Hybridní války 2 . Testování teorie – Sýrie a Ukrajina

Hybridní války 2.

Testování teorie – Sýrie a Ukrajina

originál zdroj – vlastní překlad 12.10.2017

Andrej Korybko (Russia)

Tato část výzkumu vychází z teoretického modelu, který byl uveden právě předchozím dílem, a to tím, že zpracovává geostrategicko-ekonomické determinanty, které stály za válkami v Sýrii a na Ukrajině, než se dotkly sociálně-politických strukturálních zranitelností, které se USA pokoušely využívat s různým stupněm úspěchu. Poslední část obsahuje myšlenku sociální a strukturální předpřípravy a stručně diskutuje o tom, jak byla přítomna v každém z případů.

Geostrategické determinanty

 Sýrie

Tradičně sekulární arabská republika byla nasáta do amerického “divadelního” systému barevných revolucí, když bylo v roce 2011 spuštěno “Arabské jaro”. Abychom stručně shrnuli strategické základy této velkolepé operace, jejím konceptem bylo, aby USA pomohly nadnárodnímu Muslimskému bratrstvu, která přišlo k moci v Alžírsku a přecházelo do Sýrie prostřednictvím řady synchronizovaných operací změn režimů proti konkurenčním státům (Sýrie), nedůvěryhodným partnerům (Libye) a strategickým proxy státům, které jsou určeny k nevyhnutelným změnám vedení (Egypt, Jemen). Výsledné strategické prostředí mělo připomínat východní Evropu ve studené válce, protože každý ze států by byl veden stejnou stranou (Muslimské bratrstvo namísto komunistické strany) a řízen zástupcem prostřednictvím externího patrona, v tomto případ společného kondominia, kterému předsedá Turecko a Katar pod americkým vedením.

Tato volně organizovaná ideologická “konfederace” by byla dostatečně rozdělená, aby byla zvládnutelná jednoduchou taktikou “rozděl a panuj” (a tak jí bránit v tom, aby se někdy nezávisle organizovala proti Saúdské Arábii a státům v Perském zálivu), ale aby snadno vyvolávala sektářskou nenávist a mobilizaci proti Íránu a jeho regionálním zájmům, což z ní činí extrémně flexibilní nástroj pro podporu americké velkolepé strategie na Blízkém východě. Vzhledem k chaotickému původu tohoto geopolitického gambitu bylo předurčeno, že ne všechny jeho části půjdou podle plánu, a že pouze částečná realizace tohoto projektu by se mohla realisticky projevit během prvního pokusu, což je přesně to, co se stalo, když syrský lid vzdorovitě odolal útoku hybridní války proti nim a odvážně bojoval při obraně svého světského kulturního státu.

 

Lze argumentovat tím, že Sýrie byla vždy považována za stát, který má největší strategickou cenu ze všech států postižených Arabskou jarem a toto dokazuje téměř zoufalá pětiletá hybridní válka, kterou USA proti ní rozpoutaly v reakci na svůj počáteční pokus o změnu režimu a jeho selhání. Pro srovnání Egypt, nejlidnatější arabský stát, se musel vypořádat s hloubkovým terorismem řízeným Qatarem na Sinaji, a to od doby, kdy svrhl Američany prosazenou vládu Muslimského bratrstva. Důvodem tohoto ostrého nesouladu relativního významu s velkými strategickými cíly USA, jsou geoekonomické determinanty války v Sýrii, které si brzy ukážeme.

 Ukrajina

Geostrategické determinanty stojící válkou na Ukrajině jsou mnohem jednodušší než ty, které stojí za válkou v Sýrii, a většinou se o nich již dříve mluvilo, když jsme popisovali “Reverse Brzezinski”. Součástí motivace ke svržení ukrajinské vlády a nasazení následných protiruských pogromů bylo, vlákat Rusko do intervenční pasti jako v roce 1979 v Afghánistánu a válka na Donbasu byla ztělesněním tohoto pokusu. Washington nedosáhl v tomto ohledu svého cíle, ale byl mnohem úspěšnější v přeměně celého území Ukrajiny v geopolitickou zbraň proti Rusku.

Brzezinski skvěle zdůraznil, že “bez Ukrajiny Rusko přestává být Eurasijskou říší” a zatímco měl na mysli zcela odlišné pojetí, když říkal, že (jeho myšlenkou bylo, že Rusko by se pokusilo “imperiálně znovuobnovit” region) z geopolitického hlediska má jeho citace pro něj zásadní platnost. Národní bezpečnost Ruské federace je do značné míry určována událostmi na Ukrajině, zejména pokud jde o její širokou západní periferii, a nepřátelskou vládou v Kyjevě, která se stává vhodnou hostitelskou infrastrukturou USA pro “raketovou obranu” (což je opravdovým eufemismem pro zvyšování šancí, že by USA mohly neutralizovat schopnost druhého útoku Ruska, a tím je postavit do pozice jaderného vydírání) by představovalo hlavní strategickou hrozbu. Chcete-li přeformulovat Brzezinského a učinit jeho citát objektivně přesnějším, “Pokud se Západu podaří manipulovat Ukrajinu, aby se stala dlouhodobým nepřítelem Ruska, pak bude Moskva čelit velké geopolitické překážce pro své budoucí multipolární ambice.”

 

Zoufalý scénář Ukrajiny, která hostí jednotky USA nebo NATO “protiraketové obrany”, zatím není dohrán, ale země stále míří do členství ve “Stínu NATO“, čímž se stává de facto součástí organizace bez formální vzájemné obranné záruky. Zvýšená vojenská spolupráce mezi Kyjevem a Washingtonem a případně mezi Ukrajinou a blokem je založena na agresivním manévrování proti strategickým zájmům Ruska. Nicméně to není tak špatné, jak by to mohlo být, jelikož americký strategický plánovač naivně předpokládal, že Pentagon do té doby již ovládne Krym, a proto by mohl postavit své jednotky “protiraketové obrany” a další destabilizující technologie přímo na prahu Ruska. Konečným omylem v myšlení Západu během příprav hybridní války bylo to, že Rusko by bylo na Krymu zbaveno svých civilizačních, humanitárních a geostrategických zájmů (nebo pokud by tak učinilo, bylo by součástí řešení “Reverse Brzezinski”), což byl jak historie nyní svědčí, chybný předpoklad epických rozměrů stojící na stejné úrovni s těmi nejhoršími předpoklady, které kdy USA udělaly.

Geoekonomické determinanty

 Sýrie

Celkově jsou tyto tři vzájemně propojené faktory určeny k posílení nejvyšších strategických cílů USA, které navzájem souvisí a zároveň zvyšují vyhlídky na jejich vlastní úspěch. Jedná se o uměle vytvořený “střet civilizací” mezi Západem a Eurasií-Ruskem, přičemž USA očekávají, že EU bude odninějška improvizovat ze strachu před Ruskem a následně spěchat do rukou strýčka Sama jako “obránce západní civilizace”. Je to konečný plán, který  Spojené státy v Evropě chtějí naplnit, protože jeho úspěšná realizace spolu se  třemi zmíněnými klíčovými složkami (dříve popsanými vojenskými, energetickými a ekonomickými aspekty), by vytvořila podmínky pro vícegenerační hegemonickou nadvládu nad Evropou a že multipolární protiútok proti USA bude zdržen o dlouhá desetiletí.

Sociálně-politické strukturální nestability – Sýrie

 Etnicita

Nejméně 90% populace Sýrie tvoří arabové, zatímco zbývajících 10% jsou většinou kurdové. Z pohledu hybridní války lze předpokládat, že tento stav by mohl být užitečný při destabilizaci státu, ale několik faktorů zabránilo tomu, aby dosáhl svého, pro Američany očekávaného potenciálu. Za prvé, syrské obyvatelstvo je velmi vlastenecké kvůli jejich civilizačnímu dědictví a pozměněné opozici vůči Izraeli. Z toho vyplývá, že i když existuje zřetelná pluralita osobního politického názoru mezi většinovou monoetnickou společností, nikdy nebyla žádná skutečná možnost, že by se násilně obrátila proti státu, a proto je třeba na bojiště importovat tak velký počet mezinárodních teroristů a žoldáků, aby byl uspokojen tento požadavek hybridní války.

 Pokud jde o Kurdy, ti nikdy neměli na rozdíl od svých tureckých a iráckých protějšků historii protivládních povstání, což znamenalo, že jejich situace v Sýrii je zvládnutelná a nevede se jim tak špatně, jak se západní informační zdroje pokoušejí retroaktivně vykreslovat. Dokonce i kdyby byli zařazeni do radikální anti-vládní fronty, jejich poměrně nepatrná role v národních záležitostech a obskurní zeměpisná vzdálenost od všech příslušných mocenských center by jim zabránila stát se významným přínosem pro hybridní válku, ačkoli by byli efektivním strategický doplňkem ke všem arabským teroristům umístěným blíže k primárním populačním centrům. Jak je známo, Kurdové zůstali věrni Damašku a nemají s vládou problém, čímž dodali potvrzení tezi, že jsou spokojeni s jejich původním stavem a nemají sklon k “rebelování”.

 

Stručně řečeno, etnické složky amerického plánování hybridní války proti Sýrii nedokázaly naplnit svůj očekávaný potenciál, což naznačuje, že předválečné zpravodajské posudky byly ohromujícně zkreslené při podceňování sjednocujícího syrského vlastenectví.

 Náboženství

Syrská populace je převážně sunnitská, ale má také významnou alawitskou menšinu, která tradičně zastává různé vedoucí pozice ve vládě a armádě. Toto nikdy nebylo problémem, ale externě řízená sociální předpříprava (v tomto případě organizovaná státy Perského zálivu) uvykla části obyvatelstva sektářskému myšlení a začala pokládat psychologický základ pro takfiristické pnutí, aby zakořenilo mezi některými domácími prvky po “barevné revoluční fázi” , která byla zahájena počátkem roku 2011. Poté, i když sektářství nikdy předtím nebylo v syrské společnosti určujícím faktorem a ještě dnes není hlavní silou (navzdory téměř pětiletým “nábožensky” motivovaným teroristickým provokacím), bylo použito jako sjednocující volání pro doplnění řad zahraničních džihádistů a jako “věrohodné” krytí tvrzení USA a jejich spojenců, že prezident Assad “nereprezentuje lid” a musí být proto svržen.

 Historie

 Syrská historie je tisíce let stará a představuje jednu z nejbohatších civilizací všech dob. Výsledkem toho jsou občané této země prodchnutí neotřesitelným pocitem vlastenectví, který by se později projevil jako jedna z nejsilnějších obranných prostředků proti hybridní válce (civilizační solidarita). Je zřejmé, že to bylo při přípravném výzkumu v Sýrii objeveno americkými stratégy, ale pravděpodobně podcenili význam, a tak dokázali, že by mohli úspěšně vyprovokovat návrat k destabilizujícímu post-nezávislým letům v době prezidentství Hafeze Assada. Naopak, drtivá většina Syřanů vyrostla k upřímnému ocenění příspěvku rodiny Assadů ke stabilitě a úspěchu země a nikdy nechtěli dělat nic, co by mohlo vrátit zemi do temných let, která předcházela politickému vzestupu první rodiny.

 Administrativa