9. Jak Britové “osvobozovali” Řecko

Příběh 9.

Jak Britové “osvobozovali” Řecko

originál zdroj – vlastní překlad 13.5.2015

Nikolaj Starikov (Rusko)

První výsadkové jednotky britské armády přistály v Řecku dne 4. října 1944. Hlavním cílem Anglie v této zemi nebylo porazit německé síly, ale daleko od nich se rychle setkat s oddíly sovětského maršála Tolbukhina , které právě provedly úspěšnou operaci osvobození Jugoslávie. Bez odporu německých vojsk spěchali angličané obsadit uvolněné území tak, aby zabránili Rusům ve vstupu do Řecka.
Svým příjezdem do Řecka nesledovali mír. Naopak, vojenské operace vypukly s novou silou. Angličané se postavili proti mocnému komunistickému partyzánskému hnutí ELAS. Výsledkem bylo, britští “osvoboditelé” zahájili vojenské operace proti Řekům.

Zde několik faktů o tom, co se stalo a proč byl dnes konflikt zcela ututlán:

greece19443

  •  V listopadu 1944, generál Scobie, velitel britských sil v Řecku, vydal rozkaz k odzbrojení jednotek ELAS. Komunističtí zástupci v kabinetu odmítli podepsat dekret nařizující rozpuštění ELAS a dne 2. prosince 1944 rezignovali. Další den proběhla v Athénách silná demonstrace 500000 lidí, namířená proti akcím vlády a britského velení. Úřady použily proti demonstrantům zbraně. Dne 4. prosince 1944 propukly boje mezi jednotkami ELAS na jedné straně a britskými a vládními jednotkami na straně druhé, členové ELAS převzali kontrolu nad Athénami a Pireem. Skutečnost, že jednotky ELAS nebyly vymazány z Pireu do 12.12.1944 poskytuje určitý náznak závažnosti bojů. V Athénách byli britští vojáci obklíčeni, pouze se jim podařilo dostat se ven ke konci měsíce. Navíc, byly do Řecka přesunuty dvě divize z italské fronty.

Jak můžeme vidět, v hlavním městě bylo velmi mnoho podporovatelů ELAS, které převzalo pod kontrolu snadno celé město. Britští vojáci zahájili palbu na demonstranty, ukazujíce, na které straně konfliktu stojí. Vezměte na vědomí, že to je právě ty druhy akcí, pro které Londýn odsuzuje Kaddáfího a Asada v těchto dnech.

O tom psal Winston Churchill ve své knize “The Second World War”:

“V neděli 3. prosince se komunističtí příznivci zapojili do zakázané demonstraci, a srazili se s policií, začala občanská válka. Další den generál Scobie nařídil E.L.A.S. evakuovat ihned Athény a Piraeus. Místo toho se jejich vojska a ozbrojení civilisté pokusili zmocnit hlavního města silou. V této chvíli jsem si vzal přímější kontrolu nad celou záležitostí. Po zjištění, že komunisté již ovládli téměř všechny policejní stanice v Athénách, vraždili většinu jejich osazenstva, která již nebyla zapojena do útoku a byli již půl míle od vládních úřadů. Přikázal jsem generálu Scobiemu a jeho 5000 britských vojáků, kteří byli deset dnů předtím přijati s nadšením ze strany obyvatelstva jako, které zaútočí a budou střílet na zrádné agresory. Nemá smysl dělat věci jako jsou tyto polovičatě.”

  • Od 03.12.1944 až do 15.1. 1945 provedly britské letouny 1665 bojových vzletů nad Řeckem a zničily 455 automobilů, čtyři dělostřelecké baterie a šest lokomotiv.
  • Angličanům se podařilo více či méně zavést kontrolu nad územím pevninského Řecka až po šesti týdnech těžkých bojů. Dne 12. února 1945 ukončila občanskou válku dohoda podepsaná ve Varkize za podmínek, kdy se všechny jednotky ELAS stáhli z regionů Athén, Selaniky a Patrasu.
  • Většina bojovníků ELAS ukončila nepřátelství a vrátila se domů. Zástupci demokratické vlády nicméně, spolu s humánními národy “svobodného světa”, porušili smlouvu a začali zatýkat po stovkách a střílet bez soudu.
  • Nakonec, situace explodovala v důsledku tzv. “obecných” voleb, které se konaly dne 31. března 1946. Komunisté a řada demokratických stran obvinili vládu z falšování výsledků a vyvíjení tlaku na voliče. Je vhodné zmínit, že policejní brutalita neodezněla po celý rok 1945. Volby sloužily jako záminka pro novou konfrontaci. První otevřený konflikt začal v červenci 1946, kdy se vládní síly snažily zbavit horské oblasti Vermion a Olympus komunistů. Navzdory tomu, že útočníci byli podporováni tanky a Spitfiry, útoky byly neúspěšné. Jednotky ELAS měly širokou podporu mezi obyvatelstvem země, rozsáhlé zkušenosti z partyzánské války s Němci, a byl tam také fakt, že řecká armáda měla celou řadu spojenců. V zemi začalo nové kolo občanské války.
  • Válka v Řecku trvala až do začátku roku 1949, jinými slovy celkem (s přestávkami) pět let!
  • Podle oficiálních údajů vládní síly utrpěly ztráty 12777 lidí a 37732 vojáků a důstojníků bylo zraněných, zatímco pro-komunistické jednotky utrpěly ztráty 38000 a nejsou žádné údaje o počtu zraněných. Ale kolik ze zabitých a mučených byli civilisté? Země byla v troskách; Němcům se při ústupu z Řecka nepodařilo zničit jejich komunikační linie správně což bylo provedeno samotnými Řeky – ne bez pomoci Angličanů a Američanů, samozřejmě.

Historie Balkánu, a zejména Řecka, je jasným příkladem ubohosti černobílého pohledu na dějiny, dějiny v nichž Stalin a SSSR jsou obviňováni za všechno, zatímco Západ má vždy pravdu ve všem, co dělá.

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář