcem, kdo projevujete bdělost jen v osnování zla! Padne na
     vás strach a nenajde se nikdo, kdo by vám přišel na pomoc.
387. Běda vám, hříšníci! Pro slova vašich úst a pro činy vašich rukou, jež jsou skutky vaší
     bezbožnosti, shoříte v plamenech sálajícího ohně. 10. Nyní vězte, že vaše skutky budou ve
     vztahu k vaším hříchům, které jste spáchali na zemi, zkoumat v nebi andělé podle slunce, podle
     měsíce a podle hvězd. Soud je v rukou spravedlivých.
388. On přiměje každý oblak, mlhu, rosu a déšť, aby proti vám vydaly svědectví, neboť ty
     všechny vám budou odepřeny, aby pro vás nesestupovaly; vzhledem k vašim hříchům totiž
     nebudou o to ani stát.
389. Nyní dejte dary dešti, aby mu v sestupování na vás nebylo bráněno. Snad také rose, aby
     nadále sestupovala, byste mohli dát zlato a stříbro.
390. Až na vás padnou jinovatka a sníh se svým chladem a zaduje vánice se všemi svými
     pohromami, nebudete jim v oněch dnech s to čelit.
     Kapitola 101
391. Pozorujte nebesa, vy děti nebes, a všechna díla Nejvyššího, bojte se jej a nečiňte před ním
     žádné zlo.
392. Jestliže zavře okna nebes a zabrání dešti a rose, aby sestupovaly na zemi, co pak budete
     dělat?
393. Nebo jestliže na vás sešle svůj hněv pro vaše činy, nebudete to vy, kdo jej bude prosit?
     Jelikož pronášíte troufalá a silná slova proti jeho spravedlnosti, nedojdete pokoje.
394. Cožpak nevídáte námořníky lodí, jak jsou jejich lodi zmítány vlnami, kymácejí se ve větru a
     ocitají se v nebezpečí?
395. Zmocňuje se jich strach, že všechen jejich cenný majetek klesne do moře spolu s nimi, a oni
     ve svém srdci nemyslí na nic příjemného, neboť moře je pohltí a oni v něm najdou záhubu.
396. Není celé moře a všechna jeho vodstva a veškerý jeho pohyb dílem Nejvyššího a neohraničil
     a nespoutal je celé pískem?
397. Při jeho pokárání se moře bojí a vysychá, až všechny jeho ryby hynou spolu se vším
     ostatním, co je v něm. Vy však, hříšníci, kdo jste na zemi, před ním nemáte strach.
398. Cožpak on neudělal nebesa a zemi i všechno, co je v nich? A neobdařil snad rozumem a
     moudrostí všechny, kdo se pohybují na zemi a kdo jsou v moři?
399. Nebojí se plavci z lodí moře? Leda hříšníci se Nejvyššího nebojí.
     Kapitola 102
400. V oněch dnech, až on na vás bude dštít strašlivý oheň, kam se uchýlíte a kde najdete
     bezpečí? A až na vás bude metat svá slova, nepocítíte zděšení a strach?
401. Také všechna nebeská světla se zachvějí obrovským strachem a celá země bude zděšena,
     bude se chvět a ocitne se ve zmatku.
402. Všichni andělé vykonají své příkazy a budou se snažit ukrýt před nejvyšší Slávou (slávou
     Nejvyššího) a děti země se ve zmatku budou třást. Vy, hříšníci, pak budete navždy prokleti a
     nedojdete míru.
403. A však vy, duše spravedlivých, se nebojte a mějte naději, že zemřete ve spravedlnosti.
404. Nermuťte se, že vaše duše sestupuje v žalu do podsvětí a že se vám za vašeho pozemského
     života nedařilo podle vaší dobroty. Doba, v níž jste žili, byla věru dobou hříšníků, dobou prokletí
     a pohrom.
405. Až zemřete, budou nad vámi hříšníci říkat: “Vždyť tak jako my umírají i spravedliví; jaký užitek
     mají ze svých skutků?
406. Hle, umírají v žalu a v temnotě stejně jako my, jakou tedy před námi mají výhodu? Od
     nynějška jsme si rovní.
407. Čeho se jim na věky dostane a co uvidí? Neboť hle, oni vskutku zemřeli a od nynějška až na
     věky světlo nespatří.”
408. Nyní vám pravím, hříšníci: “Nabažili jste se jídla a pití, loupení a hříchů, ožebračování lidí a
     získávání bohatství i patření na dobré dny.
409. Viděli jste spravedlivé, jak vypadá jejich konec? Až do jejich smrti na nich totiž nebylo
     shledáno žádné provinění.
410. A přesto zemřeli a stali se těmi, kdo nejsou; jejich duše sestoupily v mučivé úzkosti do
     podsvětí.”
     Kapitola 103
411. Nyní vám, spravedliví, přísahám při slávě Nejvyššího. Při cti a majestátu jeho království i při
     jeho velikosti vám přísahám.
412. Znám toto tajemství; četl jsem nebeské tabulky a viděl jsem knihu svatých; nalezl jsem, co je
     v nich zapsáno a zaneseno.
413. Všechny dobré věci, radost a sláva jsou připraveny a zaznamenány pro duše těch, kdo
     zemřeli ve spravedlnosti; vám budou poskytnuty mnohé dobré věci jako náhrada za vaše útrapy,
     přičemž váš podíl převýší podíl živých.
414. Vaše duše, vás, kdo zemřete ve spravedlnosti, budou žít, radovat se a budou šťastny. Jejich
     duše nezahynou a jejich památka zůstane před tváří Velikého po všechna pokolení světa. Proto
     se pro jejich ponížení netrapte.
415. Běda vám, mrtví hříšníci! Až budete v přemíře svých hříchů umírat, pak ti, kdo jsou jako vy, o
     vás řeknou: “Vy hříšníci jste šťastni! Hříšníci spatřili všechny své dny.
416. Nyní zemřeli v blahobytu a bohatství; za svého života nepoznali utrpení a zabíjení; zemřeli ve
     slávě a za jejich života nad nimi nebyl vykonán žádný soud.”
417. Vy sami víte, že oni přivedou své duše do podsvětí a zakusí zlo a velké soužení.
418. Vaše duše vstoupí do temnot okovů a planoucího ohně, kde bude velký soud. Velký soud
     nastane pro všechna pokolení světa. Běda vám, neboť pro vás nebude pokoj.
419. Spravedlivým a dobrým, kteří jsou v životě, neříkejte: “Ve dnech našeho strádání jsme snášeli
     útrapy a zakusili jsme veškeré trýzně; setkali jsme se s mnoha zlými věcmi a jsme vyčerpáni;
     stali jsme se nepočetnými a náš duch se stal malým.
420. Jsme zničeni a není nikdo, kdo by nám pomohl slovem či něčím jiným; jsme zmučeni a
     zničeni a nedoufáme, že ještě uvidíme život den po dni.
421. Doufali jsme, že budeme hlavou, a stali jsme se chvostem. Při práci jsme se lopotili a nad
     svým pachtěním jsme neměli žádné moci. Stali jsme se potravou hhsníků a svévolníci nás
     obtížili svým jhem.
422. Nadvládu nad námi získali ti, kdo nás nenávidí a zraňují; sklonili jsem své šíje před těmi,
     kdož nás nenávidí, ti však s námi nemají žádné slitování.
423. Chtěli jsme od nich odejít, abychom mohli uprchnout a získat klid, avšak nenalezli jsme
     místo, kam bychom se uchýlili a zachránili před nimi.
424. Ve svém soužení jsme se s žalobou obrátili k vládcům. Pozvedali jsme svůj hlas proti těm,
     kdo nás pohlcují, avšak vládcové našemu volání nevěnovali pozornost a našemu hlasu nechtěli
     naslouchat.
425. Naopak pomáhali těm, kdo nás okrádali a požírali a byli příčinou, že nás ubývalo. Vládcové
     jejich násilné činy skrývali a nesňali z nás jho těch, kdo nás požírají, rozhánějí a usmrcují; naše
     usmrcování skrývají a nejsou pamětlivi toho, že tito násilníci proti nám pozvedli své ruce.”
     Kapitola 104
426. Přísahám vám, že v nebesích si vás andělé provždy zapamatují před slávou Velikého a vaše
     jména budou zapsána před slávou Nejvyššího.
427. Doufejte, neboť dříve jste hynuli kvůli zlu a lopotné práci, nyní však budete zářit jako světla
     nebes. Budete zářit a budete viděni; brány nebes vám budou otevřeny.
428. Vytrvejte ve svém volání po soudu, a on se vám ukáže. Všechna vaše utrpení zakusí! vládci
     a všichni, kdo pomáhali těm, kteří vás okrádali.
429. Doufejte a svou naději neopouštějte! Čeká vás velká radost jako nebeské anděly.
430. Co tedy budete mít za povinnost učinit? V den velkého soudu se nebudete muset skrývat a
     nebudete shledáni hříšníky, nýbrž věčný soud zůstane od vás vzdálen po všechna pokolení
     světa.
431. Nyní se, vy spravedliví, neobávejte, když vidíte hříšníky na jejich cestách v plné síle a
     rozkvětu; nestaňte se jejich druhy, nýbrž se od jejich násilných činů držte vzdáleni. Stanete se
     druhy dobrých na nebesích.
432. Ačkoli vy hříšníci říkáte: “Všechny naše hříchy zkoumány a zapsány nebudou,” přesto budou
     vaše hříchy zapisovány každý den.
433. Nyní vám ukážu, že světlo i temnota, den i noc vidí všechny vaše hříchy.
434. Nebuďte ve svých srdcích svévolní, nelžete, neměňte slova pravdy, nevyslovujte lživá tvrzení
     proti slovům Svatého a Velkého a nezabývejte se svými modlami, neboť všechny vaše lži a
     všechna vaše svévole se ukáže nikoli jako spravedlnost, nýbrž jako velký hřích.
435. Nyní tedy znám toto tajemství: že mnozí hříšníci mění a překrucují slova pravdy, mluví zlá
     slova, lžou a vytvářejí smyšlenky a na základě svých slov spisují knihy.
436. Kéž by všechna má slova zapisovali ve svých jazycích věrně, nic neměnili ani nic z mých
     slov nevynechávali, nýbrž vše věrně zapisovali. Vše, co jsem o nich dříve svědecky vypověděl.
437. Ještě znám jiné tajemství: že spravedlivým a moudrým budou dána Písma pro radost,
     pravdu a bohatou moudrost.
438. Budou jim tedy dána Písma a oni v ně budou věřit a radovat se z nich. Všichni spravedliví,
     kteří z nich budou poznávat veškeré cesty pravdy, dojdou odměny.
     Kapitola 105
439. “V oněch dnech,” říká Pán, “oni zavolají a dětem ve své moudrosti vydají svědectví. Ukažte
     jim to, neboť vy jste jejich vůdci; skrze vás má získat země odplatu.
440. Já a můj Syn se s nimi na cestách spravedlnosti za jejich života navždy spojíme a pro vás
     nastane pokoj. Radujte se, děti spravedlnosti. Amen. “
     Kapitola 106
441. Po několika dnech vzal můj syn Metúšelach ženu pro svého syna Lámecha a ona od něho
     otěhotněla a porodila syna.
442. Jeho tělo bylo bílé jako sníh a červené jako růže; vlasy na jeho hlavě, dlouhé kadeře, byly
     bílé jako vlna a jeho oči byly krásné. Když otevřel oči, rozzářil jimi celý dům jako slunce a celý
     dům se pak velmi projasnil.
443. Když byl vzat z rukou porodní báby, otevřel ústa a promluvil k Pánu spravedlnosti.
444. A jeho otce se před ním zmocnil strach, utekl a přišel ke svému otci Metúšelachovi.
445. Pravil mu: “Zplodil jsem podivného syna: není jako člověk, nýbrž se podobá dětem nebeských
     andělů; je jiné povahy! a je jiný než my; jeho oči jsou jako sluneční paprsky a jeho tvář je
     překrásná.
446. Zdá se mi, že nepochází ode mne, nýbrž od andělů; obávám se, že se za jeho dnů může na
     zemi stát zázrak.
447. Úpěnlivě tě, můj otče, prosím a žádám, abys šel k Henochovi, našemu otci, a dozvěděl od
     něho pravdu, neboť jeho obyd1íje mezi anděly.”
448. Když Metúšelach vyslechl slova svého syna, přišel ke mně na končiny země, neboť slyšel, že
     se tam nalézám. Hlasitě zvolal; uslyšel jsem jeho hlas a přišel k němu. Řekl jsem mu: “Hle, tady
     jsem, můj synu, proč jsi ke mně přišel?”
449. Odpověděl mi: “Přišel jsem k tobě kvůli velmi znepokojivé věci; vyhledal jsem tě kvůli
     závažnému vidění.
450. Vyslyš mě, můj otče, neboť mému synovi Lámechovi se narodil syn, jehož podoba a povaha
     nejsou jako povaha lidí; barva jeho pleti je bělejší než sníh a červenější než růže, vlasy jeho
     hlavy jsou bělejší než bílá vlna a jeho oči jsou jako paprsky slunce. Když své oči otevřel, ozářil
     celý dům.
451. Když byl vzat z rukou porodní báby, otevřel svá ústa a velebil Pána nebes.
452. Jeho otce Lámecha se zmocnil strach a utekl ke mně. Nevěřil, že to dítě pochází od něho,
     protože má podobu nebeských andělů. Hle, přišel jsem k tobě, abys mi sdělil pravdu.”
453. Pak jsem já, Henoch, řekl: ,,Pán učiní na zemi nové věci. Tuto skutečnost jsem už zřel ve
     vidění; sdělil mi to. V pokolení Jereda2, mého otce, porušovali někteří slovo Pána pocházející z
     výšin nebes.
454. Páchali hříchy a porušovali zákon; spojovali se s ženami a páchali s nimi hříchy; uzavírali
     sňatek s ženami ze svého středu a plodili s nimi děti.
455. Na celé zemi nastane veliká zkáza: Potopa a veliká zkáza budou trvat po dobu jednoho
     roku.
456. A tento syn, který se vám narodil, zůstane na zemi a jeho tři děti se zachrání s ním, zatímco
     všichni lidé, kteří se na zemi nacházejí, zemřou.
457. Na zemi nyní plodí obry nikoli duchem, nýbrž tělem. Na zemi nastane velká pohroma a
     země bude očištěna ode vší zkaženosti.
458. Sděl svému synu Lámechovi, že syn, který se mu narodil, je vpravdě jeho synem. Dej mu
     jméno Noe, neboť on vám zůstane; on a jeho děti budou zachráněni před zkázou, která na zemi
     přijde kvůli všem hříchům a nepravostem, jež byly a budou na zemi spáchány za jeho dnů.
459. Dojde ještě větším nepravostem, než jsou ty, které byly na zemi spáchány dříve; neboť já
     znám tajemství svatých. On, Pán, mi je ukázal a sdělila, a já jsem Je četl v nebeských
     tabulkách.”
     Kapitola 107
460. “Viděl jsem na nich napsáno, že pokolení za pokolením bude hřešit, až povstane pokolení
     spravedlivé, zlo zanikne a hřích vymizí z povrchu země; zavládne na ni jen samé dobro.
461. Nyní, můj synu, jdi a oznam svému synu Lámechovi, že tento syn, který se narodil, je vpravdě
     jeho synem a že to není lež.”
462. Když Metúšelach vyslechl slova svého otce Henocha – neboť ten mu všecko ukázal v tajnosti
     -, navrátil se domů a odhalil mu1 to. Onomu synovi dal jméno Noe, neboť ten po vší té zkáze
     přinese zemi potěšení.
     Kapitola 108
463. Jiná kniha, kterou Henoch sepsal pro svého syna Metúšelacha a pro ty, kteří přijdou po něm
     a budou v posledních dnech dodržovat zákon.
464. Vy, kdo jste konali dobro, budete čekat na ony dny, v nichž bude skoncováno s těmi, kdo
     páchají zlo, a bude učiněn konec moci hříšníků.
465. Pokud jde o vás, čekejte, až pomine hřích, neboť jejich jméno bude vymazáno z knihy života
     a z knih svatých; jejich símě bude navždy vyhlazeno a jejich duše budou usmrceny; budou volat
     a naříkat na pustém místě, které je neviditelné, a budou hořet v ohni – neboť tam není žádná
     země.
466. Spatřil jsem tam něco jako neviditelný oblak, který jsem si pro jeho hloubku nemohl
     prohlédnout. Viděl jsem jen jasně planoucí plameny ohně, které kroužily jako zářící hory a
     pohybovaly se sem a tam.
467. Otázal jsem se jednoho ze svatých andělů, který mě doprovázel: “Co je to za věc, která tak
     září? Neboť to nejsou nebesa, nýbrž jen plamen planoucího ohně – a hlas nářku a pláče,
     bědování a pronikavé bolesti. “
468. On mi řekl: “Na toto místo, které vidíš, budou svrženi duchové hříšníků a rouhačů, těch, kdo
     konají zlo, a těch, kdo překrucují všechno, co Pán pronesl ústy proroků o tom, co se má stát.”
469. Některé z těchto věcí byly zapsány a zaneseny nahoře v nebesích, aby si je andělé mohli
     přečíst a dozvědět se, co potká hříšníky a duchy těch, kdo sešli z pravé cesty, těch, kdo
     poskvrnil svá těla a dostalo se jim za to od Boha odplaty, i těch, kdo byli zostuzeni zlými lidmi,
470. těch, kdo milovali Boha, a nemilovali zlato ani stříbro ani žádné statky, které jsou na tomto
     světě, nýbrž vystavovali své tělo trýznění, 9. kteří od prvopočátku svého bytí nedychtili po
     pozemské potravě, nýbrž sami sebe považovali za pomíjivý dech a podle toho žili, ač Pán je
     podroboval mnohým zkouškám. Jejich duchové byli shledáni čistými, aby mohli velebit jeho
     jméno.
471. Veškeré jejich velebení jsem vylíčil v knihách. On je odměnil, neboť bylo shledáno, že milují
     nebesa více než svůj pozemský dech. “Byli pošlapáni zlými lidmi a zakusili od nich urážky a
     spílání a byli vystaveni tupení, a přesto mě velebili.
472. Nyní povolávám duchy dobrých z pokolení světla a proměním ty, kteří byli zrozeni v temnotě

• ty, jejichž tělům se nedostalo za odměnu pocty, jak by za svou věrnost zasluhovali.

1. Ty, kdo milovali mé svaté jméno, přivedu na jasné světlo a posadím každého z nich na trůn
   jeho slávy.
2. Budou zářit po dobu, jež nemá konce, neboť Božím soudem je spravedlnost; on poskytne
   pravověrným věrnost v obydlí cest pravdy.
3. Oni uvidí, jak ti, kdo byli zrozeni v temnotě, budou znovu strženi do temnoty, zatímco
   spravedliví budou zářit.
4. Hříšníci budou křičet a hledět, jak spravedliví září; tito pak odejdou tam, kde jsou pro ně
   předepsány dny a časy,” praví Pán.