Hybridní války 2 . Testování teorie – Sýrie a Ukrajina

Hybridní války 2.

Testování teorie – Sýrie a Ukrajina

originál zdroj – vlastní překlad 12.10.2017

Andrej Korybko (Russia)

Tato část výzkumu vychází z teoretického modelu, který byl uveden právě předchozím dílem, a to tím, že zpracovává geostrategicko-ekonomické determinanty, které stály za válkami v Sýrii a na Ukrajině, než se dotkly sociálně-politických strukturálních zranitelností, které se USA pokoušely využívat s různým stupněm úspěchu. Poslední část obsahuje myšlenku sociální a strukturální předpřípravy a stručně diskutuje o tom, jak byla přítomna v každém z případů.

Geostrategické determinanty

 Sýrie

Tradičně sekulární arabská republika byla nasáta do amerického “divadelního” systému barevných revolucí, když bylo v roce 2011 spuštěno “Arabské jaro”. Abychom stručně shrnuli strategické základy této velkolepé operace, jejím konceptem bylo, aby USA pomohly nadnárodnímu Muslimskému bratrstvu, která přišlo k moci v Alžírsku a přecházelo do Sýrie prostřednictvím řady synchronizovaných operací změn režimů proti konkurenčním státům (Sýrie), nedůvěryhodným partnerům (Libye) a strategickým proxy státům, které jsou určeny k nevyhnutelným změnám vedení (Egypt, Jemen). Výsledné strategické prostředí mělo připomínat východní Evropu ve studené válce, protože každý ze států by byl veden stejnou stranou (Muslimské bratrstvo namísto komunistické strany) a řízen zástupcem prostřednictvím externího patrona, v tomto případ společného kondominia, kterému předsedá Turecko a Katar pod americkým vedením.

Syrské shromáždění v Damašku na podporu Bashar al-Assad, říjen 2011

Tato volně organizovaná ideologická “konfederace” by byla dostatečně rozdělená, aby byla zvládnutelná jednoduchou taktikou “rozděl a panuj” (a tak jí bránit v tom, aby se někdy nezávisle organizovala proti Saúdské Arábii a státům v Perském zálivu), ale aby snadno vyvolávala sektářskou nenávist a mobilizaci proti Íránu a jeho regionálním zájmům, což z ní činí extrémně flexibilní nástroj pro podporu americké velkolepé strategie na Blízkém východě. Vzhledem k chaotickému původu tohoto geopolitického gambitu bylo předurčeno, že ne všechny jeho části půjdou podle plánu, a že pouze částečná realizace tohoto projektu by se mohla realisticky projevit během prvního pokusu, což je přesně to, co se stalo, když syrský lid vzdorovitě odolal útoku hybridní války proti nim a odvážně bojoval při obraně svého světského kulturního státu.

 

Lze argumentovat tím, že Sýrie byla vždy považována za stát, který má největší strategickou cenu ze všech států postižených Arabskou jarem a toto dokazuje téměř zoufalá pětiletá hybridní válka, kterou USA proti ní rozpoutaly v reakci na svůj počáteční pokus o změnu režimu a jeho selhání. Pro srovnání Egypt, nejlidnatější arabský stát, se musel vypořádat s hloubkovým terorismem řízeným Qatarem na Sinaji, a to od doby, kdy svrhl Američany prosazenou vládu Muslimského bratrstva. Důvodem tohoto ostrého nesouladu relativního významu s velkými strategickými cíly USA, jsou geoekonomické determinanty války v Sýrii, které si brzy ukážeme.

 Ukrajina

Geostrategické determinanty stojící válkou na Ukrajině jsou mnohem jednodušší než ty, které stojí za válkou v Sýrii, a většinou se o nich již dříve mluvilo, když jsme popisovali “Reverse Brzezinski”. Součástí motivace ke svržení ukrajinské vlády a nasazení následných protiruských pogromů bylo, vlákat Rusko do intervenční pasti jako v roce 1979 v Afghánistánu a válka na Donbasu byla ztělesněním tohoto pokusu. Washington nedosáhl v tomto ohledu svého cíle, ale byl mnohem úspěšnější v přeměně celého území Ukrajiny v geopolitickou zbraň proti Rusku.

Politická mapaUkrajiny před státním převratem v únoru 2014

Brzezinski skvěle zdůraznil, že “bez Ukrajiny Rusko přestává být Eurasijskou říší” a zatímco měl na mysli zcela odlišné pojetí, když říkal, že (jeho myšlenkou bylo, že Rusko by se pokusilo “imperiálně znovuobnovit” region) z geopolitického hlediska má jeho citace pro něj zásadní platnost. Národní bezpečnost Ruské federace je do značné míry určována událostmi na Ukrajině, zejména pokud jde o její širokou západní periferii, a nepřátelskou vládou v Kyjevě, která se stává vhodnou hostitelskou infrastrukturou USA pro “raketovou obranu” (což je opravdovým eufemismem pro zvyšování šancí, že by USA mohly neutralizovat schopnost druhého útoku Ruska, a tím je postavit do pozice jaderného vydírání) by představovalo hlavní strategickou hrozbu. Chcete-li přeformulovat Brzezinského a učinit jeho citát objektivně přesnějším, “Pokud se Západu podaří manipulovat Ukrajinu, aby se stala dlouhodobým nepřítelem Ruska, pak bude Moskva čelit velké geopolitické překážce pro své budoucí multipolární ambice.”

 

Zoufalý scénář Ukrajiny, která hostí jednotky USA nebo NATO “protiraketové obrany”, zatím není dohrán, ale země stále míří do členství ve “Stínu NATO“, čímž se stává de facto součástí organizace bez formální vzájemné obranné záruky. Zvýšená vojenská spolupráce mezi Kyjevem a Washingtonem a případně mezi Ukrajinou a blokem je založena na agresivním manévrování proti strategickým zájmům Ruska. Nicméně to není tak špatné, jak by to mohlo být, jelikož americký strategický plánovač naivně předpokládal, že Pentagon do té doby již ovládne Krym, a proto by mohl postavit své jednotky “protiraketové obrany” a další destabilizující technologie přímo na prahu Ruska. Konečným omylem v myšlení Západu během příprav hybridní války bylo to, že Rusko by bylo na Krymu zbaveno svých civilizačních, humanitárních a geostrategických zájmů (nebo pokud by tak učinilo, bylo by součástí řešení “Reverse Brzezinski”), což byl jak historie nyní svědčí, chybný předpoklad epických rozměrů stojící na stejné úrovni s těmi nejhoršími předpoklady, které kdy USA udělaly.

Geoekonomické determinanty

 Sýrie

 Sýrie je z pohledu americké velkolepé strategie tak významnou proto, že měla být koncovým terminálem pro sdílení Friendship pipeline mezi ní, Iránem a Irákem. Tato plynárenská trasa by umožnila Iránu vstoupit na evropský trh a úplně zrušit režim sankcí, který proti němu USA v té době postavily. Současně s tímto projektem by konkurenční Katar, vyslal svůj vlastní plyn přes Saúdskou Arábii, Jordánsko a Sýrii do EU, a to buď prostřednictvím LNG nebo prostřednictvím Turecka. Prezident Assad prozíravě odmítl návrh z Perského zálivu z loajality vůči dlouhodobému iránskému spojenci své země a důsledkem toho byla válka v Sýrii, která začala po hybridní válce po “Arabském jaru” a byla tvrdě podporována USA a státy Perského zálivu s cílem potrestat zemi za její odmítnutí, stát se satelitem jednopolárního světa.

“Friendship pipeline” potrubí je na tomto obrázku pojmenováno “Islamic pipeline”

 

 Ukrajina
  Rozhodnutí USA zmocnit se Ukrajiny bylo inspirováno mnohem více skutečnostmi než jen geostrategickým myšlením, neboť tyto imperativy jsou proťaty současnými geoekonomickéým skutečnostmi. V době, kdy byla zahájena městská teroristická kampaň obecně známá jako “Euro Maidan”, byla Ukrajina USA nucena k umělé “civilizační volbě” mezi EU a Ruskem. Moskva postupovala třemi propojenými multipolárními nadnárodními spojovacími projekty – prodejem plynu a ropy do EU, Eurasijského svazu a Eurasijského pozemkového mostu (energetického, institucionálního a ekonomického) – což chtěl Washington za každou cenu oslabit. Vzpomněli si na Brzezinského dřívější citát o Ukrajině a jeho autorské přeformulování, slova nyní mají mnohem větší smysl, neboť bez části Ukrajiny jako součásti této propojené sítě projektů se celý celek stává podstatně slabší, než kdyby to bylo naopak.
  Vzhledem k tomu, že se jedná o každý z projektů, odstranění Ukrajiny z této rovnice: brání obchodu s energií mezi Ruskem a EU a vytváří neočekávané komplikace pro obě strany; ponechává značný trh a pracovní sílu mimo oblast působnosti celní unie; a vynucuje si obnovení infrastruktury pouze v relativně menším a méně ekonomicky důležitém Bělorusku, které se tak ale stává geopolitickým středobodem, který hraje ještě větší úlohu než předtím v západních protiruských systémech. Dodatečným “prospěchem” z upytlačení Ukrajiny z ruské integrační oběžné dráhy bylo, že USA dokázaly spustit řetězec tematických předsudků (samozřejmě s výjimkou opětovného připojení Krymu), které podnítily novou studenou válku, kterou dychtivě vyvolávaly.

Mapa ukrajinského potrubního přepravního systému.

 Chtěli to udělat, aby vytvořila zdánlivě nepřekonatelné překážky mezi Ruskem a EU, protože věděli, že očekávaná bezpečnostní dilemata (z vojenského, energetického, ekonomického a strategického hlediska) by dramaticky bránila spolupráci mezi oběma partnery a učinila by Brusel ještě zranitelnějším, takže by se vrátil zpět k americkým “masivním unipolárním silám”, takový byl plán. K udržení své hegemonie nad Evropou musely USA vypracovat scénář, který by rozdělil Rusko a EU na dostatečně dlouhou dobu a co nejsilněji, aby se zvýšila šance, že tři následující rozhodující projekty kontroly budou spuštěny na evropské úrovni: stálé varování NATO na východě (vojenský); dovoz LNG z USA a nově atraktivní přitažlivost neruských energetických tras, jako je Jižní plynový koridor (energie); a Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), které mimo jiné uděluje USA privilegium vetovat EU dohody o volném obchodu bez souhlasu Washingtonu (ekonomického).

Celkově jsou tyto tři vzájemně propojené faktory určeny k posílení nejvyšších strategických cílů USA, které navzájem souvisí a zároveň zvyšují vyhlídky na jejich vlastní úspěch. Jedná se o uměle vytvořený “střet civilizací” mezi Západem a Eurasií-Ruskem, přičemž USA očekávají, že EU bude odninějška improvizovat ze strachu před Ruskem a následně spěchat do rukou strýčka Sama jako “obránce západní civilizace”. Je to konečný plán, který  Spojené státy v Evropě chtějí naplnit, protože jeho úspěšná realizace spolu se  třemi zmíněnými klíčovými složkami (dříve popsanými vojenskými, energetickými a ekonomickými aspekty), by vytvořila podmínky pro vícegenerační hegemonickou nadvládu nad Evropou a že multipolární protiútok proti USA bude zdržen o dlouhá desetiletí.

Sociálně-politické strukturální nestability – Sýrie

 Etnicita

Nejméně 90% populace Sýrie tvoří arabové, zatímco zbývajících 10% jsou většinou kurdové. Z pohledu hybridní války lze předpokládat, že tento stav by mohl být užitečný při destabilizaci státu, ale několik faktorů zabránilo tomu, aby dosáhl svého, pro Američany očekávaného potenciálu. Za prvé, syrské obyvatelstvo je velmi vlastenecké kvůli jejich civilizačnímu dědictví a pozměněné opozici vůči Izraeli. Z toho vyplývá, že i když existuje zřetelná pluralita osobního politického názoru mezi většinovou monoetnickou společností, nikdy nebyla žádná skutečná možnost, že by se násilně obrátila proti státu, a proto je třeba na bojiště importovat tak velký počet mezinárodních teroristů a žoldáků, aby byl uspokojen tento požadavek hybridní války.

Projekt “Záliv 2000”

 Pokud jde o Kurdy, ti nikdy neměli na rozdíl od svých tureckých a iráckých protějšků historii protivládních povstání, což znamenalo, že jejich situace v Sýrii je zvládnutelná a nevede se jim tak špatně, jak se západní informační zdroje pokoušejí retroaktivně vykreslovat. Dokonce i kdyby byli zařazeni do radikální anti-vládní fronty, jejich poměrně nepatrná role v národních záležitostech a obskurní zeměpisná vzdálenost od všech příslušných mocenských center by jim zabránila stát se významným přínosem pro hybridní válku, ačkoli by byli efektivním strategický doplňkem ke všem arabským teroristům umístěným blíže k primárním populačním centrům. Jak je známo, Kurdové zůstali věrni Damašku a nemají s vládou problém, čímž dodali potvrzení tezi, že jsou spokojeni s jejich původním stavem a nemají sklon k “rebelování”.

 

Stručně řečeno, etnické složky amerického plánování hybridní války proti Sýrii nedokázaly naplnit svůj očekávaný potenciál, což naznačuje, že předválečné zpravodajské posudky byly ohromujícně zkreslené při podceňování sjednocujícího syrského vlastenectví.

 Náboženství

Syrská populace je převážně sunnitská, ale má také významnou alawitskou menšinu, která tradičně zastává různé vedoucí pozice ve vládě a armádě. Toto nikdy nebylo problémem, ale externě řízená sociální předpříprava (v tomto případě organizovaná státy Perského zálivu) uvykla části obyvatelstva sektářskému myšlení a začala pokládat psychologický základ pro takfiristické pnutí, aby zakořenilo mezi některými domácími prvky po “barevné revoluční fázi” , která byla zahájena počátkem roku 2011. Poté, i když sektářství nikdy předtím nebylo v syrské společnosti určujícím faktorem a ještě dnes není hlavní silou (navzdory téměř pětiletým “nábožensky” motivovaným teroristickým provokacím), bylo použito jako sjednocující volání pro doplnění řad zahraničních džihádistů a jako “věrohodné” krytí tvrzení USA a jejich spojenců, že prezident Assad “nereprezentuje lid” a musí být proto svržen.

 Historie

 Syrská historie je tisíce let stará a představuje jednu z nejbohatších civilizací všech dob. Výsledkem toho jsou občané této země prodchnutí neotřesitelným pocitem vlastenectví, který by se později projevil jako jedna z nejsilnějších obranných prostředků proti hybridní válce (civilizační solidarita). Je zřejmé, že to bylo při přípravném výzkumu v Sýrii objeveno americkými stratégy, ale pravděpodobně podcenili význam, a tak dokázali, že by mohli úspěšně vyprovokovat návrat k destabilizujícímu post-nezávislým letům v době prezidentství Hafeze Assada. Naopak, drtivá většina Syřanů vyrostla k upřímnému ocenění příspěvku rodiny Assadů ke stabilitě a úspěchu země a nikdy nechtěli dělat nic, co by mohlo vrátit zemi do temných let, která předcházela politickému vzestupu první rodiny.

 Administrativa

  Krátké dědictví samostatných administrativních hranic během období francouzské okupace poskytlo geopolitický precedens USA, aby obnovily formální nebo federalizované rozdělení Sýrie. Přestože historická paměť této doby je z velké části ztracena z psychiky současných Syřanů (s výjimkou vlajky mandátové doby, která představuje anti-vládní teroristy), neznamená to, že neexistuje žádná možnost jak to externě vynucovat v budoucnosti a “historicky to ospravedlňovat” jako faktu. Ruský protiteroristický zásah v Sýrii neutralizoval možnost formální fragmentace země, ale probíhající dostih o Raqqa znamená, že síla, která ovládne “kapitál” teroristů, bude mít ty nejlepší karty při určování poválečného vnitřního složení státu, čímž se otevírá možnost USA a jejích zástupců vynutit federalizované “řešení” Sýrie, které by mohlo vytvořit převážně autonomní zóny proamerické podpory.
  Sociálně-ekonomická nerovnost
   Předválečná Sýrie měla relativně vyvážené rozložení socioekonomických ukazatelů, přestože dodržovala globálně stereotypní “pravidlo” městských oblastí, které jsou rozvinutější než venkovské. Přestože venkovské oblasti tvoří většinu geografické oblasti země, obýval je jen zlomek obyvatelstva, přičemž většina Syřanů žije podél severozápadního koridoru AleppoHamaHomsDamašek na západě, zatímco strategicky významná populace obývá pobřeží Latakia. Až do roku 2011 Sýrie vykazovala roky stabilního hospodářského růstu a není důvod domnívat se, že by se to zhoršilo, kdyby proti ní nebyla vedena hybridní válka. Ačkoli v Sýrii existovaly před válkou sociálně-ekonomické rozdíly, byly správně řízeny vládou (částečně z důvodu polosocialistické povahy státu) a nebyly faktorem, který by USA mohly využít.
 
  Fyzická geografie
  Jedná se o jednu z charakteristik, která je nejvíce využívanou výhodou hybridní války proti Sýrii. Komponenta “Barevné revoluce” byla soustředěna na silně osídleném západě severojižním koridoru, který byl napsán výše, zatímco součást procesu “nekonvenční válka” nabírala na síle ve venkovských oblastech mimo tuto oblast. Úřady pochopitelně měly potíže s vyvažováním městských a venkovských bezpečnostních potřeb a absurdně velké množství podpory, kterou USA a jejich spojenci v Perském zálivu přiváděli k teroristům prostřednictvím Turecka, dočasně vychýlilo vojenskou rovnováhu a vyústily v patovou situaci, která se projevila v prvních letech konfliktu (s některými dramatickými změnami z času na čas). Vzhledem k situaci se Syrská arabská armáda soustředila na naléhavé bezpečnostní záležitosti v oblasti populačním koridoru a ISIL dokázal urychlit konvenční vojenské pokroky na logisticky vstřícných pláních a pouštích na východě a rychle tak zřídil svůj “kalifát”, následky těchto kroků jsou patrné na dnešních událostech v zemi.
Sociálně-politické strukturální nestability – Ukrajina
 Etnicita

  Ukrajinská demografie je rozdělena mezi Východ a Západ, Rusy a Ukrajince, je dobře známá a byla velmi diskutována. V kontextu hybridní války bylo toto téměř čisté geografické rozložení (s výjimkou ruské plurality v Oděse a většinové v Krymu), darem z nebe pro americké strategické plánovače, protože vytvářelo hlubokou demografickou rozpolcenost, která by mohla být snadno využita až čas uzraje.

 Náboženství

I zde je téměř dokonalá zeměpisná propast mezi Východem a Západem, přičemž ruské ortodoxní a ukrajinské pravoslavné církve představují dvě kritické skupiny obyvatelstva v zemi. Dále na západě jsou rodnověrské a katolické církve, které většinou odpovídají zemím původu z meziválečného období ve Druhé Polské republice. Křesťanské sektářství nebylo nejvíce viditelnou silou pro volání ke společné akci EuroMaidan, ale jeho radikální přívrženci využili úspěchu převratu jako zástěrky pro zničení ruských ortodoxních církví a jiných náboženských statků v celostátní kampani, která se snažila vyvolat etnické a kulturní čistky ruského obyvatelstva.

 Historie
   Moderní ukrajinský stát je umělým slepencem teritorií, které mu odkázaly pozdější ruští a sovětští vůdci. Jeho přirozeně zvrácený původy je prokletím s neustále pochybnou existencí a zvětšení jeho územní po druhé světové válce vše ještě více komplikovalo. Nejnacionalističtější část dnešní Ukrajiny bývala součástí meziválečného Polska a předtím Rakousko-Uherského impéria, což dalo svým obyvatelům diametrálně odlišnou historickou paměť, nežli je ta, kterou mají střední či východní části státu.
 Administrativní hranice
  Ukrajinské domácí členění se v mnoha částech slučuje s administrativními hranicemi – ať už jde o etnické rozdíly, křesťanské sektářství, historické regiony nebo výsledky voleb – a to sloužilo jako konečný asymetrický multiplikátor, který přesvědčil americké stratégy, že hybridní válka by mohla být na Ukrajině snadno rozvinuta. Kdyby nebylo neočekávaného převratu koncem února 2014, je možné, že by se USA snažily využít bezprecedentního překrytí sociálně-politických zranitelností na Ukrajině, aby fyzicky oddělily západní část země od provládního zbylého stavu, ale pouze v případě, že by Janukovyč mohl být schopen neomezeně vydržet proti teroristickým změnám režimu a konsolidovat své hospodářství v ostatních oblastech, které nejsou řízeny rebely.
 Sociálně-ekonomická nerovnost
 Ukrajina je v tomto smyslu podobná Sýrii, měla rovnoměrné rozložení socioekonomických ukazatelů, na rozdíl od Syrské arabské republiky a jejího skromné bohatnutí však východoevropský stát rovnoměrně šíří chudobu mezi svými občany. Velké množství Ukrajinců žije v chudobě nebo velmi blízko, to také vytvořilo obrovský náborový fond pro protivládní “aktivisty”, kteří jsou vybíráni pány z NGO organizací pro EuroMaidan coby “Barevnou revoluci” a u nichž absentují jakéhokoli civilizační nebo národní vlastenectví (kromě tvrdé fašistické zvrácené podoby, kterou představil Pravý Sektor a další), znamená to, že neexistovaly žádné společenské záruky, které by zabránily předčasnému vzniku mnoha nepokojů, které by byly nasazeny v tom “správném” čase.
 Fyzická geografie
  Jedinou jedinečnou částí geografie oblasti předválečné Ukrajiny byl Krym, fungoval spíše jako ostrov, než je poloostrov, kterým technicky technicky. To ironicky pracovalo jako nevýhoda proti USA, když příznivá zeměpisná poloha autonomní republiky pomohla k obraně svých obyvatel na dost dlouhou dobu na to, aby volili odtržení od Ukrajinského státu a aby napravili Chruščovovu historickou chybu tím, že se konečně sešli se svými bratry v Rusku. Stejné geografické faktory, které toto usnadnily, nebyly ve hře u Donbasu, což tak zabránilo obraně patriotů na jeho území a učinilo je mnohem zranitelnějšími proti Kyjevovým protiprávním činům. V prostředí před převratem by byla snadná geografická struktura Ukrajiny ideální pro to, aby západní “revolucionáři” mohli v Kyjevě rychle provést rychlé výpady podobně jako ISIL v Sýrii, jakmile získali dostatek ukradených zbraní, vybavení a vozidel z mnoha policejních stanic a vojenských kasáren, které v té době chyběly.
 Předpříprava
  Mimo rámec tohoto výzkumu je podrobná diskuse o sociálních předběžných aspektech hybridní války, ale obecně lze předpokládat, že zahrnuje společenskou / masmediální-vzdělávací-nevládní triádu. Specifika týkající se strukturního předkondicionování jsou trochu odlišná, jelikož kromě tlaku na sankce se druhý nejdůležitější diskutovaný prvek popsaný v části I (tj. Narušení trhu s energií) nedávno objevil až v loňském roce, a nebyl tedy faktorem, až na jednu ze dvou zmiňovaných hybridních válek. Přesto se pro každý ze dvou států jistě hromadily další zřetelné prvky, přičemž ukrajinská pokladna byla vysušeny endemickou a parazitní korupcí a Sýrie musela vytrvale vyvažovat své vojenské potřeby mezi obranou proti Izraeli a svým společenským závazkem vůči obyvatelstvu ( že v průběhu desetiletí se to podařilo dobře).