Hybridní války 1. Právo hybridního válčení

Hybridní války 1.

Právo hybridního válčení

originál zdroj – vlastní překlad 11.10.2017

Andrej Korybko (Russia)

Velkým cílem stojícím v pozadí každé z hybridních válek je snaha o zničení nadnárodních propojovacích projektů pomocí zvnějšku vyprovokovaných konfliktů identit (etnické, náboženské, oblastní, politické apod.), uvnitř cílového státu.

Cíle plánů ruské eurasijské integrace a čínské Hedvábné stezky jsou terči strategie americké globální hybridní války a to je důvodem otevírání širokého rozsahu zemepisných bojišť. Andrej zkoumá Velký Heartland, Balkán, ASEAN, transoceánskou Afriku a Latinskou Ameriku a identifikuje zranitelná místa, která má každý z příslušných tranzitních států k tomuto revolučnímu typu asymetrického válčení.

 Jeho jedinečná metodologie zahrnuje proměnné etnického původu, náboženství, historie, administrativních hranic, fyzické geografie a sociálně-ekonomických rozdílů při vytváření komplexních analýz, které ukazují na slabiny jednotlivých zemí v hybridní válce. Cílem práce je ukázat prostředky, které by USA mohly předvídatelně využít při destabilizaci těchto cílených států a tuto znalost takto poskytnout těm kdo rozhodují a veřejnosti předem, aby byli lépe připraveni řešit některé předem plánované scénáře, které vznikly.

Právo hybridního válčení

 Hybridní válka je jedním z nejvýznamnějších strategických událostí, které Spojené státy vůbec vedly a tento přechod z barevných revolucí na nekonvenční války by měl dominovat destabilizujícím trendům následujících desetiletí. Ti kdo nejsou zvyklí přistupovat ke geopolitice z pohledu hybridní války, by mohli mít těžkosti s pochopením, kde se mohou objevit další, ale ve skutečnosti není tak obtížné identifikovat regiony a země, které jsou nejvíce vystaveny nebezpečí, že se stanou oběťmi této nové formy agrese. Klíčem k prognóze je souhlas s tím, že hybridní války jsou zvnějšku provokovanými asymetrickými konflikty, které jsou založeny na sabotování konkrétních geoekonomických zájmů a vycházejí z tohoto počátečního bodu, je poměrně snadné určit, kde by mohly udeřit další.

 Série začne vysvětlením vzorů stojících za hybridní válkou a prohloubí čtenářovo pochopení strategických kontur. Poté prokážeme, jak se dříve rozvinutý rámec skutečně projevil během amerických válek na Sýrii a na Ukrajině, jejich prvních dvou obětech hybridní války. Další část hodnotí všechny dosud probrané lekce a aplikuje je na prognózu další sehraných hybridních válek a nejzranitelnějších geopolitických spouštěčů v nich. Následné dodatky k sérii se budou zaměřovat na některé regiony a vysvětlovat, proč jsou tak strategicky, sociálně a politicky zranitelné, aby se staly dalšími oběťmi amerického postmoderního válčení.

Modelování hybridních válek

První věc, kterou je třeba vědět o hybridních válkách, je ta, že nikdy nejsou rozpoutány proti americkému spojenci ani kdekoli jinde, kde mají USA hlavní předchozí infrastrukturní zájmy. Chaotické procesy, které byly uvolněny během postmoderní změny režimu, je nemožné plně ovládat a mohly by potenciálně vyvolat stejný typ geopolitického úderu proti USA. Proto se je Washington snaží přímo či nepřímo nasměrovat proti svým multipolárním soupeřům. Z toho vyplývá, že se USA nikdy nebudou pokoušet o hybridní válku někde, kde mají zájmy, které jsou “příliš velké na to, aby se nezdařily”, i když takové posouzení je samozřejmě současně relativní a může se rychle měnit v závislosti na geopolitických poměrech. Přesto zůstává obecným pravidlem, že Spojené státy nikdy nebudou záměrně sabotovat své vlastní zájmy, pokud nebudou mít za to, že by v průběhu sehraného ústupu došlo k přínosu pro spálené země a to v Saúdské Arábii, pokud by USA byly navždycky vyhnány z Blízkého východu.

Geostrategicko-ekonomické faktory

Předtím, než se budeme zabývat geoekonomickými základy hybridní války, je důležité říci, že USA mají také geostrategické zájmy, například zadržení Ruska na předem stanoveném území. Reverse Brzezinski“, jak jej autor nazval, je současně aplikovatelný na východní Evropu přes Donbas, Kavkaz přes Náhorní Karabach a Střední Asii přes údolí Fergana a pokud je synchronizován prostřednictvím časovaných provokací, pak by se tato trojice pastí mohla ukázat jako smrtelně účinné pro trvalé uvěznění ruského medvěda. Tento machiavelistický plán zůstane vždy rizikem, protože je založen na nevyvratitelné geopolitické realitě a to nejlepší co může Moskva udělat je, pokusit se předcházet souběžnému vytváření požárů ve své post-sovětské periferii nebo okamžitě a správně reagovat na Amerikou vyvolané krize v momentu, kdy se objeví. Geostrategické prvky hybridní války jsou tak poněkud nevysvětlitelné geoekonomickými prvky, zvláště pak v případě Ruska, ale v tím, že zkoumaný vzor je obecněji relevantnější pro jiné cíle, jako je Čína a Írán, je třeba vynechat “Reverse Brzezinski ” strategii jako předpoklad a namísto toho se více soustředit na ekonomické motivace, které maji Spojené státy v každém případě.

 Tuto šablonu lze jasně vidět v Sýrii a na Ukrajině a je to zákon o hybridního boje. Konkrétní taktiky a politické technologie používané při každé destabilizaci se mohou lišit, ale strategický koncept zůstává v souladu se základním principem. S ohledem na konečný cíl je nyní možné přejít z teorie na praxi a začít s mapováním geografických tras různých projektů, na které se chce USA zaměřit. K označení multipolárních nadnárodní spojovací projekty budeme hledat v oblasti energetické, institucionální nebo ekonomické, a čím více se tyto oblasti budou překrývat mezi těmito třemi kategoriemi, tím bude pravděpodobnější, že je plánován scénář hybridní války v dané zemi. 

 Společensko-politická strukturální zranitelnost

Poté, kdy USA určí svůj cíl, začne hledat strukturální zranitelnosti, které využije v příští hybridní válce. V tomto kontextu se nejedná o fyzické objekty, které by měly být sabotovány, jako jsou elektrárny a silnice (ačkoli jsou také zaznamenány, i když různými destabilizačními týmy), ale o společensko-politické charakteristiky, které mají být manipulovány za účelem atraktivního zdůraznění určité demografické “Oddělitelnosti” od stávající národní struktury a tím “legitimizovat” svou nadcházející, ze zahraničí řízenou vzpouru proti autoritám. Následují nejčastější společensko-politické strukturální zranitelnosti, jelikož se vztahují k přípravě na hybridní válku a jestliže každá z nich může být vázána na určité geografické místo, pak je mnohem pravděpodobnější, že budou použity jako galvanizační magnety pro odstartování “Barevné revoluce” a pro předběžné územní vymezení jako aspekt nekonvenčního válčení. Jsou to:

  • etnika
  • náboženství
  • historie
  • administrativní hranice
  • společensko-ekonomická nerovnost
  • fyzické zeměpisné umístění

Čím větší je překrytí, kterého lze dosáhnout mezi každým z těchto faktorů, tím silnější se stává potenciální energie hybridní války, přičemž každá překrývající se proměnná exponenciálně násobí celkovou životaschopnost a stacionární sílu přicházející kampaně.

Předběžná příprava

Hybridním válkám vždy předchází období společenských a strukturálních příprav. První typ se zabývá aspekty informačního a měkkého výkonu, které maximalizují přijetí nadcházející destabilizace klíčových demografických skupin a vedou je k domněnce, že je zapotřebí nějakého druhu akce (nebo pasivního přijetí ostatních), aby se změnil současný stav věcí. Druhý typ se týká různých triků, ke kterým se USA snaží uchýlit, aby cílová vláda neúmyslně zhoršila různé sociálně-politické rozdíly, které již byly identifikovány, s cílem vytvářet odštěpení zneklidnění identity, které je pak náchylnější ke společenskému předpřípravě a následným změnám politického uspořádání řízeného nevládními organizacemi NGO (napojenými ve většině případů na Nadací G. Sorose a/nebo na Národní nadaci pro demokracii).

K rozšíření taktiky strukturálního předběžných příprav je nejčastěji užívaným globálně uznávaným prostředkem sankce, jejichž implicitním cílem (ačkoli ne vždy úspěšným) bylo vždy “učinit život složitějším” pro průměrného občana tak, aby se stal přístupnějším myšlence změny režimu, a je tak snadněji zasahován tím, že na něj působí tyto vnější impulzy. Méně známé jsou však metody nepřímé, přesto v současnosti téměř všude uplatňované, k dosažení tohoto cíle, a ty obklopují sílu, kterou musí USA ovlivňovat některé rozpočtové funkce cílených států, a to výši příjmů, které dostávají, a věcí za které je přesně utrácejí.

Celosvětový propad v oblasti energetiky a celkových cen komodit zasáhl vyvážející státy mimořádně tvrdě, z nich mnohé jsou nepřiměřeně závislé na prodeji takových zdrojů, aby uspokojily své fiskální cíle, a pokles příjmů téměř vždy vede ke konečnému snížení sociálních výdajů. Současně s tím některé státy čelí americkým bezpečnostním hrozbám,  na které jsou nuceny naléhavě reagovat, a to je nutí neočekávaně vyčlenit více peněz na obranné programy, peněz které by jinak mohly být investovány do sociální oblasti. Sáma o sobě je každá z těchto “tras” navržena tak, aby snižovala vládní sociální výdaje způsobem, že napomáhá zrání střednědobých podmínek nezbytných pro posílení vyhlídek na “barevné revoluce”, první fázi hybridního válčení. V případě, že stát zažívá jak omezení příjmů, tak i neočekávanou potřebu zvýšit svůj obranný rozpočet, má to vliv  na snížování sociálních služeb a mohlo by to dokonce posunout časový rámec “barevných revolucí” vpřed ze střednědobého na krátkodobý, v závislosti na závažnosti výsledné domácí krize a úspěchu, který mají americké nevládní organizace v ovlivňování politického uspořádání dříve označených bloků identity proti vládě.