14. Jak se Hitler stal “drzým útočníkem”

Příběh 14.

Jak se Hitler stal “drzým útočníkem” (I)

originál

zdroj – vlastní překlad 14.4.2015

Nikolaj Starikov (Russia)

V předchozích kapitolách Příběhů, jsme se podívali na britskou politiku vůči nacistickému Německu, která byla navržena tak, aby postavit Führera proti Sovětskému svazu. K dosažení tohoto cíle byly Hitlerovi poskytnuta věcná hospodářské a politickou pomoc mezi lety 1933 a 1939, největší německé průmyslové oblasti, které byli ztraceny po první světové válce se vrátili a nad anšlusem Rakouska bylo přimhouřeno oko, stejně jako nad pronásledováním Židů v Německu a na okupovaných územích. Velká Británie, Francie a Spojené státy se aktivně zapojili do války ve Španělsku na straně povstalců gen.Franco,  kteří byli také podporováni Hitler. A v důsledku tajných dohod mezi Londýnem a Berlínem, byl obětován nezávislý národ Československa Hitlerovi v září 1938. V této kapitole si budeme vysvětlovat, proč méně než o rok později, v září 1939, se Führer proměnil v “drzého útočníka”, v očích britských patronů.

europe_1936

Jak dalece Londýn vidí scénář války mezi Německem a Sovětským svazem? Docela jednoduše: Německo mělo zahájit ofenzívu, s použitím ekonomických, územních a politických příležitostí, které mu byli poskytnuty. Poláci byli také zapojeni do tohoto konfliktu, protože už dlouho snili o oživení “Velkého Polska”, který měl zahrnovat značný kus území Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Hitler by mohl rychle porazit Rusko nebo tam zapadnout a yůstat ycela sám, to by ale nemělo žádný význam. Podle londýnských instrukcí, Německu hrozilo napadení v zádech z Polska, zjistil by, že se “díra ucpala”. Polsko mohlo zavřít brány, přičemž německá vojska by zůstala bez munice a paliva. A pak by se Britové a Američané objevili uprostřed konfliktu. Jako mírotvorci, přirozeně. A začala by oslava “svobody” a “demokracie”:

  • V SSSR by moc mohla přejít do rukou demokracie, což znamená vládu, která by přijala zodpovědnost za všechny carské dluhy, vrátit by znárodněný průmysl jeho západní majitelům a povolila čerpání ropy, těžbu diamantů a dřeva z ruských lesů – v podstatě zdarma.
  • V Německu, by byl Hitler, který zapletl Němce do konfliktu s celým civilizovaným světem, nahrazen generály.

Přítomnost polských vojsk na hranicích země, navíc v pozici, kde ohrožovala týl německé armády působící v Rusku, prakticky znemožňovala, aby se Němci pustili do boje. V tomto bodě by byli lidsko-právní aktivisté a novináři nuceni se náhle probudit a “vidět” zvěrstva páchaná nacisty. Později – Norimberský proces, odsouzení nacismu, potrestání vůdců – zkrátka vše, co se ve skutečnosti stalo.

Je důležité si uvědomit, že i když poštvali Hitlera proti Rusku, Anglosasové v žádném případě neplánovali, aby se jim Hitler stal roven nebo s nimi zasedl k jednomu “stolu”. Po jeho obtížné, krvavé práci na obrovských rozlohách Ruska, se neočekávalo Adolfovo rovnostářské partnerství s pány a šlechtici, ale spíše lavice obžalovaných u soudu nebo lahvička s jedem. Jakmile by byla dokončena špinavá práce, zbavení Ruska bolševiků (nebo, přesněji,  Rusů samotných), nacismus by slábnul a stal by se historiií. A vděčné lidstvo by milovalo Brity, Francouze a Američany, o to více, za svou spásu od hrůz fašismu. Československo, Rakousko a pobaltské státy by se opět staly “nezávislými” a “svobodnými”. Až do příště, kdy jejich páni budou potřebovat znovu použít tyto “osvobozené” národy jako oběť jejich politických her.

Poskytli jsme jen předběžný a letmý přehled tohoto plánu budoucí agrese. Vzhledem k tomu, že se události odehráli ve skutečnosti zcela odlišně,  nikdo nikdy mluvil o tom, jak bylo všechno “plánováno”. Budoucí vítězové 2.světové války  – ti, kteří byli přímo zodpovědní za její zorganizování – by v takovém případě byli zobrazeni v nepříjemném světle.

Pochopil Kreml tuto hru “solitaire”, kterou rozehrály na politickém stole Evropy vlády Anglie a Francie? Samozřejmě. Člověk by musel být slepý, aby neviděl a nevšiml si, čí smrt se stala základem pro aktivní rozšíření Hitlerovy říše. Zpět k 1. březnu 1936 předtím, než Hitler dostal Rakousko a Československo, Josef Stalin byl dotazován americkým novinářem Howardem Royem. A tak, v odpovědi na otázku: “Počítá Sovětský svaz s nějakým útokem Německa? Ze směru v jakém v jakém pracují německé síly?” vůdce SSSR reagovat takto:

“Historie ukazuje, že když má jakýkoliv stát v úmyslu vést válku proti jinému státu, dokonce nesousedícímu, začne hledat hranice, přes které je možné dosáhnout hranice státu, na který chce zaútočit. Obvykle, agresivní stát nalezne tyto hranice … já nevím, které hranice přesně Německo může přizpůsobit svým cílům, ale myslím, že najde lidi ochotné “půjčit” své hranice. “[1]

Czech-1918-1992

Jak jsme viděli, Josef Stalin měl pravdu: Hitlerovi bylo “zapůjčeno” Rakousko a Československo, a pak byl pomalu, ale jistě veden k sovětské hranici. Aby bylo možné dosáhnout toho, co bylo potřeba, musela být potřeba Führera více než jen Sudety – muselo mu být předáno celé území československého státu. Za českými zeměmi leželo Slovensko a to sousedí přímo se sovětskou Ukrajinou, byla to klíčová oblast pro organizaci budoucí války proti Rusku – Podkarpatské Rus.

Dokonce i ti obojací útočník potřebuje záminku k zahájení války. Čím hodnověrnější, tím lépe. Tato omluva byla vytvořena pro Hitlera. To byly plány vydání zbyteku Československa do rukou Hitlera, spolu se Slovenskem, jehož jednou částí byla Zakarpatská Ukrajina. Velmi jednoduchá metoda byla naplánována pro porušení záruk vytvořených pro Čechy v Mnichově a ctít dohodu s Hitlerem. V jednom rozhovoru, britský premiér Neville Chamberlain, řekl bez obalu: … vzhledem k “vnitřní narušení tohoto státu, jehož hranice jsme navrhovali zaručit … Vláda Jeho Veličenstva se v souladu s tím nemůže cítit vázána touto povinností.” Záruky se vytahují pouze na případ nevyprovokovaného útoku. [2]

Západ zaručil fyzickou celistvost zbytku Československého státu pouze v případě, že byl tento byl napaden. Na případ sebezničení, by se nevztahují žádné záruky! To je přesně mechanismus pro předání celé území Československa Hitlerovi.

Vůdce ještě neměl ani kousek země obývané etnickými Ukrajinci, ale západní tisk vydával takové vytí, že to doslova provokovala Hitlera k  agresivní akci proti SSSR. Snaživý novináři otevřeně vyzývali Führera k dalším krokům, čímž mujasně dávali najevo, že jeho akce by se setkala s pochopením a podporou v evropských metropolích. “Proč by Německo riskovalo válku s Británií a Francií a požadovalo kolonie, které mu mohou poskytnout mnohem méně, než co může nalézt na Ukrajině?” křičely pařížské noviny Pierre Gringoire 5. ledna 1939. Tento list neúnavně maloval podrobný obraz nevýslovného bohatství – hojnost potravy, obilí a nerostných surovin – to čekalo své nové majitele. A to všechno bylo hned vedle, sotva víc než sto kilometrů!

Pověsti, o Hitlerově postupu na Ukrajině způsobili příval vzrušení pro globální politický Olymp. Francouzský velvyslanec v Německu, Robert Coulondre, citoval rozhovory s nacistickými vůdci, když v Paříži hlásil: “Zdá se, že způsoby a prostředky, je třeba ještě stanovit, ale zdá se, že cíle byly nastaveny – vytvořit Velkou Ukrajinu, která bude sloužit jako obilnice Německa. K dosažení tohoto cíle bude nutné dobýt Rumunsko, dospět k nějaké dohodě s Polskem, a oddělit zemi mimo SSSR. Německá dynamika nebude váhat před kterýmkoliv z těchto problémů, a vojenské kruhy už hovoří o pochodu směrem na Kavkaz a Baku.”[3]

Ale pak se stalo něco, co přinutilo historii , aby se vydala jiným směrem. 10. března 1939, Joseph Stalin přednesl projev, který byl poprvé vysílán na sovětské televizi. Tato chvíle je zásadní pro správné pochopení budoucích událostí, musíme požádat čtenáře, aby byli trpěliví a pečlivě četli hlavní body Stalinova projevu, stejně jako naše komentáře:

stalin-1940

“… Zde je seznam nejdůležitějších událostí, které poznamenaly začátek nové imperialistické války. V roce 1935 Itálie napadla a dobyla Habeš. V létě roku 1936, Německo a Itálie zorganizoval vojenskou intervenci ve Španělsku, zatímco Německo založilo opěrný bod na severu Španělska a ve španělském Maroku, Itálie – na jihu Španělska a na Baleárských ostrovech. V roce 1937 Japonsko, po zmocnění se Mandžuska, napadlo severní a střední Čínu, obsadilo Peking, Tianjin a Šanghaj a začalo vytlačovat své zahraniční konkurenty z okupované zóny. Na začátku roku 1938 se Německo zmocnilo Rakouska, a na podzim roku 1938 – českých Sudet. Na konci roku 1938 se Japonsko zmocnilo Kantonu, a na začátku roku 1939 – ostrova Hainan …

“Jednou z charakteristických vlastností nové imperialistické války je to, že se dosud nestala univerzální nebo světová válkou. Válka je vedena útočnými národy, které se ve všech případech porušily zájmy neagresorských států, především Anglie, Francie a Spojené Státy se stáhnou a ustoupí, a vytvářejí ústupek za ústupek agresorům. Proto jsme svědky nehorázného rozdělování světa a jeho sfér vlivu na úkor neagresorských států, bez pokusu o odpor a dokonce i trochu s jejich souhlasem. Je těžké uvěřit, ale je to tak.”

Kreml sledoval s obavami, jak tyto “zázraky” mírotvorství sevřely nejsilnější globální síly. Nicméně, byl bez iluze o tom, proč to se děje.

Co může vysvětlit podivný a nevyvážený charakter této nové imperialistické války? Jak je možné, že extrémně schopné, neagresorské národy mohl tak snadno a bez odporu opustit svá stanoviska a své závazky ve prospěch agresorů? Mohlo by to být přičítáno slabosti neagresorských států? Určitě ne! Bráno jako jedna skupina, neagresorské demokratické státy jsou bezesporu silnější než fašistické státy a to jak ekonomicky i vojensky.

“Tak jak si vysvětlíme systematické ústupky těchto států agresorům? Hlavním důvodem je, že většina neagresorských zemí, zejména Británie a Francie, opustily svou politiku kolektivní bezpečnosti a kolektivní odporu vůči agresorům, pohybují se na pozici nevměšování, pozici “neutrality” … Ve skutečnosti, nicméně, politika nevměšování znamená přehlížení agrese, vypuknutí války – a v důsledku toho i její transformaci do světové války.

Politika nezasahování prozrazuje touhu nebránit agresorům v jejich hanebných skutcích, nepřekážet, například japonské účasti ve válce s Čínou, a ještě lépe se Sovětským svazemneodradit Německo, například přistižením při událostech v Evropě nebo při zapojení se do války se Sovětským svazem. Motivem, který může být viděn je to, aby se všichni účastníci nepřátelství ponořili hluboko do tekutých písků války, tajně na ně apelovat, kupředu, aby se mohli oslabit a vyčerpat navzájem, a pak, když je jejich síla dostatečně oslabena  se objevit na scéně s čerstvými silami, aby se postavily, v globálním zájmu” přirozeně, a diktovaly podmínky pro zmrzačené válčící strany.

Stalin upřímně a otevřeně prozradit přesné plány, které by se nikdy neukázaly, ale které v té chvíli představují hlavní hrozbu pro SSSR. Proč šli události jiným směrem? Protože Stalin mluvil přímo k Hitlerovi o osudu, který čekal Německo: oslabené válkou se SSSR, Němci (a také Japonci), by mohli být vystaveni tvrdému diktátu “neagresorských států”, které následovali svou politiku “nezasahování.”

“Nebo, vezměme Německo jako příklad. Rakousko mu bylo předáno a to i přes povinnost chránit jeho nezávislost, Sudet se také vzdali, Československo bylo vydáno napospas svému osudu, byly porušeny všechny druhy závazků a pak byli v tisku publikovány halasné lži o “slabosti ruské armády”,” rozpadu ruského letectva, “a” nepořádku” v Sovětském svazu, postrkování Němců dál na východ, slibujíc jim snadný cíl a neustálé omílání fráze, “Stačí začít válku s bolševiky a všechno půjde dobře”. Je třeba uznat, že to všechno zní velmi podobně jako podněcování a podpora agresora.

“To charakterizuje křik v anglo-francouzském a severoamerickém tisku přes sovětskou Ukrajinu. Důležité novináři ječeli až do ochraptění, že Němci pochodovali na sovětskou Ukrajinu, kterou již mají, je známá jako Zakarpatská Ukrajina, s populací asi 700.000 a že Němci již letos na jaře připojí sovětskou Ukrajinu, s více než 30 miliony obyvatel, k tomu, co je známé jako Zakarpatská Ukrajina. Vypadá to, že tento zvláštní kravál má vyvolat hněv Sovětského svazu proti Německu, otrávit atmosféru a vyvolat konflikt s Německem bez zjevného důvodu.”

Výzva k Hitlerovi byla jasná a jednoduchá: pokud zaútočíte, budeme se bránit. A když se zapleteme v našem boji, “oni” si rozdělí naše přírodní zdroje a znovu Německo vykrvácí. Je to něco, co budete chcete, Adolfe Hitlere? Je to důvod, proč jste založil svoji politickou stranu a pustil se do vytažení Německa z propasti, do níž byl zavlečeno úplatností weimarských politiků?

A pak Stalin mluví k Hitlerovi otevřeně:

“Ještě se říká, že někteří politici a vlivní novináři v Evropě a USA ztratili trpělivost čekat na “pochod na sovětskou Ukrajinu”, a sami začínají odhalovat skutečný význam politiky nevměšování. Mluví přímo a píší černobíle, že Němci je krutě “zklamou”, protože namísto postupu dále na východ proti Sovětskému svazu, se  obrátili na západ a požadují kolonie. Jeden by si mohl myslet, že Němci dostali oblast Československa jako cenu za svůj závazek, zahájit válku proti Sovětskému svazu a teď Němci odmítají zaplatit účet, dali jasně najevo, přesně to, co s tím Západ může dělat.”

“Já jsem sotva ten kdo může moralizovat o politice nevměšování, nebo mluvit o zradě a podvodu, a tak dále. Bylo by naivní kázat morálku těm, kteří neuznávají žádnou lidskou morálku. Politika je politika jak staří, nesentimentální, buržoazní diplomaté říkají. Je však třeba poznamenat, že tato nekonečná a nebezpečná politická hra, která byla zahájena zastánci politiky nevměšování, pro ně může skončit vážný fiaskem.”

Dalo by se donekonečna debatovat o přesném dojmu, který tento projev vyvolal v Hitlerovi, skutečnost je ale taková, že brzy poté německý Führer poprvé odmítl následovat “dobré rady”, pocházející z Londýna a začal režírovat svou vlastní hru.

Západní historiografie obecně přijímá jako otřepanou pravdu, že po německé okupaci zbytků Československa v polovině března 1939 Anglie “náhle” pochopila zřejmou skutečnost, že Hitler nelze věřit a že on byl ve své podstatě “obojaký agresor.” Ale to vše je lež, určená k zakrytí ošklivé pravdy.

Hitlerovu zradu a agresi vůči britským a americkým “architektům” se nepodařilo dohledat k faktu, že Německo okupovalo zbytky Československa a připojilo je, ale spíše k faktu, že to neudělalo!

Abychom pochopili tento zvláštní a velmi důležitý paradox, musíme se podívat do Bratislavy, stojaté vody evropských politických norem, a ještě “vzdálenějšího” zakarpatského města Hust,[4], které se stalo epicentrem globální politické intriky v březnu 1939.

Poznámky:

[1] Stalin, Josef.  Conversation with Mr. Roy Howard, president of the American Scripps-Howard newspaper chain, March 1, 1936.  Howard, Roy. “Interview with Josef Stalin,” The Communist, April 1936, pg. 338.

[2] Welch, David A. Justice and the Genesis of War. Pg. 147.

[3] Samozřejmě Hitler ještě neměl ani centimetr půdy v Zakarpatí, přesto dopis francouzského velvyslance zmiňuje Hitlerovy další kroky k nasazení armády proti Rusku. K oddělení Ukrajiny od SSSR, potřeboval území Polska a Rumunska. Coulondreuv dopis neobsahuje ani slovo o připojení Zakarpatí k Říši. Proč tomu tak bylo? Vzhledem k tomu, že problém byl již dohodnut a vyřešen a francouzští a britští diplomaté diskutovali Hitlerovy následné akce, které by přímo vedly k nástupu německo-sovětský konfliktu.

[4] Poté, co Maďarsko dostalo část Podkarpatské Rusi v rámci “prvního” dělení Československa v listopadu 1938, stalo se město Hust hlavním městem té části Zakarpatí, která (prozatím) zůstala v československých rukou, spolu s městy Užhorod a Mukačevo.

Jak se Hitler stal “drzým útočníkem” (II)

originál

zdroj – vlastní překlad 15.4.2015

Nikolaj Starikov (Russia)

Jak jsme připoměli, sliby dané Československu Západě na straně jedné, a stejně tak i Hitlerem na straně druhé by nebyly platný, pokud by došlo ke zhroucení země. To znamenalo, že v zájmu zajištění mírového předání Führerovi, bylo třeba, aby “nesmiřitelné” konflikty rychle vzplály, což by následně vedlo k rozkolu. A tak bylo Československo “náhle” zachváceno separatistickým hnutím. Poté, co obyvatelé Sudet byly převedeni pod Německo, Slováci se okamžitě a s  vášní chytili nezávislosti. [1]

Czech-1918-1992

 Vláda v Praze slíbila poskytnout Slovákům autonomii a tento slib byl splněn. 19. listopadu 1938 byl přijat nový ústavní zákon, který oficiálně uznal autonomii Slovenska a … Podkarpatské Rusi …, která byla částí Slovenska obývanou etnickými Ukrajinci. Jednalo se o území, kterého se Hitler mohl zmocnit za účelem vyvolání konfliktu se SSSR.

 Německý tisk, který byl teprve nedávno vášnivě rozhořčen nad osudy sudetských Němců, kteří trpěli v rukou Čechů, nyní ronit slzy nad osudem chudých Slováků. Vedoucí představitelé separatistického hnutí, Jozef Tiso a Ferdinand Ďurčanský, veřejně vyzývali Hitlera, a žádali o ochranu před svými českými “utlačovateli.” Vládci Zakarpatské Rusi zahájila podobné akce ve stejnou dobu a vláda začala proklamovat svou vlastní nezávislost. Rozpad Československa byl v té době uznávaným faktem a to vše postupovalo v souladu s předem dohodnutým plánem. Slovensko oznámil svou nezávislost a stáhlo se ze země, ukrajinské Zakarpatí ustoupil ze Slovenska přesně stejným způsobem. Obě země se pak obrátily na Hitlera, se žádostí o ochranu svých mladých států a výsledekem bylo, zapracování Slovensko a Podkarpatské Rusi v té či oné podobě do Třetí říše. [2]

Zbytky samotných českých zemí byly také začleněny do Německa beze ztrát.Výsledekem měl být pevný odrazový můstek pro budoucí agresi proti SSSR:

  • nové hranice Říše se teď téměř přímo srazily s hranicemi sovětské Ukrajiny, oddělené jen úzkým (140 až 150 kilometrů) pruhem polského území. [3]
  • neomezený počet německých vojáků by mohlo být soustředěn v zemích ovládaných Říší, i kdyby tato území získala teprve nedávno.
  • byla vytvořena velmi příjemná situace, v níž SSSR byl schopen sledovat německé jednotky připravující se na agresi, nemohl ale přijmout žádná proaktivní opatření aniž by porušil suverenitu Polska.

Po nasazení a vcičení vojáků byla už zapotřebí jen záminka pro válku, tu mohl Hitler snadno získat od ukrajinských nacionalistů. “Sovětská” část Ukrajiny, plačící v sovětském područí, mohla apelovat na Vůdce s žádostí, aby ji zachránil před bolševiky. To by bylo zvláště jednoduché, pokud by Říše vytvořila druh vnitřního protektorátu nebo správní jednotky s názvem “Ukrajina”, což by mohlo později absorbovat zbývající část. Existovalo více možností, ale všechny potřebné, především zábor Podkarpatské Rusi a Slovenska Říší. To byla hlavní věc, kterou Hitler musel udělat.

Ale co udělal ve skutečnosti? Při návštěvě německého hlavního města 13. března 1939, Jozef Tiso, vůdce slovenských nacionalistů, byl instruován, svolat mimořádnou schůzi slovenského parlamentu a prohlásit Slovenskou nezávislost. Další den, měl slovenský premiér přečíst toto prohlášení v parlamentu umlčet poslance, kteří by pokusili tuto otázku projednat. 14. března 1939, se zrodilo nezávislé Slovensko. V souladu se scénářem, se nový stát okamžitě obrátil do Německa se žádostí, o ochranu. Ve stejný den Emil Hácha, prezident hroutícího se Československa přijel do Berlína.

hacha_hitler

V knihácho německém Vůdci můžete číst o tom jak zlý Hitler donutil českého prezidenta, který trpěl srdečním onemocněním, odevzdat jeho zemi Němcům. Tito autoři chtějí vštípit dojem svým čtenářům, že vedení Československa nesouhlasilo s tímto krokem. Ve skutečnosti vše proběhlo v klidu a řádným způsobem. Pan Hácha přijel do Berlína z vlastního podnětu, jeho návštěva byla oznámena znovu 13. března, tedy ještě před prohlášením nezávislosti Slováků. [4] , vlak s českým prezidentem dorazil do německého hlavního města ve 22:40. Hácha byl v Hitlerově kanceláři cca v 01:15. A mluvil. Ale člověk by bylo docela nesprávně předpokládal, že hlavním tématem jeho projevu byl pokus o zachování svobody pro svůj lid. Hácha poníženě tvrdil, že často uvažuje, jestli by Československo vůbec mělo zůstat nezávislým ?! A pak vyjádřil pevné přesvědčení, že osud jeho země leží plně v rukou Vůdce, a že on jej tam klidně vkládá. [5]

Poté, co prezident Hácha vložil osud českého národa do rukou Adolfa Hitlera, Vůdce ztratil svoje sousředění. Byl pohlcen bouří emocí. “Vtrhl do místnosti svých sekretářek”, a vyzvala je, aby ho políbily. “Děti,” prohlásil, “Toto je největší den mého života. Budu v dějinách jako největší Němec všech dob … “[6]

Je důležité pochopit jeden zajímavý fakt, který způsobil Hitlerovu radost. Český prezident Hácha požádal, aby byly české země přijaty pod ochranu Třetí říše, což mělo za následek zřízení Protektorátu Čechy a Morava v rámci nacistického státu! Byla stejná žádost jako ta, kterou podal slovenský vůdce Jozef Tiso. Hitler potřeboval jen jeden den nebo přesněji řečeno, jednu noc, k vyřešení české otázky. Ale Hitler nesouhlasil s peticí Slováků do 16. března. Za předpokladu, že chce nejprve vyjasnit situaci týkající se české části této rozpadlé země, z některých neobvyklých akcí ze strany německého vůdce lze stále pozorovat způsob jak se rozhodl o osudu Slovenska. I když obvykle jednal rozhodně a na Blitzkrieg rychle, v tomto případě, namísto rychlé anexe Slovenska, se Hitler zdál být laxním a chtěl prodloužit stav nejistoty.

Dokonce i poté, co souhlasil s žádostí Bratislavy dne 16. března, tam nebylo ještě žádné konečné upřesnění, pokud jde o právní postavení nového Slovenského státu. Místo předvolání slovenského vůdce do Berlína a podepsání potřebných dokumentů odjel 18. března Hitler z Berlína do Vídně. [7] Ribbentrop a slovenský ministr zahraničních věcí, Vojtech Tuka, podepsali “Smlouvu o ochraně” mezi Slovenskem a Říší až 23. března v Berlíně. [8]
Tak, to nebylo až do poledne 23. března, kdy se Británie a Francie dozvěděli, že Slovensko se připojilo k Třetí říši.

Po celých devět (!) dnů Hitler pečlivě udržoval iluzi, že Slováci budou zapracováni. Proč úmyslně působit toto zpoždění? Vzhledem k tomu, že se rozhodl uspořádat jednání bez jeho západních partnerů. Během druhé české krize, Hitler spolu s Brity a Francouzi, zařídil převzetí českých zemí, Slovenska a samozřejmě i Podkarpatské Rusi. Ale nakonec připojil pouze české území. Ani Slovensko ani Podkarpatská Rus nebyli připojeny k Německu. Ukazuje se, německý stát znovu zesílil a nezískal by žádný prospěch z plánování útoku na Rusko.

stalin-1940

 

Připomeňme si, co řekl Stalin 10. března 1939: “Jeden by si mohl myslet, že Němci dostali oblast Československa jako cenu za svůj závazek, zahájit válku proti Sovětskému svazu a teď Němci odmítají zaplatit účet, dali jasně najevo, přesně to, co s tím Západ může dělat.” Takže, čtyři dny před vyhlášením slovenské nezávislosti (14. března), sovětský vůdce předpověděl akce Adolfa Hitlera a posoudil je se 100% přesností!

V noci 15. března 1939 německá vojska přešel do Československa. Obsadili celý selhavší stát – s výjimkou Zakarpatské Rusi! Místo toho, aby tlačilo hranice říše až k hranicím SSSR, Německo používá nezávislé území Slovenska a Maďarska (kteří byli obdarováni Zakarpatím) jako nárazník mezi sebou a Ruskem!

Britské a francouzské politické kruhy považovaly Hitlerovo rozhodnutí z 15. března za fatální chybu – nebo to tak píše většina historiků a současníků. Ale nikdo z nich nechce přemýšlet o skutečném významu ukrytém v tomto postupu.

fuhrerZápad by přijal tvrdou linii proti Německu ne proto, že začlenilo české země do Říše, ale proto, že nezačlenilo Slovenska Zakarpatské Rusi! Toto negovalo plány pro rychlé spuštění německého nepřátelství vůči SSSR. To nebyl účel, pro který byl nacismus tak pečlivě pěstován, ani proč byly Hitlerovi dány olympijské hry a bylo mu pomáháno v jeho bitvách ve Španělsku, slepě by se obrátil v vlastnímu zbrojení a celé národy a lidé by se mu vzdávaly, což by vedlo k růstu Německa a posilování jeho moci. [9]

 

 

Je paradoxem dějin, že když Adolf Hitler bojoval ve Španělsku, obtěžoval Židy a měření lebky svých vlastních občanů, byl považován za slušného politika Západu. Ale jakmile se rozhodl nezaútočit na Sovětský svaz a odmítl přivlastnit Karpaty, byl okamžitě viděn jako “vzdorovitý agresor.”

Poznámky:
[1]  Když společný vláda těchto dvou bratrských národů povstala z popela bývalého Rakouska-Uherska na konci října 1918, nikdo nemohl tušit, že o dvacet let později se Slováci budou chtít oddělit od Čechů. V rámci habsburské monarchie, byly české země součástí Rakouska, zatímco Slovensko bylo součástí Maďarska. Utlačovní svými historickými “utlačovately”, Češi a Slováci v té době prohlásili, že Československo být jednotná, nedělitelná republika.

[2] Vzhledem k tomu, Adolf Hitler porušil plánované dohody, jejich přesné obsah zůstal “mimo záznam”. Možná Slovensko mělo zůstat nezávislým a tento plán byl jen pro Podkarpatskou Rus. Nicméně, pokud jde o nasazení vojsk, že by bylo jednodušší, převzít Bratislavu také.

[3] Díky sovětské vítězství ve druhé světové válce má Slovensko v současné době společnou hranici s Ukrajinou.

[4] Shirer, William.  The Rise and Fall of the Third Reich.  Pg. 443.

[5] Ribbentrop, Joachim.  The Ribbentrop Memoirs.  London, 1954.

[6] Citace z knihy: Bullock, Alan. Hitler and Stalin: Parallel Lives. Pg. 596.  (Mimochodem, měli bychom poznamenat, že Adolf Hitler nebyl v žádném případě v té chvíli neskromný. Jenom opakoval titulky z britského tisku, který citoval jejich vlastního premiéra, Nevilla Chamberlaina, který volal Vůdci “největšímu němeci doby. “[Preparata, Guido Giacomo. Conjuring Hitler. How Britain and America Made the Third Reich. Pg. 237.])

[7]Bullock, Alan. Hitler and Stalin: Parallel Lives. Pg. 596.

[8] Shirer, William. The Rise and Fall of the Third Reich. Pg. 449.

[9]  Po pravdě řečeno, Hitler vlastně podvedl všechny: když připojil Čechy a Moravu, ekonomicky si podmanil Slovensko, a Maďarsko obdaroval. Francie ztratila tvář, stejně jako významného spojence. Čeští pracovníci byli posláni na práci v Říši – 40.000 z nich do 1. června 1939. V důsledku toho, stejný počet německých pracovníků byl pak uvolněn pro službu v armádě a mohl nastoupit a jít pryč ve třech tankových divizích Wehrmachtu, které byly vybaveny českými tanky a nákladními automobily.

 


Jak se Hitler stal “drzým útočníkem” (III)

originál

zdroj – vlastní překlad 16.4.2015

Nikolaj Starikov (Russia)

 A teď pojďme se znovu podívat na data a události toho bouřlivého března 1939, abychom pochopili, že Hitler byl opravdu náhle přetvořen na “agresora”, ne proto, že převzal bezbranné Československo, ale proto, že tak učinil způsobem, který je zcela v rozporu s tím, co bylo projednáno se zástupci Západu.

14. března 1939 Slovensko vyhlásilo nezávislost a žádá ochranu. Český prezident Emil Hácha přijíždí do Berlína, z vlastní vůle.

15. března 1939 Prezident Hácha podepsal dohodu o začlenění českých zemí do Třetí říše pod názvem Protektorát Čechy a Morava a tak zachoval svou pozici hlavy státu. V 06:00 bez oficiálního oznámení maďarské armádní jednotky začaly obsazovat Podkarpatskou oblast.

 Britská vláda obdržela jasné informace o připravovaných akcích o čtyři dny dříve. Proto Velká Británie reagovala na “útočníkovi”  pohyby velmi klidným a přátelským způsobem jak je slyšet v řeči premiéra Chamberlaina: “… slovenský Diet vyhlásil samostatnost Slovenska. Účinkem tohoto prohlášení bylo vnitřní narušení státu, jehož hranice jsme navrhovali zaručit … a vládou Jeho Veličenstva nemůže tedy cítit vázána touto povinností.” (přepis rozhovoru CZECHO) Jinými slovy, došlo k porušení Mnichovské dohody. Československo se rozpadla na své vlastní …

 Ve stejný den, britský velvyslanec Nevile Henderson, poslal poznámku německé vládě: “Vláda Jeho Veličenstva netouží zasahovat zbytečně ve věcech, které se mohou přímo dotýkat ostatních vlád …” [1]
Anglie nevyjadřuje nelibost, ale pokouší se udržet fasádu slušnosti, skrýváním se v záplavě květnatých frází. To znamená, že pro tuto chvíli vše probíhá v souladu s předem dohodnutým postupem.

16. března 1939 Hitler reaguje na požadavek Slováků, kteří budou přijati pod jeho ochranu, ale ještě s nimi nepodepsal smlouvu. Vládne atmosféra nejistoty, klíčové otázky pro západní diplomaty – začlenění Slovenska a Podkarpatské Rusi – jsou zahalené v mlze.

17. března 1939 Ve zvláštní poznámce německá vláda vyhlašuje do světa zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Mlha zahalující Německé jednání se začíná rozplývat – Hitler připojuje pouze české země. Slovensko stále nemá smlouvu s Německem, kromě Vůdcova ústního slib přijmout slovenský národ pod svou ochranu. Ale něco divného se chystalo v Podkarpatské Rusi: vojáci tam vstoupili a bojovali – vydáno pouze vyjádření maďarských vůdců o převzetí regionu. Pečlivě uvedené plány byly zjevně vykolejeny těmito událostmi, ale v této chvíli ještě ne zcela, jasný obraz situace byla k dispozici. Západní představitelé si začal dělat starosti.

 Potom britský premiér Neville Chamberlain, náhle prohlédl. Ve svém projevu v Birminghamu, vlastně odvolal svá vlastní slova vzřčená před dvěma dny. Všichni ve Velké Británii a po celém světě (projev byl vysílán v rádiu) mohli slyšet jak vůdce jedné z velkých mocností zcela obrátil na základě vlastního hodnocení zániku Československa před dvěma dny. [2]

Ale nestalo se nic nového mezi 15. březnem a 17.březnem! Hitler už převzal české země akcí, o které ani britské ministerstvo zahraničí ani Chamberlain sám nic nevěděli “zločinec.” Dva dny uběhly a Chamberlain se omluvil za své předchozí  “velmi zdrženlivé a opatrné … poněkud chladné a objektivní prohlášení.” Ale pak pokračoval v úplně jiným tónem: ” … deklarovali jsme, že jakákoli jiná otázka, která by se mohla týkat obou našich zemí by se měla řešit metodou konzultací … Nevyvstává nevyhnutelně v našich myslích otázka, je-li tak snadné nalézt dobré důvody, proč  ignorovat sliby tak slavnostně a opakovaně dávané, jakou důvěru lze pak přikládat jiným ujištěním a slibům, které pocházejí ze stejného zdroje?” [3]

 Czech-1918-1992

 Co se stalo během těchto dvou dnů, že se to dotklo přímo vlády Velké Británie? Stalo se něco nového, pokud jde o Čechy? Ne, tato země již v té době, kdy byla napsána tato uklidňující poznámka, neexistovala. Došlo k nějaké proměně u Slovenska? Ne, prohlásilo svou nezávislost a nebylo odmítnuto. Měl vstup maďarských vojsk do Zakarpatí a jeho obsazení skutečně takový vliv na britsko-německého přátelství? Co tak etrémního udělal Hitler v posledních dvou dnech, že hlava britské vlády začala vnímat úplně jinak? POPRVÉ Hitler odmítá, chovat způsobem, který mu byl stanoven. Teď si nemohou být jistí, že Německo v blízké budoucnosti zaútočí na SSSR!

Stále ale bylo možné, aby Hitler napravil situaci. Mohl připojit Slovensko k Říši a tím se vrátit k předem dohodnutému postupu. Proto, i když v Chamberlainově projevu byly tyto výtky slyšet, neměly znamenat skutečný zlom. Bylo to napomenutí.

18. března 1939 Hitler letí do Vídně oslavit výročí anšlusu. Maďarští vojáci vstupují do hlavního města Podkarpatské Rusi, města Hust.

19. března 1939 v Paříži a Londýně horečně analyzují vývoj situace. Francouzský velvyslanec v Německu, Robert Coulondre, řekl na adresu francouzského ministra zahraničí, Georges Bonnet: “Poté, po připojení Čech a Moravy k Říši a přechodu Slovenska do německé poručnictví, bych se pokusil popsat situaci vyplývající z těchto změn, které dramaticky změnily mapu Evropy, za účelem zjištění směrů rozšiřování německé dynamiky, a zvážení našeho přesvědčení, že tato dynamika smšřuje na východ a vyvození určitých praktických závěrů pro naše vedení. Je prokázáno, že při plánování operací proti Čechám a Moravě, nacističtí vůdcové také předpokládali, že se v poměrně blízké budoucnosti mohou postoupit dál směrem na východ. Podle informací, které máme v současné době, je důvod se domnívat, že německá armáda má v úmyslu obsadit celé Slovensko a dokonce i Podkarpatskou Rus,” [4] Coulondre dopis četl.

Je tam stále ještě víra, že Hitler bude postupovat na východ, když bude řádně přiveden k poslušnosti.

20. března 1939 Americká vláda se vrací prostřednictvím svého velvyslance v Berlína k protestu proti rozpadu Československa, který se konal před pěti dny (!).

21. března 1939 Litevská vláda obdrží oznámení z Berlína, že zmocněnci se musí dostavit další den speciálním letadlem k podepisu dokumentů o převodu okresu Memel pod Německo. [5] Odmítnutí povede německou vládu k použití síly. Litva nemůže bojovat proti Německu sama a Anglie s Francií neučinily žádná prohlášení na její obranu, protože se snaží porozumět vývoji situace.

Evropští diplomaté se zjevně nechystají zapojit do litevských záležitostí, protože je jasné, že Hitler je mimo kontrolu. Prezident Francouzské republiky v doprovodu svého ministra zahraničních věcí připravuje naléhavou cestu do britské metropole na oficiální návštěvu. “Chamberlain fracouzům navrhl, že se jejich země připojí k Polsku a Sovětskému svazu v oficiálním prohlášení o tom, že tyto čtyři národy by okamžitě měly konzultovat kroky k zastavení další agrese v Evropě.” [6]

“Evropští lídři najednou pochopili Hitlerovu agresivní náturu a uvědomili si, že jediným způsobem jak by mohl být zastaven nebyly ústupky, ale sílu,” nebo tak historici interpretovali jednání britských a francouzských politiků. Ignoruje to skutečnost, že o tři dny dříve, 18. března, sovětský lidový komisař zahraničních věcí Maxim Litvinov, již navrhl svolání evropské konference – v tomto případě za účasti Francie, Anglie, Polska, Ruska, Rumunska a Turecka. “Sovětský svaz udělal týž návrh, který je v soušasné době nabízen Spojeným královstvím, ale v té době Chamberlain považoval myšlenku za “předčasnou” a francouzská vláda ani nepovažovala za nutné Moskvě odpovědět. Proč britský premiér odmítl návrh učiněný sovětskými diplomaty? Proč představitelé Francie nereagovali? Vzhledem k tomu, že “agresivní” Hitler měl před třemi dny sežrat to co zbylo z Československa. Na co čekalo vedení britské vlády? Že německá armáda “najednou” ústoupí z českých a slovenských zemí? Ne, Chamberlain dával Hitlerovi čas, aby přišel k rozumu. A začlenil Podkarpatskou Rus do Říše.

East_Prussia_1939

23. března 1939 Brzy ráno 23. března (v 01:30), Litva podepsala dohodu, která převádí Memel pod Německo. Jako ústupek bylo Litevcům vymezeno svobodném pásmu v přístavu, které jimi bylo přijato. Žádná reakce z Londýna nebo Paříže na tento německý zábor nebyla zaznamenána a to navzdory skutečnosti, že Anglie a Francie byli garanty stavu Klaipedy.
Nyní už nebyl důvod, odkládat rozhodnutí o Slovensko. Ihned po podpisu dokumentů s Litvou v hlavním městě Říše, byla podepsána “Smlouvy o ochraně”, mezi Berlínem a Bratislavou. Tato podivná strnulost na straně Hitlera, který byl nakloněn akcím podobným Bleskové válce, byla motivována touhou vytvořit nejistou situaci. Hitler byl tak mazaný, že západní diplomaté nevěděli, jak s ním jednat. Nezdálo se, že by německý Vůdce porušil smlouvy, ale podnikal kroky, které byly v rozporu s tím, co bylo dohodnuto v Londýně. A zatímco Západ studoval a vyhodnocení akce německého kancléře, on zvyšuje tlak, k znovuzískání území Německa, o která přišlo na konci 1.světové války.

Poté, co vše předložil Anglii a Francii jako hotovou věc, Hitler byl připraven zahájit další kolo jednání se svými partnery. Ale teď v souladu s nové poměry a novými podmínkami. Adolf Hitler měl velice podstatné důvody, proč věru v úspěch těchto rozhovorů. Přes všechny hlasité pózy o chudém, nešťastném Československu, Anglická banka vydala Německu každý cent českých zlatých rezerv, které byly uloženy v Londýně – vše za šest milionů liber [7]

30. května 1939 státní tajemník německého ministerstva zahraničí, Ernst Freiherr von Weizsäcker, informoval sovětského chargé d’affaires v Berlíně, Georgije Astachova, že tu byla šance na zlepšení sovětsko-německých vztahů. Německý diplomat zdůraznil, že odmítnutím obsazení Podkarpatské Rusi byl jeden motiv pro válku odstraněn … a SSSR s Německem se dali do pohybu směrem k paktu o neútočení, což se nelíbilo západní historiografii.

 Poznámky:

[1] Shirer, William.  The Rise and Fall of the Third Reich. Pg. 451

[2]Vlády všech německem okupovaných zemí, našly  během druhé světové války útočiště v Londýně. Vedení Československa nebylo výjimkou. Co je nicméně zajímavé, je datum jejího “vytvoření” v anglickém hlavním městě: červenec 1940! Jinými slovy, pouhých 16 měsíců po zmizení Československa z politické mapy. Proč Britům trvat tak dlouho schváleníza vznik této nové vlády země, která byla “obětí německé agrese”? Proto, že stále ještě doufali v dosažení přátelské dohody s Hitlerem a snažili se ho nerozhněvat. Až po francouzském podpisu příměří 22. června 1940, kdy se Francie vzdala v lese u Compiègne, začalo pro Británii velmi těžké období, kdy se ocitla v nouzi bez spojenců. Teprve pak poskytli Místo, čas i peníze nové vládě Československé republiky.

[3]McSherry, James. Stalin, Hitler, and Europe: The Origins of World War II, 1933-1939.Pg. 130.

[4]Documents and Materials From the Brink of World War II (Russian edition), Moscow, 1948.Vol. 2.Pgs.49-50.

[5] The city of Memel is currently known as Klaipėda.

[6]Shirer, William.  The Rise and Fall of the Third Reich. Pg. 460.

[7]Preparata, Guido Giacomo.  Conjuring Hitler.How Britain and America Made the Third Reich.  Pg. 242.

Napsat komentář