2. Americké Federální rezervy

Příběh 2.

Americké Federální rezervy

originál zdroj – vlastní překlad 26.1.2016

Nikolaj Starikov (Rusko)

“… bylo nám řečeno, abychom zapoměli příjmení všech, s kým jsme večeřeli den před odjezdem. Dohodli jsme se na setkání v určitý čas na vlakovém nádraží u řeky Hudson v New Yorku, každý měl přijít sám a tak diskrétně jak je to jen možné. Na nádraží jsme počkali na osobní automobile senátora Aldriche, připojený k poslednímu vozu vlaku mířícího na jih.”

 “Když jsem nastoupil do auta, záclony byly zataženy a jen slabý záblesk žlutého světla dával tušit tvar oken. Uvnitř byla příjmení tabu, oslovovali jsme se jako “Ben”, “Paul”, “Nelson”, “Abe.” … Rozhodli jsme se uchýlit k ještě většímu utajení a přestali používat křestní jména.”

Co to je? Popis setkání tajných agentů? Setkání šéfů mafie? Ne, to byla slova jednoho ze zakladatelů Federálního Rezervního Systému, který popisuje tajnou schůzku, při které padlo konečné rozhodnutí o vytvoření FED. Konalo se v roce 1910 na malém ostrově Jekyll v Atlantickém oceánu. V souladu se všemi pravidly spiknutí cestovali bankéři na ostrov zakrývajíce svá jména a pouze zvýšujíce svou anonymitu při příjezdu.

 “Týdne až deset dnů jsme byli zcela izolováni od okolního světa, nepoužívali jsme telefony nebo telegraf. Byli jsme ukryti na pustém ostrově. Byla tam spousta barevných služebníků, ale ti neměli ani tušení, kdo byl tento Ben nebo Paul nebo Nelson, nemluvě o Vanderlipovi nebo Davisonovi a Andrewovi. Všechna tato jejich jména na nikoho neukazují. “[Frank A. Vanderlip, prezident, First National City Bank From Farm Boy Financier. New York: Appleton, 1935.]

ga-jekyll-island-7705 Stejně jako bandité pod rouškou noci, bankéři tajně proklouzli na tento odlehlý ostrov pomocí kódových jmen a změněných okolností. Setkání se konalo v jedné z konferenčních místností hotelu nyní známého jako Jekyll Island Club Hotel, kde se účastníci dohodli na plánu a podle Franka Vanderlipa senátor Aldrich napsal svou řeč ke kongresu [ibid]. Tento muž, Nelson Aldrich, navrhl vytvoření soukromé centrální banky ve Spojených státech, které má být nazývána Federálním rezervním systémem.

Ale každá akce musí důvod, takže ke změně finančního modelu země potřebovali take důvod – finanční. Záminka, pod kterou americký Senát navrhl FED, byla velkorysá. Chtěli vytvořit entitu, která by se zabývala finanční nestabilitou profesionálním způsobem. K odůvodnění takového opatření ale bylo třeba nějaké nestability. Takže nějaké vytvořili.

Na světě není jediná banka, která by zůstala existovat, kdyby všichni její klienti požadovali najednou své peníze zpět. A pokud by Vaši bankovní přátelé odmítli tuto banku úvěrovat a namísto toho požadovali okamžité splacení všech dluhů banky, její kolaps by byl nevyhnutelný. A tak byla pečlivě organizována krize, která vešla ve známost jako Panika z roku 1907. Podíváme-li se pečlivě na tuto krizi, vidíme až bolestně podobný obraz – mateřské znaménko všech budoucích krizí. Všechny se podobají jedna druhé jako dvojčata – ne proto, že jsou způsobeny stejným ekonomickým problémem, ale proto, že jsou organizovány ve stejném stylu.

Jako cíl byla vybrána investiční banka Knickerbocker Trust. Byl to třetí největší hráč na trhu. Náhle se objevili pověsti o vážných problémech banky a investoři začali stahovat své peníze. Šéf Knickerbocker Trust se pak obrátil o pomoc k přednímu bankéři té doby – Johnu Pierpont Morganovi (J. P. Morgan). Ten ale odmít pomoci i přesto, že byl v přátelském vztahu s majiteli problémových bank. Zvěsti o Morganově odmítnutí vyvolali paniku, která dosáhla vrcholu 22.října 1907. Mezi raním otevřením banky a polednem bylo vkladateli vybráno asi 8 milionů dolarů – cca $50 milionů dnes – a Knickerbocker Trust v té době zavřela a ukončila všechny platby.

Vkladatelé spěchali s uložením svých peněz do jiných finančních institucí. 23.října 1907 se panika rozšířila na Trust Company of America, druhý největší trust v zemi. Ten vydal vkladatelům 16 milionů dolarů, ze svých 60 milionů dolarů aktiv za den. Do 24.října se krize rozšířila na New York Stock Exchange (New Yorkská burza cenných papírů). Jeden po druhém, banky, makléřské společnosti a fondy začaly zavírat a vyhlašovat úpadek (nejméně sedm insolventních bank toho dne padlo) – a to nejen v New Yorku, ale v celé zemi [ibid].

jpmorgan (1)

A pak, kdopak vstoupil do děje jako zachránce dne, nikdo jiný než J. P. Morgan. On ve skutečnosti je “zachránce” americká ekonomiky jedním z hlavních organizátorů krize. Morgan odmítl urovnat problémy na počátku, dal jim čas k růstu a pak se rozhodně postavil k jejich rychlému odstranění. On a jiní nalili 25 milionů dolarů do amerického finančního trhu a situace se tak stabilizovala.

Je důležité si uvědomit, že každá finanční krize pochází z nedostatku fiančních prostředků. Jakmile se peníze objeví, krize je u konce.

Nejlepším hasičem je vždy žhář sám.
 Skryté hračky v temné místnosti vždy našli nejrychleji ti, kteří vědí, kde leží.

Banky začaly vydávat osvědčení – “náhrada peněz” – s cílem zvýšit nabídku peněz. Morgan podpořil umístění dluhopisů města New York, a tím se uchránil před bankrotem. Pravomoc Johna Pierponta byla velmi vysoká, “Je dobře známo, že jeho slovo dělalo bezpečnými všechny cenné papíry.”  [А. Greenspan. Věk Turbulencí, М., Penguin Press HC, 2007, с.38]

Při záchraně zeměJ. P. nezapoměl sebrat smetanu: pod záminkou záchrany svého života získal železniční společnosti Tennessee Coal a Iron and Railroad, které stáli tváří v tvář hrozícímu úpadku a ohrožovali mnoho makléřů, kteří vlastní jejich akcie. A i když prezident Roosevelt byl proti vzniku monopolů, v tomto případě se díval na druhou stranu.

Panika z roku 1907 způsobil pokles v řadě ekonomických ukazatelů. Akciový trh klesl o 37%, nejméně 25 bank a 17 trustů zkrachovalo, ceny komodit klesly o 21%, roční produkce klesla o 11%, zatímco nezaměstnanost vzrostla z 2,8% na 8%. Mnoho institucí také trpěl. Morgan vyšel z krize s nezpochybnitelnými výhodami: věděl o kruzi předem, protože ji sám vytvořil. Prodal akcie koupil, které levně nakoupil s velkým ziskem, zatímco stále vydělávat na koupi správných společností, když vstupoval do krize. Ale bankéřovou největší výhrou byla hlavně veřejná důvěryhodnost. Všichni měli nabýt přesvědčení, že kdyby nebylo pro Morganovi včasné intervence, krize by se úplně vymkla kontrole. V červnu 1908 byly ekonomické ukazatele opět na vzestupu. Na Princeton University byl “hrdina” dokonce poctěn tím, že o něm nový Americký prezident Woodrow Wilson řekl: “Všechny tyto potíže by mohly být odvráceny, pokud bychom jmenovali výbor, šest nebo sedm veřejného činných mužů, jako je J. P. Morgan, kteří by řešili záležitosti naší země.”

A činy následovaly slova. Abychom pochopili příčiny náhlé krize, byla založena Národní Měnové Komise (National Monetary Commision). [Aldrich-Vreeland Act ze 30.května 1908] Jeho úkolem bylo zjistit stav bankovního systému a podat doporučení Kongresu. Samozřejmě, výbor byl složený především z přátel a kompliců Morgana – “spasitele”. Senátor Nelson Aldridge byl jmenován předsedou výboru. [Nelson Aldridge (Nelson Wilmarth Aldrich) byl použit z toho důvodu, že jeho dcera byla provdána za bankéře John Rockefeller Jr.. Jeho vnuk už se jmenoval Nelson Aldridge Rockefeller a později se stal americkým viceprezidentem pod Geraldem Fordem. Nikdo nezná skutečná jména majitelů FEDu – všechny zveřejněné seznamy jsou jen spekulací. Ale s největší pravděpodobností mezi “šťastné” patří Morganové, Rockefellerové, Wartburgové. Komise se pustila do práce – je snadné odhadnout, že jejím hlavním závěrem bylo, že k “porozumění” je třeba vytvořit struktury, určené k regulaci finančního systému a zabránit dalším krizím. To nakonec vedlo k tajemnému setkání bankéřů na Jekyll Island, kde se rozhodli, že přišel čas pro vytvoření FED.

Federální Rezervní Systém byl představen jako všelék na všechny finanční potíže. Nová instituce byla vytvořena “pouze” k regulaci komerčních bank a k ujištění, že se tyto neztratí při hraní na burze. A aby to fungovalo efektivně, regulátor měl být nezávislý ….

woodrow-wilson1

V prosinci 1913 přinesl Nelson Aldridge návrh zákona o Federálním Rezervním Systému na půdu Senátu USA. Aniž bychom zabíhali do nudných podrobností o hlasování, je třeba poznamenat, že pouze jeden kongresman se vyslovil proti návrhu zákona. Nositelem toho “hrozného” příjmení byl senátor Gilbert M. Hitchcock, který souhlasil s potřebou finančních služeb regulátora, ale nečekaně navrhl novelu zákona, která by vynechala jádro, které bankéři potřebovali. Navrhl, aby se stal Federální Rezervní Systém veřejným, spíše než soukromým monopolem a pravomoc vydávat měnu by znovu spočívala na Ministerstvo Financí. Nicméně, z pro nás dnes neznámých důvodů byly Hitchcockovi pozměňovací návrhy zamítnuty a návrh zákona rychle prošel. Americký prezident návrh podepsal jako zákon ještě v témže roce, následující týden v roce 1913. [John Pierpont Morgan nežil dost dlouho aby viděl výsledky toho čeho byl duchovním otcem. Zemřel v Římě 31.března 1913. Jeho nástupcem v čele říše byl jeho synem … John Pierpont “Jack” Morgan. Stejné jméno otce a syna vedlo k nejasnostem při popisu událostí, mnoho autorů, zdá se věřilo, že zakladatel FED nalézl elixír věčného mládí a dlouhověkosti.

Spěchaje pryč k vánočnímu krocanovi převlečení za losy, se senátoři nijak zvlášť nevzrušovali finančními pravdami. Ti, kteří pochopili jakým druhem revoluce v dějinách světa je vytvoření Federálních Rezerv by měli přesvědčit své kolegy o moudrosti rozhodnutí. A bankéři byli u vytržení.

Celkově to je nádherný zákon, který udělal mnoho pro zajištění stability našich bank a měny,” [New York Times, Senátu 20.prosince 1913] řekl Edmund Drosera Hulbert, viceprezident Merchants Loan and Trust Company.

Bude to “vést k regulovatelné měně, která nás ochrání před těmito panikami,” souhlasil jeho kolega V. M. Gabliston, předseda First National Bank of Richmond.

Přijetí této finanční právní úpravy bude mít pozitivní dopad na celý národ, ale také usnadní obchod. Zdá se, vstupujeme do éry všeobecné hospodářské prosperity” [E. Satton “The Power of the Dolar], zářil prezident American National Bank Oliver J. Sands.

Sladká slova, která provázela zahájení Federálního Rezervního Systému rozhodně neměla žádný vliv na realitu. FED nebyl vytvořen na ochranu proti budoucím krizím. Ve skutečnosti byl opak pravdou, byl vytvořen s cílem zahájit je (krize) v pravý čas. Amerika byla již jednou podmaněna, když Evropané přišli se střelnými zbraněmi a kovaným brněním, které nemohlo být proraženo kopími a šípy Indiánů. Podobně na začátku 20. století bankéři obdržel nástroje, s nimiž by mohli dominovat nad touto požehnanou zemí. Maje kontrolu nad vydáváním amerického dolaru, mohli tajní majitelé stroje FED řídit vzestupy a pády prezidentů a zcela manipulovat politiky Spojených Států Amerických …

Nejlepší způsob, jak něco skrýt je to vystavit. Všechny informace o FED jsou naprosto volné. Není třeba konspirační teorie – online navštivte oficiální webové stránky FED: www.federalreserve.gov. Jděte tam a klikněte na odkaz “History” na levé straně (změna stránek – pozn.prekl. viy. odkaz. Uvidíte příběh stvoření “malého podniku” a dokonce i portréty jeho hrdinů: J. P. Morgana a Nelsona Aldriche. Kdesi na stránkách je zasutý odkaz označený “Struktura a Funkce”, kde jste vyzváni ke spuštění “Strukture Tour” – krátké virtuální cesty FEDem, vypravěč jehož hlas se podobá hlasu pro sci-fi filmy začíná vyprávět příběh. Dívejte se, poslouchejte. Je těžké uvěřit, že FED opravdu existuje. Je těžké si představit, že svět byl učiněn tímto způsobem. Ale je to skutečnost. Stačí jen, aby jste byli schopni číst, sledovat a analyzovat.

Věnujte pozornost frázi “Fed je směs veřejných a soukromých prvků.” [http://www.federalreserveeducation.org/fed101/structure/]

Ani FED nebude tvrdit, že je vládní strukturou! Samozřejmě, že to není komplikovaná “směs” podnikání. Stejně jako není nikde k nalezení, jaké procento je “soukroméa jaké procento “veřejné. …
Je to všechno tak banální a jednoduché, i přes spletitý systém. Dlouho předtím, než byl Federální Rezervní Systém založen, řekl o tomto starověký básník Virgil velkou věc: “Prokletý hlad po zlatě! Co všechno donutí udělat smrtelníky?”

Nic se nezměnilo.

A tak dnes víme, že US dolar nenáleží Spojeným Státům. Ale zázraky nekončí…..

Víte v jakých hodnotách jsou vydávány dolary?

Obvykle lidé řeknou: 1,5,10,20,50,100.

Vše je správně. Zkušenější uživatelé přidají dvoudolarové mince. Ty jsou považovány za sběratelskou raritu a obvykle mizí z oběhu, jakmile se dostanou do rukou člověka, který zná jejich hodnotu.

Jaké další denominace znáte?

Na tuto otázku už odpovídá málokdo. Ukazuje se, že existuje množství bankovek, o jejichž existenci většina lidí neví. Dolary přicházejí v hodnotách 500, 1000, 5000, 10 000 a 100 000 . To, že nikdo neví, je z jednoho prostého důvodu – tyto denominace je zakázáno vyvézt mimo území Spojených Států v souladu s měnovými zákony země. Bankovky $100,000 (vydané s gold certifikací v roce 1934) nikdy šli do oběhu a jsou používány pouze pro transakce mezi Federálními Rezervními baankami. Viděli jste některou?

Víte co nebo spíše kdo je vyobrazen na bankovkce s nejvyšší hodnotou? Čím portrétem je ozdobena 100000USD bankovka? Odpověď na tuto otázku by neměla být obtížná, pokud si uvědomíte, že peníze Spojených Států nejsou tištěny vládou. Federální Rezervní Systém má své hrdiny, svou vlastní stupnici hodnot, své “mazlíčkyve tmě lesa Americké historie.

Na sto tisíci dolarové bankovce, nejvyšší nominální hodnotě, je tvář 28. prezident Spojených Států Woodrowa Wilsona – skutečného prezidenta, který podepsal Federal Reserve Act a vytvořil FED [http://money.dmd.ru/description/dollars/]. Podle tiskařských strojů Federálního Rezervního Systému byl největším vůdcem v Americké historii.

100000-USD-a