Viden, matka monarchie

Monday, September 19, 2011

Vídeň 2011

Vídeň, matka monarchie

18.9.2011

O školení ve Vídni bylo rozhodnuto a tak dnes ve 14:20 nastupuji do auta a vyrážím, protože se musím zastavit jestě v Praze v kanceláři, bude cesta nepříliš příjemně rozdělená na dva kusy.

Cesta do Prahy šla hladce a v kanceláři jsem se zdržel pouhých 20 minut takže ve 4 hodiny odpoledne nastavuji navigaci na Einfahrtstrasse 1-3 ve Vídni a pokračuji v rozpracované cestě . Udělátko (navigace) identifikuje cíl bez potíží, mělo by to být cca 431km a čas dosažení mety je odhadnut na 20:56, čili necelých 5 hodin na cestě.

D1 je průjezdná a proti plánu cesty sjíždím ha Jihlavu a pokračuji na Znojmo, čas se zkracuje na 20:30. Po příjezdu k Vídni se snažím držet doporučení “kecala”, i když při neustálém natáčení auta na západ začínám tušit zradu. No nic asi jsem předtím na internetu nedával pozor, když se mi zdálo, že letiště je na východě. Asi po půlhodině jízdy provozem je mi to jasné, ale protože nechci působit zmatky tak vklidu pokračuji ještě asi 5km až do “cíle”. Žádný hotel nevidím a jak bych také mohl, jedná se totiž o ulici ve vilové čtvrti, která působí naprosto tichým dojmem, skoro jako kdyby tady “nežili” upíři, jen tma a ticho a silný vítr opírající se do zeleně, vlastně do šedě a černě.

Otáčím vůz a nastavuji navigaci nahodile na východní cíp města, to jen aby pomohla pře centrum. Půl hodiny nato vidím jednu z dálnic se symbolem letadla a protože vím že hotel se nachází na letišti, pokračuji dále, tentokrát však s vypnutým kecalem. Jde to dobře a na leště se dostávam během 15 minut, hotel vidím vzápětí a po trošce hledání nacházím i vjezd na parkoviště. Ještě nezbytné vyzvednutí parkovacího lístku, parkuji a vypínam motor: “teď už se nemůže nic stát”.

Na letišti je bohužel silný vítr, nejprve se pokouší vylomit dveře auta, když jsem je ubránil, bere mi alespoň parkovací lístek. Pokusy o nalezení čarokodového kartonu vyznívají naprázdno a tak beru zavazadlo a jdu s nadaváním směrem k recepci.

Recepční mě správně identifikoval, bleskově mě zaregistroval a ještě mě stihl nalakovat, že ztráta lístku není žádný problém. Pravda cosi mi v komunikaci unikalo, ale jsem spokojen, že mám střechu nad hlavou, a proto s žoviálním tónem vracím recepčnímu repliku “jééééz, oukeeej, šůůůůr” a odcházím na pokoj, recepční se vesele usmívá a kyne mi na cestu.

Na pokoji vše vpořádku a pro provedení několika, pro tento blog nezajímavých věcí, jdu na kutě.

19.9.2011

Vstávačka v 7:00 proběhla vklidu, v půl osmé snídaně jak jinak než s drobným problémem – nikde jsem nenašel lžičku na zamíchání kávy. Zítra mě čeká investigativní ráno, doufám že řečenou část příboru najdu, hořká káva je opravdu děsná.

Ranní procházka a obhlídka hotelu se vydařila, protože jsem na trávníku v parku mezi hotely nečekaně nalezl parkovací kartu. Vracím se do hotelu tak nejak rozradostněn tímto nálezem, ovšem při průchodu kolem vjezdu do parkovište se otáčím,”proč jsem to jen dělal”, a zjišťuji nepříjemné varování, že totiž hotelové stání je uzavřeno od 9.9.2011 do 22.10.2011. Teď už zase naštvaně pokračuji k recepci hotelu, kde žádám rozhodnutí, zda auto může zůstat nebo zda musím odjet jinam. Recepční moc nediskutuje a celkem rychle mi sděluje po diskusy s kolegou, že mám odjet, nejlépe na hotelové parkoviště č.4, činím tak nikoliv bez obtíží, protože je třeba zaplatit parkování za tuto noc a recepce mě o tom neinformuje, čímž mi přidá ještě jednu cestu mezi parkovištěm a hotelem navíc. Parkoviště č.4 je naštěstí kousek vedle takže jsem kolem 9:00 na pokoji flákám se. Bohužel jsem dost nervozní a dosavadní drobné problémy mi vůbec nepřidávají sebevědomí. 😉

Tento dodatek píšu ve středu, protože nejak nebzl čas nebo lépe řečeno, nedělo se nic převratného.

Počáteční představování na školení proběhlo celkem hladce až nato, že většina účastníků jsou víceméně nováčci, kteří píší svojí historii nejdéle od vzniku samostatné společnosti a proto nechápou, že tady někdo může být tak dlouho jako já. Taky to pomalu přestávám chápat, když se tady mluví o některých benefitech a podmínkách, které jsou někde zjevně naprosto normální . Takže zpět k věci, když přišla řada na mě, celkem úspěšně jsem vyplodil asi 3 idiomy a jako že jsem zaměstnan 15let. Po této informaci šli málem všichni “do kolen”, kdyby neseděli. Téměř ihned po začátku jsme se rozešli na oběd. Odpoledne plynulo celkem klidně, způsobně jsem zavíral notebook abych výklad nerušil. Navíc celou mojí pozornost stejně spotřebuje výklad, můj překladač má co dělat, ale držím se a jsem celkem s látkou. Možná i díky předchozí praxi a mnoštví obrázků na plátně.

Poslední hodina skončila kolem půl šesté a tak nás odeslali na hotel. Nejprve jsem se rozhodl zůstat na pokoji, pak mě ale přepadl hlad a tak jsem namísto do restaurace jako “správná Čecha” vyrazil do letštního supermarketu. Bohužel déšť, který začal už dopoledne nabral intenzity monzunových deštů včetně orkánu. Letiště přestalo odbavovat lety, hotel se plnil lidmi a nikde nebylo k hnutí. Několika minutová cesta k prodejně mě kvalitně promáčela džíny a moje ručně šité polobotky. Po návratu na pokoj jsem se boty snažil sušit fenem, ale vzdal jsem to po asi 3 minutách. Chtěl jsem totiž tímto kompletem včetně botek nahradit dnešních nepohodlných oblekových kalhot, tvrdých černých, téměř tanečních bot a košile. Ano košile, kterou na mě snad ještě nikdy a nikdo neviděl.

V pondělí totiž jeden z Francouzů dorazil v džínách a triku, tak jsem z toho milně odvodil, že druhý den takto oděni přijdou všichni, ale o tom později.

První den jsem tedy zakončil spánkem spravedlivých, doufejme že i správně trénovaných

20.09.2011

Úterý začalo podobně jako pondělí, bylo ale naštěstí sproštěno přemíry stresu. Bufetová snídaně byla skvě a jak také jinak kdy si ji člověk sám vybírá. Tohle místo je na školení a podobné aktivity jako dělané, nechápu oč se v Praze firma snaží. Nelze to vůbec srovnat protože služby poskytované účastníkům jsou oproti Praze nekde na západ od Západu, což neznamená ve výsledku na Východě 😀

Představování mě tento den nečekalo a tak úterý uplynulo skoro stereotypně az ke konci v 18:00. Jen na obědě si jeden z kolegů neodpustil poznámku, že asi nemám hlad, když tak málo objedvám. Zbytkový stres se mě asi snaží zbavit přebytečných kil. Jediné co stojí za poznámku je jakasi česká výprava v hotelové restauraci. Dámy se chovali až přílis jako šlechticny, pokud jimi tedy nebyli. Ovšem jedin zůčastněný pán se na bufet otočil 3-4krát, děsně si asi pochutnal. Češi si prostě dělají čest.;) Večer všichni asi vzrazili do města, slabě pršelo tak jsem zůstal na hotelu a spoléhal, že se nedomluvili na nějaké společné akci, to abych byl zase jako černá ovce .

A přece něco, sleduji že Egypťané si z toho dělají srandu. Je fakt, že tím uskutečňují moje nejzvrhlejší sny jak se na takovém školeníčku chovat. Přišli o půlden později, dress code zjevně netuší, přisli oblečení jako na školení pouličního gangu a ja se bojím si vzít něco pohodlnějšího.

21.09.2011

Dnešek je podobný včerejšku, prozatím, jen s tou výjimkou, že jsem posnídal už kolem 7 ranní, drobný odpočinek, to víte byla slaninka a párečky. Nějak se to zvrhlo ve školní výlet nebo ne? Oblékl jsem si nudné oblekové kalhoty a další košili. Už mi chybí jen laso na krk. Na školení vše vpořádku včetně oběda, konec se chysta standardně na cca 17:00.

Večer začalo svítit slunce, pro jistotu jsem zůstal na hotelu. Podařilo se mi vyčistit mailbox a tak nějak udělat dlužnou práci. Kolem 22:00 jsem šel spát a probudil se za plného slunce v 6:30.

Post navigation

Napsat komentář