Byzantská říše: historická pravda vs. vylhaná historie

originální zdroj – vlastní překlad 25.05.2017

Vajerij Fadějev (Rusko)

Průměrnému člověku výraz “Byzancium” evokuje řadu negativních asociací: východní despotismus, politické intriky, zaostalost atd. Tyto memy jsou pevně zakořeněny ve veřejném mínění, v podobě prokázaných historických skutečností. Tento všeobecně přijímaný obraz Byzance je však ve skutečnosti vyroben a nasměrován na veřejnost. Ale není za to odpovědné žádné spiknutí. “Vědecká” historie Byzance je stále živým a možná tím nejživějším příkladem toho jak může ideologie deformovat studium lidských dějin.

První hypotézy o byzantské historiografii představil před téměř 200 lety britský historik Edward Gibbon ve svém mnohosvazkovém díle  “Historie úpadku a pádu Římské říše“, zde Gibbon poprvé popsal samotný Řím před jeho pádem v roce 476 a poté zahrnul Byzanci do rámce svého výzkumu, celé dílo ukončil jejím pádem v roce 1453. Gibbon shrnul historii Byzantské říše, považoval ji za shluk skvrn a intrik, symbol historické stagnace a zradu ideálů starověku. Založil tradici způsobu interpretace byzantských dějin a jeho názory ovládaly mnoho vědeckých historiků po celém světe mnoho let.

Výsledkem je, že současný historik John Norwich musel připustit ve své knize Byzanc (I): Ranná staletí: “během mých pěti let v jedněch z nejstarších a nejlepších anglických veřejných škol se zdála být Byzanc obětí konspirace mlčení. Upřímně si nemohu vzpomenout, že by byla zmíněna, nebo dokonce studována … Mnoho lidí jak si myslím, cítí podobnou zmatenost či mlhavost i dnes …

Pravda o Byzanci

 

Východní římská říše roku 600 n.l.

 Odmítněme britskou propagandu a podívejme se na to, čím Byzanc skutečně byla.

 Začneme tím že se tak nejmenovala, západní historici představili termín “Byzantská říše” teprve dlouho poté kdy dotyčný stát přestal existovat. Dříve byla známá jako Východní Římská říše a obyvatelé se dále nazývali Římany. V řečtině jsou římané znám jako “Romioi”, z čehož odvozujeme jinou verzi názvu: Říše Romaoi. Je zjevné, že nové označení bylo vyvinuto tak, aby zdůrazňovalo rozdíly: náboženské, kulturní a civilizační mezi Byzancí a Římem, mezi klasickou antikou a historií Západu obecně. Účelem bylo srovnání “progresivního Západu” a “archaického Východu”.

 

 

Peter Paul Rubens: “Konstantin řídí budování Konstantinopole” (1624)

Tato říše byla založena říským císařem Konstantinem I. Velikým roku 330 n.l. Poté co získal moc, měl Konstantin v úmyslu prohlásit křesťanství státním náboženstvím, učinil tedy radikální krok – přesunul hlavní město dále od křečovitých a nikdy nekončících občanských válek pohanského Říma. Cílem bylo malé město na východě – Byzancie, kterou nazval novým Římem. Tak vznikla historie Byzantské říše, která trvala více než 1000 let.

 Geograficky se nový stát dostal do východní oblasti někdejší Římské říše a západní část původního impéria následně zanikla pod útoky barbarů. V 6. století se císaři Justinianovi dokonce podařilo znovu získat některé ztracené země – celou Itálii, severní Afriku a jih Iberského poloostrova. To byl nejzazší bod rozšíření byzantského území.

 Po mnoho staletí dominovaly středomoří ekonomicjé a obchodní vazby říše. Neexistovalo žádné zboží, které bz nebylo vyrobeno nebo by nemohlo být zakoupeno na území říše. Na svém vrcholu říše vyráběla 90% všech produktů používaných v Eurasii, západně od Indie. Výrazný hospodářský pokles však nastal ve 12. a 13. století pod tlakem Benátek a Janova.

 

 

Chrám Hagia Sphia, postaven r. 537 – rekonstrukce

 

Konstantinopole byla největším středověkým městem. Odhaduje se, že v 7. století dosáhla populace 700 tis. obyvatel. V té době neměla Paříž více než 15 000 lidí. Muselo by uplynout jestě noho staletí, než by bylo možno porovnávat jakékoliv evropské město s Konstantinopolí. Majestátní katedrála Hagia Sophia postavená v roce 537 byla největším křesťanským kostelem na světě až do roku 1626, kdy byla v Římě vysvěcena bazilika sv. Petra. Jinými slovy, trvalo přes 1000 let než někdo překonal byzantské umění stavitelství. Město bylo naplněno paláci, kostely, vilami boháčů a uměleckými díly. Když křizáci Konstantinopoli obsadili v roce 1204, tisíce plenitelů se pak vrátilo domů po mnoha dnech drancování jako bohatí mužové. Během této doby bylo zničeno mnoho starověkých uměleckých děl. Výprava křižáků se jen velmi málo lišila od toho co se dělo během rabování barbarů v Římě skoro o tisíc let dříve.

 

 

 

Stopy tohoto masivního rozkrádání jsou viditelné ještě dnes, např. v Benátkách. Bazilika sv. Marka, největší turistická atrakce v tomto velkolepém městě, byla postavena v 9. století ve strohém románském stylu (v té době na Západě nebyla žádná jiná). Ale vnější vzhled katedrály se po křížové výpravě z roku 1204 dramaticky změnil – byla ozdobena sloupy a hlavami byzantských paláců. Slavné Triumfální čtyřspřeží, dílo velkého klasického sochaře Lysipposa, je vidět na balkóně katedrály. Kvadriga byla také uchvácena v Konstantinopoli, i když taková socha koní, jak by se dalo očekávat, by měla stát spíše na hipodromu. Z nějakého důvodu ji Benátčané postavili na křesťanský chrám, zjevně z nesmírné hrdosti na svou válečnou kořist.

Čtyřspřeží (Quadriga) od klasického sochaře Lysippose na balkóně baziliky sv. Marka v Benátkách. Socha byla uloupena z Konstantinopole po drancování roku 1204.

 

Nebyly to však tyto mimořádné činy impéria – jeho bohatství, obchod, budování měst a neobyčejné chrámy, umění a diplomacie – které zvýrazňují Byzanci v lidských dějinách, i když to není špatný seznam a určitě stojí za pozornosti v historických knihách. Císař Konstantin splnil svůj sen vyhlásit křesťanství oficiálním náboženstvím Římské říše. Právě toto rozhodnutí mělo určovat osud celé západní Eurasie v nadcházejících stoletích.

Konstantin se rozhodl učinit tento krok v době, kdy křesťanství bylo již v Římské říši rozšířené. Nicméně kvůli neslučitelnosti s pohanskými vírami měla nová víra ve skutečnosti podzemní povahu a to často vedlo ke krutému pronásledování křesťanů. Ale stálý proud konvertitů, včetně vysokých úředníků, vojenských důstojníků a bohatých, stejně jako obyčejných lidí, byl tak velký, že nebylo možné zcela potlačit toto nové náboženství. Jakmile vyšla z podzemí ven, Římané přijali novou víru en masse a rychle se posunuli od pohanství ke křesťanství.

 

 

 

 

Řehoř Theolog – ikona namalovaná v Srbsku r. 1204

Křesťanská teologie rozkvetla. Klasická tradice pře našla nový základ s přídavkem silné intelektuální bariery. Vezměte si například Basileje Velikého, Řehoře Theologa (Řehoř z Nyssy) a Jana Chrysostomu (Jan Zlatoústý) – tři velké svaté a křesťanské studenty Athanasia Alexandrijského a Jana z Damašku, jedním z jehož následovníků se stal Tomáš Akvinský, velký latinský teolog a autor knihy Summa Theologica. Tito významní myslitelé poskytli výchozí teologickou základnu pro nový svět.

Je důležité poznamenat, že v rámci toho, co bylo nyní křesťanským impériem, existoval klasický svět. Byla to prostě část každodenního života, jako sochy koní na Konstantinopolském hipodromu a vlastně jako samotný hipodrom jako něco, co by bylo možné použít pro masovou zábavu. Ani klasické myšlení nebylo zakázáno: Platonova akademie byla například uzavřena až v roce 529. Klasické myšlení nebylo zakázáno, stalo se zastaralým a bylo nahrazeno novou filozofií – křesťanstvím.

A tak shrnňme naše průběžné závěry. Není pravda, že Římská říše byla zničena pod náporem barbarů, což vedlo k nástupu “temného věku”. Západní část říše ležela v troskách, ale její východní území vzkvétala. Na Východě nebyly žádné “temné věky”. Naopak, vynikla velká říše, které teď nikdo nepotřebuje.