Hybridní války 3. Předpověď dalších hybridních válek

Hybridní války 3.

Předpověď dalších hybridních válek

originál zdroj – vlastní překlad 16.10.2017

Andrej Korybko (Russia)

Revize teorie

Identifikace cílů

První dva díly této série nás uvedly do nového konceptu teorie hybridní války a vše úspěšně prokázaly testem na situaci s Sýrii a na Ukrajině. To prokázalo existenci metodiky pro vysvětlení a analýzu hybridních válek. Znamená to také, že teorie může být vzrušujícím způsobem proaktivně použita při pokusu předpovědět místa, kam by tato postmoderní válka mohla být nasměrována dále. Pokud chcete, můžete si zákon hybridního válčení zopakovat v části I.:

 “Hlavním cílem stojícím za hybridní válkou je přerušení multipolárních nadnárodních spojovacích projektů pomocí zvnějšku provokovaných konfliktů identity (etnických, náboženských, regionálních, politických, apod.) uvnitř cílového tranzitního státu.”

Vzhledem k tomu je dalším krokem zjišťování významných probíhajících nebo plánovaných multipolárních nadnárodních spojovacích projektů napříč světem. Jakmile je toto určeno, je každý tranzitní stát posuzován podle počtu zranitelných míst a sociálně politických překryvů podle následujících 6 faktorů:

  • etnicita
  • náboženství
  • historie
  • administrativní hranice
  • socio-ekonomická nerovnost
  • fyzická geografie

Odtud zbývá jen přesně stanovit nejvíce socio-politicky zranitelných tranzitních států a zpětně zkoumat podmínky, nezbytné pro zdůraznění klíčové demografické protivládní “odluky” od ústředních orgánů. Kulturní antropologové, historici, aktivisté nevládních organizací, mediální a marketingoví odborníci a “nezávislí výzkumníci” mimo jiné hrají přední roli v tomto procesu sociálního předkondicionování a mohou být také nedílně využiti americkou rozvědkou při vysvětlování nejúčinnějších metod, které mají být použity v ideologickém pronikání do psychiky cílových osob. Současně s tím dochází k různým stupňům strukturální předkondicionování, aby se zintenzívnilo uměle vytvořené dělení mezi státem a strategickými prvky jeho občanství.

Civilizační a občanské vlastenectví

Hybridní válka je v podstatě válečným(zbraňovým) využitím teorie chaosu – wiki, která sama o sobě je nepřiměřeně závislá na počátečních podmínkách před destabilizací. Jak už bylo řečeno, sociálně-politické zranitelnosti v každém cílovém státě jsou důležitými ukazateli při měření možného úspěchu přicházející operace změny režimu, avšak šest hlavních faktorů je obtížné měnit (natož v krátkém časovém rámci) tak, aby mohly být agresorem plně využity. Kvůli tomu posiluje svou roli sociální a strukturální předkondicionování, protože myšlení a ekonomické trendy jsou mnohem náchylnější k zasažení a změnám, než například etnické složení a provinční hranice. Oba tyto charakteristické znaky (ovlivněné sociální a strukturální předkondicionací) mohou silně ovlivnit civilizační a/nebo občanské vlastenectví cílových občanů, což je nejsilnější obrana, kterou má stát při odpuzování hybridní války.

Právě v tomto okamžiku je vhodné znovu připomenout případy Sýrie a Ukrajiny, protože každá ze obou zemí postupovala naprosto odlišnou trajektorií, která z velké části vyplývala z jejich odlišné úrovně civilizačního / občanského vlastenectví před hybridní válkou, která proti nim byla vedena. Tato počáteční podmínka je nepochybně nejdůležitější při určování, zda destabilizace bude trvat roky nebo zda bude rychlá se snadným úspěchem.

Syrský lid má jedno z nejsilnějších civilizačních vlastenectví na světě, což právě zesílilo odolnost jejich země, aby odolávala multidimenzionální agresi hybridní války. V důsledku toho musely USA a jejich spojenci poskytovat neustálou podporu jejich zástupným prvkům, aby nepřirozeně udržovali chaotické procesy, u kterých očekávali, že poběží samospádem. V případě, že by byla taková pomoc přerušena, přenesla by se tak přímo do viditelného oslabení prvků hybridní války uvnitř země a v důsledku toho by vedla k jejich rychlé likvidaci.

Naopak situace na Ukrajině byla diametrálně odlišná, nebyl přítomen žádný prvek civilizačního vlastenectví (navzdory bohatému odkazu Kyjevské Rusi) a sotva existovalo nějaké občanské vlastenectví. Všechno co USA musely udělat, bylo efektivně uspořádat vlastní aktiva a dát jim signál, aby zahájili svou destabilizační činnost společně. Chaotické procesy pak probíhaly jako v ideální teoretické rovině a začaly si žít svým vlastním životem, vyžadujíc od tohoto okamžiku minimální pokyny, ve srovnání se strategickým třeskem, do něhož se USA dostaly v Sýrii. Jediným významným zásahem, jímž se USA zabývaly, byla “falešná vlajka” na konci února, a to jen proto, že cítili neodolatelnou příležitost maximalizovat chaos a rychle se zbavit vlády.

Abychom shrnuli tuto podčást, dva jasně odlišné příklady hybridní války v Sýrii a na Ukrajině dokazují, že počáteční stav civilizačního a / nebo občanského vlastenectví je rozhodujícím faktorem ovlivňujícím průběh asymetrického konfliktu, a proto by se mělo ukázat demokratický bezpečnostním odborníkům jaký má existenciální význam aktivní podpora těchto opatření v rámci svých vlastních cílených států.

 Rozpoutaný hněv