Proč nacisté selhali při vytváření Ukrajinského státu v roce 1939?

Proč nacisté selhali při vytváření Ukrajinského státu v roce 1939

originál zdroj – vlastní překlad 18.5.2017 z anglické verze zde

Alexandr Djukov (Russia)

V roce 1939 plánovali němečtí vojenští velitelé vytvoření Ukrajinského loutkového státu uvnitř Polska. Tento článek bude diskutovat o tom, proč k tomu nedošlo.

 

V předvečer 2. světové války byla Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) klíčovou teroristickou skupinou, kterou nacistické tajné služby zapojily do přípravy útoku na Polsko. Tato skupina vykonávala podvratné operace proti polským i sovětským zájmům a byla jí přidělena významná úloha v německých ofenzivních plánech.

Dne 13. června 1939 instruoval plukovník Erwin von Lahousen, šéf oddílu Sekce II. Abwehru (primárně odpovědný za provádění sabotáží), zástupce OUN, Romana Sashuka, aby vyškolil 1300 důstojníků a 12 000 obyčejných Ukrajinců k útoku na Polsko. Ve zprávě ze dne 15. července Lahousen poznamenal, že v přípravě na operaci Fall Weiß Abwehr vycvičil skupinu ukrajinských nacionalistů, kteří se dopustili sabotáží pod velením Romana Sushka. Skupina měl kódové jméno Bergbauernhilfe a sestávala z přibližně 600 lidí v polovině srpna 1939.

 Spolu s jednotkou Bergbauernhilfe se ozbrojenci OUN uvnitř Polska také připravovali na protipolské povstání. Na příkaz regionálního vůdce OUN na západní Ukrajině Vladimíra Tymchy (Lopatinskij) začali členové této organizace vojenský výcvik již v červenci 1939 v tajných táborech v Polsku a Karpatech. Podle ukrajinských historiků bylo koncem srpna kolem tisíce militantů vycvičeno a připraveno plnit své povinnosti jako jádro protipolských povstaleckých sil.

Bojové jednotky OUN nebyly určeny pouze k provádění sabotáží, ale také k uchopení moci. Současný ukrajinský historik Ivan Patryljak o tom hovoří otevřeně, “Lopatinský si představoval jak jeho partyzánské jednotky opouštějí své útočiště a poté co se ujmou moci ve své lokalitě, vyhlásí obnovu Ukrajinského státu a vytvoření jeho vlastní správy.”

Signatur:D:JobRoot1830462preprozessONB_205314-C-04.01.2005

Mezitím sabotážní divize Abwehru řešila problémy s dodávkami – byly jim poskytnuty zbraně, munice a výbušniny. 18.srpna 1939 se objevil pozoruhodný příspěvek v časopisu Lahousen (kopie se nachází v Hooverově institutu o válce, revoluci a míru). “Školení členů Bergbauernhilfe by mělo pokračovat. Budou pravděpodobně vysláni do oblasti 22.srpna … Ukrajinský vojenský personál dostává instrukce pře majora Stolze, podle něhož musí být vůdce Ukrajinců Melnyk připraven se zapojit do nepřátelských akcí, pokud to bude situace v Polsku vyžadovat.”

22.srpna očekávali sabotéři OUN vyslání na polskou hranici, stejně jako speciální prapor Abwehru – Ebbinghaus, který byl vycvičen pro činnost v polském Slezsku – stali se základem protipolských povstání. Nicméně tyto plány byly zmařeny paktel Molotov-Riebentrop.

Tato sovětsko-německá dohoda o neútočení byla podepsána 23. srpna 1939 v Moskvě. Pro Hitlera to byla garnace, že Sovětský Svaz nevstoupí do nadcházející války na straně Polska. Pro Stalina to byla garance, že se německé jednotky vbrzku neobjeví v Pobaltí, západním Bělorusku a na západní Ukrajině.

“Tento pakt s Moskvou se bude nakonec vracet a strašit národní socialismus”, zapsal si Alfred Rosenberg do svého diáře 25.srpna 1939. “Pokud budeme nuceni se vzdát polské Ukrajiny ve prospěch Sovětského Svazu, bude to už druhá rána, kterou jsme Moskvě způsobili nejsilnějšími silami po Zakarpatské Ukrajině.”

“Nejsilnějšími silami, vydorujícími Moskvě,” Rosenberg mínil OUN. Jeho předpověď byla přesná – jakmile přišla z Moskvy informace o podpisu sovětsko-německé dohody, Abwehru už nebylo povoleno použití ukrajinských sabotérů. ” Ve svém bytě jsem přijal telefonát od ministra zahraničí Kepplera, který říkal, že pokyny pocházejí ze zámku Fuschl (bydliště ministra zahraničních věcí), podle něhož “akce” (tj. “zahájení ukrajinského podzemního hnutí”) neměla být zahájena,” napsal Lahousen do svého denníku.

V příštích dnech se pokusil napadnout toto rozhodnutí, ale podařilo se mu získat povolení k použití Bergbauernhilfe pro obranné účely uvnitř Slovenska (což je místo, kde byla jednotka vyškolena).

28.srpna 1939 Lahousen zaznamenal toto rozhodnutí do svého denníku:”Pokud jde o Ukrajince, vydávám následující pokyny. V případě míru: členové Bergbauernhilfe by měli být najati jako obyčejní pracovníci. V případě války: nejprve nebude podniknuta žádná akce. Po konzultaci s generálním štábem bude rozhodnuto, zda je možné tyto disciplinované osoby použít jako celou jednotku.”

Mezitím podzemí OUN v Polsku pokračovalo v tréninku na ozbrojené povstání v souladu se staršími plány. Mobilizace stoupenců OUN byla naplánována ma 28.srpna 1939 – měli jít do lesa a uspořádat se do bojových jednotek.

 1.září 1939 německé jednotky napadly Polsko. 5.září 1939 se prapor Ebbinghaus, k němuž se připojili slezští Němci, před příjezdem divizí Wehrmachtu, zmocnili železničního uzlu v Katovicích. Generál Busch, velitel VIII. armádního sboru poblahopřál zaměstnancům Abwehru, kteří dohlíželi na tento úspěch praporu Ebbinghaus.

11.září 1939 se Abwehr znovu pokusil rozhodnout o použití Bergbauernhilfe k podpoře ukrajinského protipolského povstání, ale tato iniciativa byla opět zmařena. Nicméně odštěpené OUN na západní Ukrajině zaútočilo na základny polské vlády, policie a dokonce i na malé vojenské jednotky. Polští civilisté se stali oběťmi nacionalistů. Počet militantů byl nejméně 3000.

Mezitím Berlín poznal, že válka v Polsku bude vyhrána. Polské jednotky ustupovaly pod útokem německých divizí, což vytvářelo skutečnou euforii. Následkem toho se Hitler rozhodl nerespektovat varování a zřídit ukrajinský loutkový stát na troskách Polska. Bylo to přímým porušením sovětsko-německé dohody zy 23.srpna: podle tajného protokolu byla západní Ukrajina považována za součást sovětské sféry vlivu.

Šéfové Abwehru byli o tomto rozhodnutí informováni 12. září 1939. Záznam tohoto dne v Lahousenově denníku byl extrémně lakonický: “Výlet se šéfem oddělení do Oppeln přes Breslau. Účel: diskuse o ukrajinské otázce.” Lahousen podal o tomto rozhodnutí přesnější informace ve svém svědectví před soudem v Norimberk: “Tento řád nebo tato směrnice ….. Ribentrop ji předal také Canarisovi během krátké diskuse, která odkazovala na národní organizace Ukrajinců, s nimiž Abwehr spolupracoval na vojenské linii jejímž cílem bylo vyvolání povstání v Polsku, které mělo za cíl vyvraždit Poláky a Židy …. když byli zmíněni Poláci, myslela se tím především inteligence a všichni ti, kdo ztělesňovali vůli k národnímu odporu…” Toto rozhodnutí, které oznámil Joachim von Riebentrop séfům Abwehru bylo učiněno po konzultaci s Hitlerem.

Abwehru bylo povoleno používat jednotku Bergbauernhilfe a podporovat protipolské ozbrojené povstání OUN. Ukrajinští nacionalisté měli také ukol, zničit každý “neloajální prvek”. Abwehr neprotestoval, protože na tom nebylo nic neobvyklého: výše zmíněný prapor Ebbinghaus se také podílel na masových vraždách Poláků.

 15. září 1939 se séf Abwehr admirál Wilhelm Canaris a Lahousen setkali s vůdcem OUN Andrijem Melnykem ve Vídni. Melnyk jim doporučil vytvoření pro-německé západní (galicijské) Ukrajiny. Poté Melnyk vydal příkaz ke shromáždění “koaliční vlády” pro Galicii. Lahousen zase začal podnikat konkrétní kroky k použití ukrajinských vojsk. Jeho denník obsahuje tento záznam: “ukrajinský vojenský personál je okamžitě převeden pod velení XIV. armády (Dehmel). Upozornit Heeresgruppe Süd prostřednictvím oddílu Abwehr II. … Melnyk by mě i nadále zůstat k dispozici vedoucímu oddělení. … Oddíl Abwehr II. musí  poskytnout náhradu za Bergbauernhilfe.”

Nicméně byly tyto plány zmařeny dne 17. září 1939. V ten den sovětské jednotky pronikly na západní Ukrajinu a do západního Běloruska. Podle Waltera Warlimonta, zástupce náčelníka Vrchního velení Wehrmachtu, kdzyž dotal tuto zprávu, se generál Alfred Jodl hrůzně zeptal: “Pro koho?” Pokud o vytvoření ukrajinského státu v souladu s plánem schváleným Hitlerem, by vedl k tomu, že Německo bude nuceno jít do války se Sovětským svazem za nejhorších možných podmínek. A tak se Berlín raději stáhl zpět.

V příštích týdnek se Canaris, Lahousen a jeden z vůdců OUN Richard Yary snažili zachránit “co mohli”, zařídit členům OUN návrat do části Polska kontrolované Německem, stejně jako do Maďarska.

Divize Bergbauershilfe byla rozpuštěna a část jejího personálu převedena do týmu policejních jednotek v okupovaném Polsku. Nicméně pomoc poskytovaná ukrajinskými nacionalisty Řísi nezůstala bez odměny. OUN získala právní status a její členové byli přiděleni ke službě v jednotkách Werkschutz (stráže výrobních podniků). Ukrajinská populace nacisty vytvořeného “Generalgouvernement für die besetzten polnischen Gebiete” získala mnoho privilegií; Zejména Ukrajinci dostali domy a obchody předtím zabavené židům.

Plány na vytvoření Ukrajinského loutkového státu byly pozastaveny a nakrátko oživeny na jaře roku 1941, v předvečer útoku na SSSR. Zákon o proklamaci ukrajinské státní příslušnosti oznámili vůdcové OUN 30.června 1941 ve Lvově obsazeném nacisty …. Hry, které nacisté hráli na okupované Ukrajině vyvolaly Volyňský masakr a další zločiny proti polskému a ruskému lidu. V důsledku toho musel SSSR pracovat až do konce 50.let na deradikalizaci nacionalistického undergroundu na západní Ukrajině.

Alexander Djukov je ruský historik, ředitel nadace “Historická paměť

ukrajinští kavaleristé při přehlídce před K.H.Fankem, nacistickým generální guvernérem pro okupované Polsko (září 1939, Lvov, Ukrajina)