12. Proč Británie a Spojené Státy netoužili zabránit 2.sv. válce

Příběh 12.

Proč Británie a Spojené Státy netoužili zabránit 2.světové válce (I)

originál

zdroj – vlastní překlad 24.4.2015

Nikolaj Starikov (Rusko)

Již mnoho let trápí historiky a politiky mnoha zemí jedna otázka: bylo by možné zabránit děsivé 2.světové válce? A je jasné dokonce i z povrní analýzy situace, že existovalo opravdu velké množství těchto příležitostí. Bližší pohled ukáže, že Adolfu Hitlerovi byla poskytována vytrvalá pomoc, když se dostal k moci a pustil se do války.

Pojďme začít tou největší příležitostí jakou bylo zmaření jeho převzetí – demokracie. Jak jsme již připoměli, Výmarská republika byla demokratickým státem, kde byli státní úředníci svobodně voleni občany, kteří vykonávají svá práva podle všeobecného volebního práva a tajným hlasováním. Tento systém platil v období 1919-1933, kdy nacisté nebyli jedinými hráči na německé politické scéně a přesto byly jiné politické organizace rozpuštěny a zakazovány, poté byl vydán zákon zakazující vytváření nových stran. Nicméně, Němci strávili 14 let života v úplné demokracii.
Co tedy pobídlo Němce hlasovat pro NSDAP? Protože, po tom všem, represe, koncentrační tábory a Gestapo nejsou příliš uspokojivé vysvětlení. Historici nabízejí jednoznačnou odpověď: hospodářská krize podpořila nástup Hitlera k moci. Němci byli nejprve zasaženi otřesnými úrovněmi inflace a pak velkou hospodářskou krizí, která byla stejně zničující.

V letech 1918 a 1923 německá měna – marka – ztratila 99,9% své hodnoty vůči americkému dolaru. Ale to byl teprve začátek. Skutečné “hospodářské zázraky” začaly v roce 1923.

Datum

Směnný kurz německé marky vůči amerického dolaru

1. červenec 1923

160,000

1. srpen 1923

1,100,000

4. září 1923

13,000,000

1. říjen 1923

242,000,000

1. listopad 1923

130,000,000,000

30. listopad 1923

4,200,000,000,000,000

5_billion_mark_1923_front

Do konce listopadu 1923 měl jeden dolar cenu dvou set bilionů německých marek!

Dalo by se připomenout, že v roce 1923, německý podnikatel a mecenáš umění Ernst Hanfstaengl, který pracoval pro americkou rozvědku, pomohl Adolfu Hitlerovi koupit tiskárnu a zahájit masovou výrobu jeho nacistického novin. Zatímco sám Führer byl docela sebevědomý a běsnil (doslova) o revoluci, také nepozorovaně vstřebával Hanfstaenglovi představy o potřebě přátelství Německa s Amerikou a Velkou Británií.

Neexistuje žádný způsob jak shrnout do jediné věty propastnou hrůzu německého života té doby. Snad jen: lidé byli teď pohřbíváni v papírových pytlích namísto dřevěných rakví. [1] Rakev se stal mimořádný luxusem. Protože měl americký dolar – byť jenom jeden z nich. Ernst Hanfstaengl představil svého přítele Adolfa tisícům dolarů. To všechno se stalo svévolně?

Zde je další skutečnost, která pomůže dokázat, že německá inflace byla něčím umělým, úmyslné vytvořeným. V době Hitlerova Pivnicového puče inflace vyletěla skutečně do astronomických čísel, ale zastavila se méně než tři týdny poté, co selhal pokus o státní převrat. Bezprecedentní, astronomický nárůst inflace skončil v jeden den! Zdá se, že to už  není potřeba. Německý národ a to i za těchto fantasmagorických okolností, nepodporoval Adolfa Hitlera a jeho násilný pokus o převzetí moci. 13. listopadu 1923, pět dní(!) po Beer Hall puč, byl Hjalmar Schacht nominován na pozici komisaře pro měnu. Byl to on, kdo zaznamenal konečný směnný kurz 4,2 trilionu marek za dolar. 22. prosince 1923 se Schacht stal šéfem německé centrální banky a v srpnu 1924 představila novou marku, která umazala 14 nul ze staré německé měny, která se podobala zlému snu. Jeden americký dolar byl nyní v hodnotě 4,2 německých marek.

Ale ani tento první ekonomické kataklyzma v Německu, bylo schopno postrčit Adolfa Hitlera k moci. Bylo zapotřebí druhé. Dne 29. října 1929 došlo k neslavnému “černému pátku” bezprecedentní finanční katastrofě na burze v New Yorku. To zahájila ohromující, celosvětovou hospodářskou krizi známé jako Velká hospodářská krize, která vlivem “zázračné” shody okolností trvala přesně do Hitlerova jmenování kancléřem. [2] Nicméně, to není nejvíce překvapující skutečnost, který by se měl objevit v historii Velká hospodářské krize.

Budeme analyzovat fakta a pouze fakta, ale nejprve jedna odbočka mimo. A tou je podivný vztah mezi příčinou a následkem. V USA byla krize, ale bylo to v Německo, kde se Hitler dostal k moci. To je to, co nám řekněte, naši ctihodní historici. Ale kde je logika? Ve Spojených státech, se komoditní obchodníci a makléři střílet a vrhali z oken mrakodrapů, stovky tisíc farem jsou zničené, tisíce bank krachuje a výroba dramaticky klesá. [3]

Američané však neměli v úmyslu tiše souhlasithunger-march s prudkým a katastrofálním propadem jejich životní úrovně. USA se otřáslo sérií veřejných demonstrací zahrnujících stovky tisíc protestujících a situace byla natolik ponurá, že časté pochody hladu nezaměstnaných dělníků se stal symbolem Spojených států (ne Německa!). Tyto protesty vyvrcholily v prosinci roku 1931 při národním pochodu hladu na Washington a v létě roku 1932, kdy nezaměstnaní veteráni z 1.světové války postupovali směrem k hlavnímu městě USA. Demonstrovali před budovou Capitolu pět dní, po kterých americký prezident vydal rozkaz, aby byli veteráni rozprášeni silou. Nicméně, nebyla to policie, ale vojenské jednotky, včetně kavalérie a dokonce i obrněné tanky, kteří byli povoláni k provedení této operace!

Takže Německo nebylo jedinou zemí, kde obyčejní lidé probírali popelnice při hledání jídla – mnohem více jich bylo poníženo do takového stavu za oceánem. Takže kde by měl člověk očekávat nacisty u moci? Soudě podle počtu nezaměstnaných, by to bylo pravděpodobnějším výsledkem v USA. Ve Velké Británii také měli hrát extrémisté obrovskou roli na domácí politické scéně, ne-li všeobecně zvítězit. Ale nic podobného v anglosaských zemích neprošlo. Proč byli místní fašistické strany, které se objevily, tak slabé, bez hlasu v osudu svých národů?

Protože nikdo v Anglii nebo ve Spojených státech nebyl připraven pro roli Führera!
 Hitlerův vzestup k moci nebyl důsledkem hospodářské krize, ani nemůže být vysvětlen německou domácí politikou. Rozhodnutí umístit jej do čela nebylo uděláno v Berlíně, ale v Londýně a ve Washingtonu.

Poznámky:

[1] Preparata, Guido Giacomo. Conjuring Hitler.  How Britain and the USA Created the Third Reich.

[2] The Great Depression began in 1929 and ended in 1933.

[3] Mezi lety 1929 a 1933 produkci uhlí v USA klesla o 42%, produkce surového železa o 79%, oceli o 76% a automobilů o – 80%. Z 297 vysokých pecí, bylo jen 46 v provozu. [3] Během těchto krizových let ve Spojených státech bylo yničeno ohromující množství firem a společností, celkem 135747. Stejně jako americký průmyslový a finanční trh se do hluboké krize záhy ponořil i zemědělský sektor – americký vývoz pšenice klesl o 82%. Byl tam také prudký pokles cen zemědělských produktů a v důsledku toho došlo k poklesu zemědělských příjmů o více než 50%. Během pěti let krize bylo prodáno v aukci 18,2% všech farem v USA, tedy více než jeden milion.


Proč Británie a Spojené Státy netoužili zabránit 2.světové válce (II)

originál

zdroj – vlastní překlad 27.4.2015

Nikolaj Starikov (Rusko)

Vysvětlení, že Hitlerův vzestup k moci byl poháněn hospodářskou krizí v Německu prostě neobstojí. Pojďme se tedy podívat na politickou situaci v této zemi během období známého jako Výmarská republika.
Bylo by naivní popírat fakt, že Německo strávilo léta od roku 1919 v železném sevření vítězů 1. světové války. A že kontrola se projevovala v mnoha ohledech. [1] Na politické scéně, to bylo přinášeno Německou sociálně demokratickou stranouvedenou Stresemannem a Ebertem, kteří spolu se spící” princem Max von Baden, tak obratně zinscenovali revoluci a abdikaci císaře. Poté  se sociální demokraté stali vládnoucí stranou v zemivypracovali ústavu, která zahrnovala nikdy nekončící cykly voleb a jejich vůdce Ebert, se stal prvním prezidentem Německa. [2]

 Byla to právě tato strana nebo spíše její zahraniční podporovatelé, které země mohla poděkovat za politický “kolotoč”, který trval až do příchodu nacistů k moci. V průběhu 14 let (1919 – 1933) se Německo podrobilo devíti volbám do Říšského sněmu! [3] Jedním z demokratických ustanovení Výmarské ústavy bylo konání voleb do Říšského sněmu každé dva roky. Cílem tohoto ustanovení bylo, dát obyčejným Němcům úplnou, průběžnou kontrolu nad svým parlamentem. Ale v praxi to znamenalo pouze to, že veřejnost žila v neustále přehřáté atmosféře politické horlivosti a nekonečné politické kampaně.

Země byla měněna ve vrak vlaku. “Myšlenka celkové malomyslnosti a bezvýznamnosti prostoupila všechno,” [4] píše Joachim Fest, popisující emoce německých lidí během hospodářské krize, ale tato slova by mohla být snadno aplikována na celou historii Výmarské republiky.

nazipost

Británie, Francie a USA se snažili dlouho a těžce najít způsob, jak legálně porodit Hitlerovo politické vítězství v Německu. Nacistický volební plakát na obrázku.

Bylo toto ustanovení zahrnuto do Výmarské ústavy pouye nahodile? Samozřejmě že ne! Londýn a Washington potřebovali ústavu, která by zahrnovala trojského koně” trvalé nestability, která by řídila politický život v Německu požadovaným směrem. Koneckonců, volby jsou více než jen letáky a hlasovací lístky, zahrnují rovněž skandály a smrtelné spory. Kandidáti a strany potřebují podporu, pomoc a peníze a tak mohou být ovládány bráněním v zesílení, nová verze německého státu, který se na konci 19. století stal nejrychleji se rozvíjejícím hráčem na globálním jevišti. Vyhlazení Německa během 1. světové války požadoval herkulovské úsilí, obrovské sumy peněz a miliony životů. Je možné se domnívat, že po takové zkušenosti by se Anglie a Spojené státy vystříhaly instalace loutkového režimu v Německu?

Ale nebyl to jen parlament, který se stal “kolotočem” totéž lze vidět v exekutivě. Během 14 let Výmarské demokracie se 14 různých mužů stalo kancléři! [5]

A v tomto absurdním království se objevil vůdce a strana, kteří se tohoto cirkusu vydali. To samo o sobě jim vyhrálo sympatie. Marxistické strany a jejich spojenci měly 14 let k prokázání toho, co by mohli udělat. Výsledkem je hromada trosek,prohlašoval Hitler a spílal svým oponentům o stavu národa.

Lidé nebyli taženi k nacisty z lásky k NSDAP, ale spíše proto, že byli na smrt nemocní ze stran nabízejících alternativu k Hitlerovi. Například procento voličů, kteří byli spojenci sociálně demokratické strany se snížilo ze 37,9% v roce 1919 na 18,3%, v březnu 1933 a počet podporovatelů Německé demokratické strany se snížil z 18,6% na 0,8% ve stejném období.

hitler

 Ale i za těchto podmínek Hitler nebyl schopen vyhrát volby! Představa, že nacistický vůdce byl jmenován kancléřem, protože jeho strana vyhrála volby, je další pohodlnou lží podporovanou historiky. Adolf Hitler složil kancléřskou přísahu 30. ledna 1933. Poslední volby se konaly před tímto datem  dne 6.11.1932 a nacistická strana v nich získala 33,1% hlasů. NSDAP byla největší strana v parlamentu, ale nedržel absolutní většinu. Kromě toho, ve srovnání s předchozími volbami, byli nacisté na sestupný trendu: 31. července 1932 získali 37,4% hlasů, ale úroveň jejich podpory klesla o 4,3% podle výsledků ze 6.listopadu 1932. Myšlenka, že Hitler vyhrál volby, je mýtus. On byl prostě jmenován hlavou země! Někdo aplikovat takový tlak na německé politické elity, že Hitlerovi nedostatky” a “zvláštnosti”, zdá se, byli všechny zapomenuty. Jak to bylo možné?

Faktem je, že demokratické instituce v Německu začaly být omezovány ještě předtím, než se nacisté dostali k moci. V březnu 1930, kdy Hitler získal pouze 18,3% hlasů bylo jasné, že přes veškeré úsilí a masivní financování z neznámého původu, Hitler nikdy nevyhraje parlamentní volby. Němeci byli prostě obdařeni příliš velkým množstvím zdravého rozumu. Ale britští vůdci nebyli spokojeni s touto situací. Koneckonců, někdo musel zaútočit na SSSR a nakonec zajistit stabilitu tak jak byla požadována světovími vládci. To znamená, že byl potřeba záložní plán. A jeden byl vytvořen.

V březnu 1930 byly tak trochu upraveny principy parlamentní demokracie v Německu.

Ačkoliv se dříve vůdce parlamentní většiny automaticky stával kancléřem, teď byo toto místo obsazováno prezidentem země, v souladu s článkem 48 Výmarské ústavy. Jinými slovy, hlava vlády mohla jmenovat kteréhokoliv německého občana, nikoliv pouze vítěze parlamentních voleb.

Toto byl nebezpečný tah. Bylo žádoucí, aby nacisté vyhrát spravedlivě.” Analýza neuvěřitelně velkého počtu voleb v Německu bezprostředně před Hitlerovým vzestupem k moci naznačuje, že určené průzkumy veřejného mínění se musí konat až do chvíle, kdy NSDAP bude moci potvrdit vítězství. Když ale bylo jasné, že to nebude fungovat, Hitler byl prostě jmenován” kancléřem.

Takže, mohl Hitler byly zastaven? Ano. To mohlo být učiněno v případě, že by se země nebyla změnila v politický cirkus a pokud by německá veřejnost nebyla učiněna unavenou volbami, které jen nafoukly počet příznivců NSDAP. Ernst Hanfstaengl a jiní by se nebyly stali pomocníky budoucího Führera a aby se mohli projevit jako slušní a dobře vychovaní politici.

 A především neexistuje žádný právní základ pro Hitlerovo jmenování kancléřem! Každý, by mohl být jmenován do této pozice, každý ale tento jediný použil svoji nominaci, aby se stal nejodpornějším zločincem v lidské historii. To vše by mohlo být provedeno pod jednou podmínkou: pokud by Hitlerův vzestup k moci nebyl požadován vnějšími silami, ke kterým byli němečtí politici nekriticky poslušní.

Poznámky:

[1] Jak víme, podmínky kapitulace Německa na konci 1. světové války byly vysvětleny ve smlouvě z Versailles. Vítězové byli pečlivý a smlouva byla poměrně podrobná, ale nezahrnoval nejdůležitější bod – výši reparací! Smlouva obsahovala pouze obecné prohlášení požadující, aby německá vláda kompenzovala plabu za škodu způsobenou občanům spojeneckých mocností a financovala důchody pro vojáky, vdovy a přežívší členy rodiny sil Entente. Jinými slovy, viník byl identifikován a odsouzen, ale ve výroku, zapomněli uvést přesně, kolik by měl trpět. Smlouva stanovila jen první splátku splatnou v celkové výši 20 miliard marek. Představte si, jak velká páka zůstala v rukou vítězů! Pokud byla dodržována “správná” politika, výše reparací mohla být snížena, ale kdyby byly podniknuty “špatné” kroky, reparace ty se výrazně zvýšily. Více již celá věc nemohla být zpochybněna! Je zajímavé, že přesná výše reparací byla stanovena teprve v roce 1928, kdy Trockij uprchl do exilu a Hitler se náhle ocitl s neomezeným úvěrové jemu k dispozici a začal s jeho pomocí směřovat k vrcholu moci.

[2] Pouze tři prezidenti sloužili Výmarské republice : Friedrich Ebert (1919-1925), Paul von Hindenburg (1925–1934) and Adolf Hitler (1934–1945). Pocity Němců, které chovali k Ebertovi, jenž podepsal Smlouvu y Versailles, byly patrné ze skutečnosti, kdy během jeho pohřbu Cardinal von Faulhaber, arcibiskup Mnichov-Freisingský, kategoricky odmítl přikázat rozeznění kostelních zvonů. A skutečnost, že Ebert byl žid později poskytla Hitlerovi znamenitý základ pro jeho protižidovskou propagandu. Napřiklad 12. září 1932 se Říšský sněm sešel k zasedání pouze den předtím než byl rozpuštěn.

[3] Jan.19, 1919; June 6, 1920; May 4, 1924; Dec.7, 1924; May 20, 1928; Sept.14, 1930; July 31, 1932; Nov.6, 1932; and March 5, 1933. We are not including the election of Nov.12, 1933, when only Nazis were listed on the ballot.

[4]Fest, Joachim. Hitler. 2002. Pg. 269.

[5]Gustav Bauer (1919-1920), Hermann Müller (1920), ConstantinFehrenbach (1920-1921), Joseph Wirth (1921-1922), Wilhelm Cuno (1922-1923), Gustav Stresemann (1923), Wilhelm Marx (1923-1925), Hans Luther (1925-1926), Wilhelm Marx (1926-1928), Hermann Müller (1928–1930), Heinrich Brüning (1930–1932), Franz von Papen (1932), Kurt von Schleicher (1932-1933), and Adolf Hitler (1933–1945).


Proč Británie a Spojené Státy netoužili zabránit 2.světové válce (III)

originál

zdroj – vlastní překlad 27.4.2015

Nikolaj Starikov (Rusko)

Takže Adolfu Hitlerovi se podařilo vyřešit první problém. Nicméně, dokonce i poté, co se stal kancléřem v lednu 1933ještě zjistil, že není schopen rozpoutat vojenský konflikt z velmi prozaických důvodů doslova neměl armádu. S jeho 100000 silným Reichswehrem (postrádat tanky, letadla, těžké dělostřelectvo a vozový park) Führer neměl schopnost obtěžovat nikoho kromě svého malého souseda Lucemburska a to pravděpodobně jen s tichým souhlasem ostatních mocností. Aby bylo možné zahájit druhou světovou válku, Hitler potřeboval vzkřísit svou armádu, vybavit ji nejnovějšími zbraněmi a rozšířit na 42 násobek její současné velikosti!
Každý, že k udržení armády jsou potřeba velké peníze. A ještě více peněz je potřeba k přezbrojení. A opravdu astronomické částky jsou třeba k jejímu rozšíření na 42 násobek velikosti. Tento úkol je velmi složitý i v ekonomicky rozvinutých zemích. A co když je země na pokraji zhroucení, se šesti miliony nezaměstnaných a továrny se zavírají proto, že globální hospodářská krize je příčinou přeshraničního krvácení kapitálu? Je to nemožný projekt. Ekonomika by nikdy nevydržela takový divoký růst vojenských výdajů a životní úroveň by nevyhnutelně klesala. To by mělo za následek buď jinou revoluci nebo odmítnutí takového militaristické postupu.

Ale my všichni víme, že to Hitler zvládl. Jak?

 Kdosi mu poskytl obrovskou finanční pomoc!

Je poctivé říci, že ekonomická obnova Německa začala v roce 1924, poté, kdy začalo být jasné, že případná budoucí válka s Ruskem by vyžadovala nejen vůdce, ale také agresivní národ. Polsko nemohlo doufat, že porazí Rusko na jeho vlastním území. Francouyi a Britové netoužili bojovat. Události roku 1914 by mohli být zopakovány, ale Německo bylo slabší než kdy předtím. Muselo být přestavěno. 16. srpna 1924 přijalivítězné mocnosti na konferenci v Londýně Dawesův plán : americký kapitál bz y podle tohoto plánu poskytoval neduživému německému národu záchranné lano úvěrů, v důsledku čehož by Německo bylo dále schopno platit reparace. A klíčový německý průmysl by byl získán levně americkými monopoly. Tento plán dosáhl tří cílů:

  • příprava busoucího agresora
  • zisk z přívalu kapitálu
  • snazší manipulovatelnost německé politiky díky závislosti ekonomiky na zahraničních investorech

Němci získal značnou hotovost komel 190000000 dolarů [2] Výsledkem bylo, že v srpnu 1924 se německá měna okamžitě stabilizovala, a děsivá doba, ve které se kupoval jeden dolar za miliardy a biliony německých marek, náhle jednoduše zmizela. Ale ostatní prvky tohoto plánu nebyly tak humánní. Pod pochybnou záminkou zajištění reparačních plateb, byla spojencům předána kontrola nad německým státním rozpočtem, peněžními zásobami a úvěry a železnicí. Během tohoto období se stalo, že Putzi” Hanfstaengl se objeví po Hitlerově boku a kapitán Truman Smith, US vojenský atašé, je poslán do Německa, aby si prohlédnout výběr dostupných německých politiků

Německo bylo, ve skutečnosti, pod tichou americkou okupací. Nezávislost Německa v té době byla stejně iluzorní jako například jako například Iráku dnes. Vláda, vlajky a národní hymna, to vše vše existovalo, ale nikoli schopnost provádět nezávislá rozhodnutí. Anglie a USA mohly v Německu dělat, co se jim zlíbilo a my můžeme vidět výsledek: nekonečné volby, Hitlerovo předčasné propuštění z vazby a pak jeho jmenování kancléřem. K ničemu z toho co stalo v Německu mezi lety 1918 a 1933 nedošlo na příkaz samotných Němců.
nazi-propaganda

 

 V roce 1932 byla Německu skutečně odpuštěna povinnost nadále platit reparace, i když byl splacen jen zanedbatelný zlomek. Proč tomu tak bylo? Vzhledem k tomu, že v lednu 1933 se Adolf Hitler stal kancléřempotřeboval vytvořit ekonomický zázrak. A proto, že potřeboval peníze.

Němečtí výdaje v letech 1933 až 1939 se zvýšily téměř desetkrát (z 1,9 miliardy marek na 18,41 miliardy) a jejich procentní růst v rámci národního rozpočtu nebyl o nic méně působivý 24-58%. Pro srovnání, největší světová hrozba,” komunistický Sovětský svaz, který byl údajně připravován na dobytí světa, měl přiděleno pouze 9% svého rozpočtu na armádu v roce 1934.

Jak víme, Adolf Hitler splnil svůj úkol obdivuhodně. V neuvěřitelně krátkém časovém období pouhých šest let v úřadu  byl schopen přestavět válečný stroj na neuvěřitelný výkon. Historici tomu říkají nacistický ekonomický zázrak. Nicméně, za každým fenomenálním úspěchem jedné strany, najdeme zradu zájmů strany, na druhé straně politického kolbiště. A ještě jeden neuvěřitelně zázračný” úspěch této země, většina vůdců ostatních mocností se dohodla, hrát spolu. A tak Hitlerovy neuvěřitelné úspěchy na světové scéně byly založena nikoli na jeho vynikajících talentech jako diplomata nebo státníka, ale spíše na již předtím uspořádaných podmínkách s Anglií, USA a Francií na zradě zájmů německého národa.

Je jasné, že úspěchy nacistů byly financovány a organizovány civilizovaným světem” v té doby. Výzva k nástupu vojenského konfliktu bylo výhodnější pro Londýn a Washington z čistě ekonomického hlediska (nejen politicky!). Čím dříve by to začalo, tím méně peněz by se muselo nalít do bezedné jámy Hitlerovy válečné mašinérie. Takže, pro ně by byl lepší nástup války v roce 1938 než roku 1939 a 1939 lepší než 1940.

Kdyby chtěli vedoucí představitelé západního světa zabránilo budoucí válce, bylo by možné tak učinit s malou nebo žádnou ztrátou krve nebo alespoň, aniž by muselo přijít takové krveprolití, ke kterému mělo dojít. Churchill toto později sám potvrdil,až do roku 1934 přinejmenším do znovuvyzbrojení Německa mohlo být zabráněno jakékoliv ztrátě jediného života.[3] Tak proč bylo dovoleno pokračovat? Churchill na tuto otázku ve svých pamětech neodpovídá. Ale jedna věc je jasná pro jakoukoliv rozumě uvažující osobu: pokud vážně smýšlející politici vidí nebezpečí a záměrně nedělajínic, aby jej odstranili, musí být situace podle jejich představ.

Winston Churchill byl britský vlastenec a jeden nejznámějších národních vůdců. Tak nebyl schopen jasně říci, proč se události dostali takový podivný obrat. Ale jedna věta by měla poskytnout každému čtenáři vysvětlení: do poloviny roku 1936 Hitlerova agresivní politika a porušování smluv odpočívaly, nebylo to na síle Německa, ale na nejednotě a nesmělosti Francie a Británie a izolaci Spojených států.” [4]

DObře, můžete najít neprůstřelné alibi:. “nejednotnost,” “nesmělosta izolace”. Můžeme jasně vidět plný rozsah americké izolace” v počtu amerických špionů jako je Ernst Hanfstaengl, kteří tančili kolem Hitlera. A skutečnosti:

ju87

  • 19. září 1934 bylo tajně doručeno do Německa z USA nejmodernější zařízení pro letecké továrny proti 1 milionu dolarů na zlatě a to brzy dalo práce na výrobě německých letounů. [5]
  • Ve stejné době Německo získalo velké množství vojenských patentů [6] od amerických firem Pratt & Whitney, Douglas a Bendix Aviationbombardér Junkers Ju 87 byl postaven technikami naučenými v Detroitu. [7]

Je možno vidět stejné motivy za Churchillovou zmínkou o odcizení” a “plachosti” Paříže a Londýna. V rámci této práce nemůžeme věnovat velký prostor technickým podrobnostem. Proto se krátce zmíníme jen o tom, že v roce 1936, kdy  budil strach,” Hitlerovi chyběla nejen moderní letadla, ale také tanky. První skutečně hodnotný tank Hitlerovy Říše byl Panzer III, jehož výroba začala až v roce 1938. Aktualizovanou verzí jeho předchůdce, Panzer II F, s přídavným pancéřováním na přední části (pouze takto opevněný se mohl tento hrůzotrašný kus stroje vyhnout tomu, aby se stal snadnou kořistí nepřítele), šel do výroby v červnu 1940. Proto Winston Churchill tvrdí ve svých pamětech, “rozsáhlá produkce tanků, se kterou rozbil francouzskou frontu neexistovala do roku 1940.” [8]

K oživení a přezbrojování německé armády v letech 1933 až 1939 došlo s vědomě a za silné finanční a technické podpory z oligarchických kruhů Velké Británie a Spojených států. Cílem této politiky bylo vytvořit kolosální válečný stroj v masce nacistického Německa s cílem uštědřit úder sovětskému Rusku. Ale před tím, získalo Německo ještě germánské země, které byly ztraceny v důsledku porážky v 1. světové válce. V další kapitole uvidíme jaký druh pomoci Hitler dostal v těchto záležitostech od svých zámořských přátel.”

Poznámky:

[1] O to bylo postaráno na individuálním základě, propuštění Hitlera z vězení předtím než odpykal čtvrtinu trestu.

[2]Preparata, Guido Giacomo. Conjuring Hitler.How Britain and the USA Created the Third Reich. Pg.164.

[3]Churchill, Winston. The Second World War.Vol. 1.The Gathering Storm. Pg.46.

[4]Churchill, Winston. The Second World War.Vol.1.The Gathering Storm.Pg.190.

[5]Preparata, Guido Giacomo. Conjuring Hitler.How Britain and the USA Created the Third Reich.Pg. 225.

[6]Ibid.Pg.226.

[7] Ibid.

[8]Churchill, Winston. The Second World War.Vol.1. The Gathering Storm. Pg.304.


 

Proč Británie a Spojené Státy netoužili zabránit 2.světové válce (IV)

originál

zdroj – vlastní překlad 27.4.2015

Nikolaj Starikov (Rusko)

Aby bylo možné proměnit jeho národ v silného agresora, musel Hitler nejprve získat zpět vše, co bylo ještě nedávno zemi odňato. Pomoci se mu dostalo od britského, francouzského a amerického národa, kteří vyhrabali Německo z ohořelých zbytků po Versailles.
Nazi-Germany-or-the-Third-Reich-1935-1939

Sársko bylo prvním území, které Führer vrátil do náruče Třetí říše. Část Německa, řízená pod mandátem Ligy národů od roku 1919, kontrola místních uhelných dolů byla předána Francii jako součást reparačních plateb. Obyvatelé Sárska žili v rámci tohoto režimu po dobu 16 let a nikdo nikdy nejevil zájem o jejich názor na situaci. A pak najednou byli požádáni, aby rozhodli, zda se chtějí připojit k nacistickému Německu, demokratické Francii nebo zůstat pod kontrolou Společnosti národů.

Na první pohled se zdá, že není mnoho prostoru pro slovíčkaření. Jen drobné detaily a několik maličkostí vzbuzuje podezření. Nacistické Německo rozpoutalo zuřivou propagandistickou kampaň mezi obyvateli regionu a dokonce i v samotné Francii. Ale z Pařiže nebyla žádná agitace viděna. A co víc, francouzský ministr zahraničních věcí Pierre Laval tvrdil dva dny před referendem, že “Francie nemá zájem na jeho výsledku.” Není těžké si představit jaký dojem to muselo udělat na, že muselo udělat na skupiny obyvatel Sárska, které vedli boj o připojení k Francii. Britští diplomaté přispěli nepatrně. Zastávali velmi “podivnou” pozici se silnými námitkami k myšlence Sárska zůstávající pod správou Společnosti národů. Britové tvrdili, že to byl nepřekonatelná zátěž pro předchůdce moderní OSN. To znamená, že výsledek referenda konaného 13. ledna 1935 byl hotovou věcí. Nakonec hlasovalo 90% obyvatel pro sjednocení s Německem.

Louis_Barthou

Krátce před tím, francouzský ministr zahraničí Louis Barthou, který Velkou Británii zděšeně nutil ke striktnímu zadržení Hitlera, byl záhadně zavražděn v Paříži. Politikou Louis Barthoua, kterému bylo přiděleno portfolio zahraniční záležitosti v únoru 1934, byla příprava nové světové války. Oznámil například předsedovi konference pro odzbrojení v Ženevě, Arthuru Hendersonovi z Británie, že Německa odmítá “paritu” ve vyzbrojování. V ​​dubnu 1934 navštívil Varšavu a Prahu. Dokud byly Polsko a Československo připraveni udeřit na Německo zezadu, Paříž by mohla klidně spát. Po svém návratu Barthou předložil myšlenku známou jako “východní pakt”, který garantoval bezpečnost nejen západní, ale i východní Evropy. Výsledkem bylo, pozvání Sovětského svazu k připojení se k Lize národů, na příkaz Francouzů, dne 15. září 1934. Ve všem co Luis Barthou dělal, pracoval na tom jak obejít posilování nacistického Německa. Do konce září téhož roku navrhl komplexní smlouvu, podle níž Francie, Itálie, Jugoslávie, Československo a Rumunsko měly společně zajistit nezávislost Rakouska. V důsledku toho, 9. října 1934 byl Barthou “náhodou” zabit spolu s jugoslávský králem Alexandrem, chorvatským teroristou, při návštěvě Francie.

Mohl Hitler byly zastaven? Ano. K dosažení tohoto cíle bylo třeba, aby francouzská a britská vláda blokovaly sárské referendum v lednu 1935. Německo by bylo bezmocné cokoliv namítat bez tanků, letadel nebo vojáků. Ale přesto, oni všichni toužili hrát spolu s Hitlerem. Opravdu to byl velmi důležitý první úspěch nacistů, kteří pak pokračoval od vítězství k vítězství.

Mějme na vědomí jeden zřejmý fakt: Adolf Hitler byl “skvělý politik” tak dlouho, dokud jeho západní protějšky byli ochotny hrát hru na smolaře zatímco gestikulovali, vraštili obočí a bouřili se.
Dne 18. června 1935 “mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Německa,” Joachim von Ribbentrop podepsal Anglo-německou námořní dohodu v Londýně s britským ministrem zahraničí, Samuelem Hoarem, [1], podle níž by Německo nyní mohlo legálně stavět válečné lodě za předpokladu, že “celkový výtlak německého loďstva nesmí nikdy překročit 35% celkové tonáže námořních sil jak jsou definovány smlouvou, členů Britského společenství národů.” Smlouvou z Versailles bylo Německu zakázáno vlastnit ponorky. Nyní Němci dostali právo stavět ponorky až do 45% tonáže britského ponorkové flotily. Pokud Německo chtělo tento limit překročit, muselo informovat britskou vládu o svém rozhodnutí. To vedlo k velmi provokativní situaci, ve které Němcům bylo dáno konečné povolení k výstavbě nových německých ponorek ne v Berlíně, ale v Londýně!

rheinland

Vlivem smířlivého postoje Západu, se Hitler začal chovat více odvážně a “Hanfstaengls” obklopující Führera jej ujistili, že by mohl i nadále jednat zcela beztrestně. 7. března 1936, poslal německé vojáky do demilitarizovaného Porýní. Žádná mocnost neměla právo ponechat vojáky v této oblasti, která byla oddělená od Německa s cílem vytvořit nárazníkové pásmo mezi Německem a Francii. A přesto Hitler bezostyšně porušil mezinárodní smlouvy. Proč si byl tak jistý, že on byl v bezpečí před odvetou?

Proč si byl Hitler tak jistý, že Francouzi budou chovat v rozporu s jejich nejzákladnějšími instinkty sebezáchovy? Proč se rozhodl dát vše v sázku? Koneckonců, bojová výměna s jednou z francouzských jednotek by jej přinutila stáhnout svá vojska, což by vedlo ke ztrátě tváře a jeho možného vyhnání. Odpověď lze nalézt v knize Raymonda Cartiera zveřejněné bezprostředně po válce v roce 1948. Hitler věřil, že Francie ztratila svou nezávislost a stala se podřízenou mocností. “Vůdče,” tvrdil Göring, “často se říká, že Francie nepodnikne nic, bez souhlasu Anglie a z Paříže se stala diplomatická dceřiná společnost Londýna. V důsledku toho bude dostatečné, věci znovu urovnat s Anglií a všechno na Západě bude.”[2]

Hitler věděl, že Francie by nic nepodnikla. Používal tajné kanály k diskusím všech svých “bezostyšných” kroků v předstihu, s britskou vládou před tím, než je uvedl do chodu – to byla jeho “genialita” v kostce.

Mohl být Hitler zastaven? Ano. Vyžadovalo by to dohodu na vyhlášení ultimáta a spálit tak nacismus ještě v zárodku. Pak by ani jediná bomba nespadla na Londýn nebo Paříž, miliony lidí mohly být uchráněni koncentračních táborů a Židé a Romové v Evropě by nebyli podrobeni masovému vyhlazování. Ale kdyby západní demokracie zastávaly tvrdou linii, Hitler by nebyl schopen zahájit útok na Rusko, svůj hlavní cíl.

nazi-antropology

A dát mu příležitost k dosažení tohoto cíle, “pokrokové lidstvo” v té době nedbající na zločiny nacistů a hluché k důkazům o jejich postoji k lidskému životu. A do konce roku 1935 byla spousta těchto důkazů. V září téhož roku přijalo nacistické Německo Norimberské zákony, které svůj název dostaly později od historiků, jednalo se o dvě části právních předpisů: “Říšský zákon o občanství” a “Zákon o ochraně německé krve a německé cti”, které byly vyhlášeny na shromáždění NSDAP a pak jednomyslně přijaty Říšským sněmem. Jednou provždy odhalili rasistické jádro nacistické filozofie. Podle druhého zákona, “Říšského zákona o občanství,” občanství mohlo být drženo pouze tím, kdo byl “německé nebo příbuzné krve a který dokazuje svým chováním, že je ochoten a hoden, věrně sloužit německému národu a říši.” Tak jedním tahem pera všichni němečtí Židé (a bylo jich tam více než půl milionu),  byli okamžitě zbaveni německého občanství.

Žádný z těchto šílených nacistických dekretů nebyl držen v tajnosti před světovou veřejností. Jednalo se o zcela oficiální zákony německého státu. Dodržování bylo sledováno a porušení bylo trestáno pokutou nebo odnětím svobody. A jak mezinárodní společenství reagovalo na toto barbarství? Protesty? Bojkoty a roztržkyami v diplomatických vztazích? Politická elita té doby reagoval velmi podivně.

Německu bylo svěřeno pořádání Olympiády v roce 1936.

1936-Olympic

Bylo to vyjádření podpory a pokračování v záměrné hře na neschopného, kterou hrála světová elita s Vůdcem. Pravidla tohoto pevného utkání byla velmi jednoduchá: Hitler měl dělat to, co od něj bylo požadováno (vyzbrojit a připravit se na válku se Sovětským svazem) a k tomu mu měla být poskytována hotovost, návratcena ztracená území a politická prestiž.
Na oplátku, neexistovaly žádné připomínky, vztahující se k útlaku Židů nebo šíleným rasovým zákonům. To byla politika. A dnes můžeme často pozorovat cynický a do očí bijící obraz “aktivistů v oblasti lidských práv”, kteří upozorňují jen na to co je momentálně prospěšné pro jejich finančních stoupence, bez ohledu na to, co nemají potřebu vidět …

A tak se olympiáda konala! Vlajky se swastikou se třepotaly na stadionech a německá srdce byla naplněna hrdostí na jejich zema a respektem a vděčností k Adolfu Hitlerovi. Když se objevil na slavnostním zahájení, celý stadion stál. Pravé ruce vystřelily do vzduchu v nacistickém pozdravu. Vedle Hitler stáli členové Mezinárodního olympijského výboru ve svých černých oblecích se zlatými řetězy přes hruď. Stěny se otřásly hromovým “Sieg Heil!”

 A nacistické Německo kráčelo na světovou scénu.

Poznámky:

[1] Samuel John Gurney Hoare, Viscount Templewood, byl pozuruhodným individuem. V roce 1917 byl šáfem britské rozbědky (British Secret Intelligence Service) v Rusku a udělal velmi mnoho, pro úspěch Petrohradských událostí v únoru a říjnu toho roku. V roce 1935 převzal nový úkol pro svou rodnou zemi tím, že pomůže Adolfu Hitlerovi rychle obnovit Německou ozbrojenou moc. V roce 1939 se stal britským velvyslancem ve Španělsku, zemi přes kterou nacisté udržovali kontakt se západním světem. Samuel Hoare stál v centru všech těchto událostí.

[2]Cartier, Raymond.Les secrets de la guerre devoilés par Nuremberg.  Pgs.43-44.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář